Výjezdní porada se konala v Zámečku sv. Dotačníka, který dříve sloužil jako duchovní útočiště biskupů, ale dnes se specializuje na team-buildingy, meditace nad volební strategií a rebranding hodnot v souladu s realitou.
Yo dorazila jako poslední. Vítala ji koordinátorka přes atmosféru, která jí podala ručně psaný program dne, vonící po levanduli. Obsahoval bloky jako:
- Ticho k rozjímání nad marketingem
- Meditativní procházka ke sponzorům
- Večerní sdílení hodnot u bazénu (volitelné oblečení)
- Ranní vizualizace vítězství
Hlavní setkání probíhalo v kapli přeměněné na přednáškový sál. Varhany nahradil projektor a místo kazatele stál na amboně profesionál z agentury Image In Nomine. Za ním svítil nápis:
„Kampaň srdcem – ale ověřeným a schváleným.“
Začala prezentace. Na obrazovce se střídaly slidové titulky:
- „Jak být autentičtí bez rizika.“
- „Strategické odpuštění – kdy se omluvit a kdy předstírat útok.“
- „Modlitba jako nástroj engagementu.“
Yo se tiše zvedla a šla se projít. Potkala senátora Pastu, jak v županu telefonuje a říká: „...a když nám dáte čtyřku na školu, tak zajistíme, že ten opoziční kandidát se nedostane ani do Lidových novin...“ Minula poradce pro morální rozměr kampaně, který zrovna na tabletu podepisoval sponzorské závazky — levým palcem, protože pravý měl zraněný z bowlingu na loňském fundraisingu. V odpočinkové zóně s výhledem na kapli seděla trojice lidí, kteří zřejmě patřili k původnímu řádu. Jeden z nich se modlil. Druhý četl Benedikta XVI. Třetí si prohlížel mapu dotačních toků a šeptal: „Všechno je zdárně, přímo mysticky, propojeno... jako svátost a faktura.“
Yo se vrátila na závěrečnou debatu. Diskutovalo se o tom, který kandidát má být dehonestován jako první, aby to vypadalo, že jsme neútoční. Návrhy zněly:
- „Načrtneme pochybnost a necháme ji žít. Bůh a lid se postará o zbytek.“
- „Zavoláme redakci. Oni to přepíšou jako otázku.“
- „Možná stačí změnit fotku. Vypadá tam jako komunista.“
Yo to nevydržela. „A co pravda?“ vykřikla. „Co Kristus, co láska k bližnímu? Co když to někdo z voličů myslí vážně?“
Nastalo ticho. Pak se ozval muž z agentury, s decentní aurou psychologa. „Yo, my rozumíme tvému zápalu. Ale hodnoty nejsou k životu. Jsou k použití. A právě v tom jsme silní.“
Yo večer seděla na lavičce v zahradě. V dálce bylo slyšet smích. A někdo zrovna říkal: „Kristus jako značka je problém. Příliš konzistentní a konzervativní. Špatně se s ním pracuje.“
Yo zavřela oči. Přemýšlela, co udělá. Zůstane? Odejde? Nebo... převezme iniciativu?
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!