Střídání ročních dob, kolísání teplot, kyselé deště, prach a smog, sluneční záření, sníh a hlavně čas. Náhrobky porostou mechem, nápisy na kamenných deskách se stanou ledva čitelné, hřbitovní andělé přijdou o křídla… Je smutný pohled na hrob, a který se nikdo nestará. Stihne ho osud pohřbeného: byl a není. Přijde hrobník, zruší, co z hrobu zbylo, místo se znovu pronajme, bude-li ovšem zájemce.

Jakákoli podobnost účastníků s kýmkoli je zcela náhodná.

"Nazdar ty debile!"
"Mluvím, prosím, s ministrem financí?"

Stále ještě je možno najít dost článků či diskuzních příspěvků, ve kterých autoři píšou o hlouposti či neschopnosti příslušníků vládnoucí vrstvy, která má za následek krizi. Jak je možné, že tito „hloupí a neschopní“ na krizi bohatnou? Je snad známo, že by nějaký vrcholový politik během krize zchudnul?

Rozhovor s „králem Šumavy“, převaděčem a později agentem chodcem ve službách CIC/CIA – je docela „jiná káva“ a v pravém smyslu požitek.

Stínové divadlo znali nejen Číňané, ale bylo oblíbenou zábavou i našich předků za dlouhých zimních večerů.

---