Načítání...
 

Česká cesta ke korporátnímu fašismu

2017 / 4
Strana 1 / 2
Český mafiánský kapitalismus je prozatím ukončený vládou jednoho miliardáře a v mnohém připomíná americký kapitalistický sen pod prezidentem Trumpem. Ale zdání klame a českou verzi korporátního fašismu je třeba vidět zblízka.

V čem jsme až po uši aneb Odpověď na jeden dotaz

Václav Umlauf

Igor Petrygin Rodionov 4
Už jsme v korporátním fašistickém systému, který je mnohem více vyvinut než v USA. Ale nejsme v něm až po uši, protože Babiš zatím nemá vládní a poslaneckou většinu na úrovni Sněmovny a krajů. Až ji v příštích volbách dostane, tak budeme v korporátním fašismu až po uši.

Spřízněný web Nová republika zveřejnil můj článek Rozkradený a vytunelovaný český zájem a přiložil k tomu velmi hezké ilustrace. Takže redakci děkuji a přeji jim hodně užitečné a aktivistické práce pro res publica prováděné mimo zájem vládních chovanců. V debatě pod článkem byl jeden komentář, který mne jednak pochválil a jednak dal tři zajímavé dotazy.

Vláďa z Brna, 30. prosince 2016 14:48 wrote:

1. Naprosto jste mne zmátl svým tvrzením, že model řízeného korporátního fašismu prosazuje v USA nový prezident Donald Trump! Přitom předtím výstižně charakterizujete korporátní kapitalismus (na rozdíl od fašismu) jako systém, v němž korporace podléhají politické moci a jejich strategii spoluurčuje stát a má možnost dosáhnout i na jejich zisky.
A já zatím předpokládám, že právě o toto zřejmě bude Trump usilovat; takže se mi zatím příčí Trumpa považovat za korporativního fašistu. Sice se zatím můžeme spoléhat jenom na Trumpovy předvolební deklarace a nemáme z čeho jiného vycházet, ale zatím deklaroval především snahu o posílení státu. A když vyjdeme z tohoto, i když jistě nemůžeme očekávat, že by korporacím nějak ztěžoval pozice, pak bych očekával, že se přesto pokusí omezit aspoň jejich škodlivý vliv na stát a možná i posílit ten užitečný vliv (naivní představa?). A tohleto bych spíš hodnotil jako snahu o posun zpět směrem ke korporátnímu kapitalismu.(?) Americké vlády v posledních letech na toto téma příliš nemluvily, ale o to víc jednaly - ve prospěch korporací.
2. Dá se podle něčeho už vyhodnotit, jestli teprve směřujeme ke korporátnímu fašismu, nebo už v něm v podstatě jsme, možná dokonce až po uši? Pokud možno bez použití subjektivní míry na způsob sklenice z poloviny prázdné nebo z poloviny plné? (Podle mne už v něm jsme, vše tomu nasvědčuje).
3. Neuvažujete zpracovat na toto důležité téma něco jako sborník?



Odpovědi nejsou jednoduché, takže bude Vláďa možná zklamán. Ale pojďme na věc.


Korporátní fašismus Trumpa

Souhlasím v tom, že Trump půjde cestou Putina, kterého obdivuje, a že se bude snažit zlepšit osud střední třídy. To také jednoznačně dělá Putin tím, že distribuuje vytvořené bohatství pomocí zvyšování základních mezd ve státním sektoru, který je v Rusku relativně velký. Na mzdy v privátní sféře má Putin malý vliv, ty jsou smluvní jako všude jinde. Ale Putin nerozkradl ani důchody, ani neprivatizoval státem dotovanou kulturu, ani nezprivatizoval zdravotnictví. Takže jeho korporátní kapitalismus podporuje státní sféru a podržuje si dosavadní aktiva, která stát měl. Výborně je to vidět ve zbrojním průmyslu, na jeho kvalitě, výkonnosti a efektivitě i na vzestupu zemědělství po zavedení debilních EU-sankcí. Stát do tohoto privátního sektoru investoval 20 % z celkových investic a Rusko má větší příjem ze zemědělského exportu než z vývozu zbraní. Rusko dává na zbrojení stejně jako Velká Británie a jeho vojenská síla je přitom v obraně vlastní země zcela srovnatelná s možnostmi USA. To je také důvod, proč Trump asi zahájí odzbrojovací jednání, jako to udělal republikánský prezident Reagan.

