V současné době fungují peníze jako bankovní půjčky. Poskytování nových úvěrů představuje příliv peněz do ekonomiky, jejich splácení naopak úbytek. Představa, že množství peněz v ekonomice je dáno tím, kolik jich centrální banka vytiskne, je mylná. Veškeré bankovní půjčky jsou pochopitelně zatíženy úrokem. Z toho vyplývá důležitý důsledek, o němž se někdy hovoří jako o paradoxu úroků: Množství dluhů v systému vždy převyšuje množství peněz a dluhy jsou tak z principu nesplatitelné.

Tuto prostou skutečnost si bohužel naše společnost neuvědomuje. Ekonomické bádání se tomuto tématu doposud vyhýbá a většina mainstreamových ekonomů by patrně tuto myšlenku odmítla. Řada z nich tak v soukromých rozhovorech činí, oficiálně se však proti ní nikdo argumentovat nepokusil, přestože alternativní ekonomičtí myslitelé na systémový problém úroků upozorňují již dlouhou dobu.

Jeden z nejvýznamějších návrhů na reformu úrokového systému pochází již z konce 19. století. Tehdy v Argentině žijící německý obchodník a ekonom Silvio Gesell přišel s myšlenkou tzv. kazících se peněz, které by umožňovaly bezúročnou obsluhu hospodářství. Podstatou návrhu bylo, že peníze by při své nečinnosti ztrácely hodnotu zhruba o 5 % ročně, což by odradilo lidi od hromadění peněz a umožnilo bezúročné půjčky. Silvio Gesell považoval úroky za princip kapitalismu a za hlavní příčinu hospodářských krizí i mnoha sociálních problémů.

Již ve 30. letech se uskutečnily v době hospodářské krize praktické lokální experimenty s těmito penězi. Nejznámější proběhl v rakouské obci Wörgl. Praktické provedení spočívalo v tom, že držitel pracovní stvrzenky (poukázky v hodnotě 1, 5 nebo 10 šilinků) ji musel buď utratit do konce měsíce, nebo prodloužit její platnost nalepením kolku v ceně 1 % z nominální hodnoty bankovky. Tento a další experimenty sice přinesly pozoruhodné výsledky, byly však vládami a centrálními bankami zakázány.

Ačkoliv peněžní systém se od dob Gesellových poněkud změnil (byla připuštěna inflace a peníze již nejsou navázány na zlato), základní problém odstraněn nebyl. Určitým způsobem na něj poukázala nedávná bankovní krize, kdy začal být záporný úrok diskutován i z pozic mainstreamové ekonomie, nikoliv ovšem v návaznosti na Gesella, ale jako logický důsledek základního principu dnešní monetární politiky spočívající ve snižování úrokých sazeb v dobách, kdy hrozí deflace a recese. Co dělat, když úrokové sazby již klesly na nulu a deflace i recese pokračují?

Adam Votruba, který přednesl tuto přednášku, je autorem jedné z mála knižních publikací, které českému čtenáři zpřístupňují problematiku kritiky úroků a alternativních peněžních systémů. Kniha Paradox úroků - dějiny konceptu bezúročné měny vyšla roku 2013 v nakladatelství Doplněk ve spolupráci s Národním muzeem. Kniha se zabývá myšlenkovým odkazem Silvio Gesella a dalších osobností, popisuje též historii praktických pokusů s tzv. bezúročnými penězi.

Článek bude součástí příštího tematického čísla a byl financován díky Vašim darům na rozvoj webu. Děkujeme! Redakce a spolek E-republiky.