Rozdíl mezi Ruskem a USA je v tom, co Trump bude dělat po uplynutí povinných 100 dní vládního hájení, kdy má začít realizovat nějaký politický program. Jistě zavede merkantilistickou ochranářskou politiku pro průmyslovou produkci v USA. To znamená, že zavede protekcionismus, státní subvence pro určité sektory a uvalí ochranná cla na dovozy, včetně dovozů amerických korporací. A to je důvod, proč na něj plivou korporátní noviny, které žijí z výroby v laciné cizině a drahém prodeji po světě a k tomu praktikují globální neplacení daní. O tom jsme mnohokrát psali, viz článek Apple platil ze zisku 36,8 miliard dolarů daň 1,9 %.


Co nás čeká a nemine aneb Totalita na obzoru

Pavel Letko

Pavel Letko
S pravděpodobností hraničící s jistotou můžeme odhadnout, že se nestane nic mimořádného. Naši novináři budou lhát tak, jak se naučili, jen za peníze z jiných zdrojů. Po pravdě a objektivním přístupu je totiž v našem stávajícím systému stále malá poptávka.

Změna. V Americe jí slíbil Trump, u nás se letos chystají parlamentní a příští rok prezidentské volby. Změna je tedy za dveřmi, a přesto se nic nezmění. To podstatné se totiž děje uvnitř nás a příliš nepodléhá změnám vlád, změnám diktovaným zvnějšku. Jak říká Jan Amos Komenský ve svém Labyrintu a ráji srdce, můžeme procestovat a prozkoumat celý svět, ale to nejpodstatnější se odehrává v našem nitru, v našich srdcích.

Jaké můžeme očekávat vnější změny

Pravděpodobně spadne nová železná opona. To je nevyhnutelné, protože na tom usilovně pracovali nejen američtí prezidenti od Clintona přes Bushe až po Obamu, ale i jejich satelity od Velké Británie přes Českou republiku až po Mikronésii. Otázkou tedy bylo pouze to, kdy a kde přesně nová železná opona spadne a kolik ubožáků přitom padne za vlast na obou stranách fronty.

S novým kurzem americké politiky lze předvídat, že spuštění takové opony by se mohlo udát v rámci pokojné dohody ne nepodobné dohodám obchodním. Trump vyznačí americké zájmy, které věru nemusí ležet na Ukrajině či v Pobaltí. Ba dokonce ani v České republice. Tradiční zájmy amerického impéria mohou dnes ležet přesně tam, kde i v minulosti. V Pacifiku. A tam se americké zájmy se zájmy Ruska mohou křížit jen minimálně.

To samozřejmě neznamená, že budeme automaticky předhozeni do náruče ruského medvěda, Záleží totiž tak trochu i na nás. Můžeme si vybrat, zda chceme jít společně s německou Evropou, půjdeme odvážně samostatně, anebo budeme jako satelit obíhat kolem Ruska. Ovšem pokud si mohu zahrát na proroka, půjdeme přesně tam, kam nás ostatní postrčí. Vrchnosti se nevzpěčujeme už 600 let. To je naše strategie. Na všechny „nahoře“ si mírně stěžujeme, avšak jen v mezích zákona.

Jaké můžeme očekávat skutečné změny


Skutečné změny očekávat nemůžeme, protože by se musely udát uvnitř nás. A to jen tak nepůjde ani odhlasováním v parlamentu, ani volbou nového prezidenta. My se buď budeme orientovat podle humanity v nejširším smyslu toho slova, anebo budeme dál smýkáni vnějšími událostmi jako loď bez cíle hnaná jen větrem a mořskými proudy. Na to, zda narazí na útes nebo ne, nemá posádka prakticky žádný vliv. Neví kam a proč pluje a je jí to vlastně jedno, hlavně, že se ještě tu a tam tančí. My v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsme se ještě nerozhodli, zda chceme tvořit soudržnou společnost se společně sdílenými hodnotami, anebo zda si každý má jít výhradně po svém vlastním zájmu. Stáváme se tak kořistí těch, kteří na rozdíl od nás vědí přesně, co chtějí a nebudou váhat nás za své zájmy obětovat. K tomu mají celý aparát tajných a represivních služeb placených ovšem i z našich peněz. Za tyto naše peníze nám sehrají divadlo jaké si budeme přát včetně operací „pod falešnou vlajkou“.

To není jen nějaká chiméra, připomeňme si jen naší trapnou úlohu při tzv. irácké stopě v Praze, údajném naverbování Billa Clintona v Praze sovětskou tajnou službou a v neposlední řadě útoky obviňující z téhož Donalda Trumpa. Ruku v ruce s tím média vytvářejí virtuální svět, který nám pak představují jako ten skutečný. Nefaulují už jen ruského prezidenta Putina, ale i toho amerického, Trumpa. Neuvěřitelně manipulují s fotografiemi z Trumpovy inaugurace, které mají svědčit o nízké účasti, přestože videozáznam je jasně usvědčuje z podvodu. Fotografie z poloprázdného prostranství pocházejí buď z doby několik hodin před, nebo naopak po inauguraci prezidenta. Tyto záznamy byste marně hledali v přístupném archivu České televize. Podobně jako ostudné zpravodajství z voleb nejsou přístupné. Jenže naše televize není jediná na světě a záznam lze dohledat i na youtube. Třeba ZDE čas 3:10:20




Jak šlape český korporátní fašismus

Petr Umlauf

Česko přechází od korporátního kapitalismu na korporátní fašismus. Když jde o pouhé jedno promile vyvolených, kterému se selektivním způsobem upravuje výkon spravedlnosti a státní správy, pak jsme v korporátním fašismu.


Na setkání přátel spolku a čtenářů webu jsme měli velkou přednášku filosofa a malou krabici domácího štrůdlu. Vedly se hlubokomyslné debaty, mimo jiné i nad tématem: Co tvoří podstatu současné politické krize v Česku danou pomalým, ale jistým přechodem z korporátního kapitalismu na korporátní fašismus? Velké téma, takže na ten štrůdl došlo až v úplném závěru. Společně jsme vysvětlovali přechod od mafiánského kapitalismu ke korporátnímu kapitalismu. Nakonec se popisoval systém korporátního fašismu na příkladech z Hitlerova Německa před 2. světovou válkou. Obecenstvo bylo nedůvěřivé k naší argumentaci, tak to zpětně doložím na praktickém příkladu.

Krapet české osobité cesty ke kapitalismu


Česká balkánská cesta ke kapitalismu je už historií a píší se o ní odborné práce. Zatím spíše historické, těch ekonomických je jako šafránu. Ale podívejte se na článek Vyznání národohospodáře, kde je první vlaštovka.

Mafiánský kapitalismus ukončila Amnestie vyhlášená Václavem Klausem. Prezident ani jeho kancelář amnestii nezdůvodnili, platila od 2. ledna 2013. Veřejnost z 80 % soudila, že amnestie byla dárkem Klausovým privatizačním přátelům. Byl to vrchol pokrytectví a cynismu. Václav Klaus nikdy neuznal sílu nezávislé justice a řádného trestního procesu. Tento bývalý bankovní nomenklaturní a pak oligarchický kádr nikdy nevyznával princip rovnosti všech před zákonem. Jenže tento princip tvoří hlavní pilíř právního státu. Komunisté dobře věděli, proč Klause protežovali, tedy mimo jiná a asi mnohem důležitější fakta.

Korporátní kapitalismus začal viditelným projevem Emise korporátních dluhopisů emitovaných v CZK, registrovaných v centrálním depozitáři cenných papírů. Z předložené tabulky lze považovat rok 2011 za první korporátně kapitalistický finanční rok. Jenže korporace vlastní jedno promile občanů, takže zbytek musí mlčet, anebo je někdo musí vydatně vodit za nos. Když bojujete o kontrolu hospodářské politiky státu, musíte mít své zázemí v podobě silné mediální podpory. A k tomu slouží korporátní média, která musí oligarchie spolehlivě kontrolovat. Ten, kdo si čte seriál o agentu Novákovi, tak už o tom leccos ví. Viz například díl Chovanci na vnitru už vědí, komu sloužit.

Kontrola médií zahájila přechod ke korporátnímu fašismu

Efektivní kontrole zajištění kapitálových výnosů pro jedno promile předcházel přesun vlastnických práv k médiím. Aktuální stav z roku 2016 podle mediaguru.cz najdete zde. V srpnu 2015 koupila skupina Penta vydavatelství Vltava-Labe-Press. Tímto okamžikem z Česka odešel poslední německý vlastník českých novin. Skončila éra mediálních vydavatelských domů se značným know-how v této oblasti i nepřímé vazby na ideologické kruhy a politické struktury. Přelomové období je ohraničeno léty 2006–2013. Zdeněk Bakala v roce 2006 koupil vlivové médium Respekt, následovala Economia a.s. a poté kupovali i další podnikatelé. Andrej Babiš je od konce roku 2013 nejvlivnějších osobou v českých médiích - AGF Media, Mafra, Impuls. Na případu akvizice mediální skupiny MAFRA je podrobně popsán vliv změny vlastnictví médií na obsah vybraných deníků. U ostatních nových vlastníků došlo k podobné proměně.


Kdy začíná korporátní fašismus

Kolega Pavel Letko publikoval článek Hysterie demokratů na mafiánský způsob, kde přesně ukázal licoměrnost celého útoku na Babiše, který souvisí s degradací práce státní správy. A korporátní kapitalismus je přesně o tom. Vyšší úředníci dostanou posty za partajní a mafiánské služby a pak selektivně vykonávají spravedlnost pro jedno promile vyvolených.