Biosféra v malém i velkém

Úctyhodný kavárenský povaleč

Bývalý disident Vondra nazval kavárenským povalečem a podpůrcem kambodžského Pol Pota člověka, ke kterému chovám úctu spolu s převážnou většinou myslícího světa. Jde o Noama Chomského, a tato Vondrova poznámka byla v souvislosti s návštěvou Chomského v Praze na pozvání Karlovy univerzity. Poté jsem četl Chomského knihu Requiem za americký sen, kde nám dává více než stručný přehled o vzniku americké demokracie, osobních vlivů na její vývoj od vyhlášení nezávislosti a na přesně dokumentovaných zdrojích si můžeme všechna tvrzení ověřit. Základní kámen pro toho, kdo chce něco vědět o demokracii. Pevný bod, který nám umožní pohnout světem.

Od té doby pravidelně prohlížím YouTube, tedy prozatím málo cenzurovaný zdroj, a hledám Chomského rozhovory s dalšími, jinak neslyšitelnými hlasy zdravého rozumu. A v jednom z rozhovorů, tuším s Varoufakisem, řekl Chomsky něco k praktické stránce, něco, s čím bychom mohli tak zvaně pohnout. Řeč byla o automobilovém průmyslu. On sám považuje globální klimatické změny a nukleární válku za dva nejdůležitější oříšky k rozlousknutí.

Možná máte pocit, že nemůžete zastavit válku a ztrácíte naději. Podívejme se tedy na něco lehčího, takzvaně nepolitického. Na auta. Prý jich jsou asi dvě miliardy, nevím v kolika z nich kolik lidí jezdí, znám rodiny se dvěmi či třemi vozy, jež jsou málokdy v provozu. Ale i když stojí, tak škodí.

Automobilismus jako civilizační průšvih

Když mám místo stromu auto, znamená to. že auto stárne a chřadne, vložená energie mizí entropií rzi a chaosem, voda okamžitě stéká a mizí, v mnoha případech do podzemních kanálů. Odtokové poměry (či odtokový režim) jsou souborem přírodních a umělých (antropogenně ovlivněných) podmínek, které ovlivňují povrchový a podpovrchový odtok z povodí. Les má odtokový poměr 0.05 , parkoviště 1.0. V našem stávajícím pojetí rozvoje a nastavených ukazatelů ekonomiky je výhodné vyrábět auta a stavět parkoviště.

První průšvih byl, když jsme ze zásakových lučních ploch vyrobili pomocí meliorací a chemie pole jako mlat. Ten druhý, mnohem větší, když jsme je zabetonovali do podoby dálnic, parkovišť a skladových center. Tady je první jasné spojení extrémního vysychání republiky a automobilového průmyslu.

Můžeme to změnit a přestat se po vzoru zpráv na Seznamu vymlouvat na komunisty, že nám zničili republiku. Přívalové deště odkryly slabinu českých polí. Komunisté odstranili remízky, ornice se dostává k lidem až do jejich domovů. Sucho způsobené polistopadovým úbytkem humusu v půdách, drancováním lesů harvestory a betonováním krajiny je však ještě horší.

Když letos zapršelo, byl jsem připravený. Ze střech jsem měl svody do nádrží o objemu kolem sedmi kubíků. Dlouho před tím nade mnou ostatní kroutili hlavou a významně si ťukali na čelo. Ale předpověď z www.yr.no byla děsivá, tak jsem ještě naplnil pár pytlů s pískem, dal je na zápraží a připravil si plavky. Nakonec to nebylo tak zlé, sudy byly plné. A ta voda, co utekla, tak utekla.




Před lety jsem vodu nechytal, neměl jsem ani okapy, protože jsem chtěl, aby voda zasakovala, hlavně u vysokých klenů. Předloni jsem změnil názor, když jsem chtěl na zahradě zachránit pár keříků před uschnutím a musel jsem použít vodu z kohoutku. Samozřejmě že to není řešení, brát vodu z podzemí, čistit ji a v našem případě odradonizovat a pak s ní zavlažovat, nehledě na to, že borůvky to nemají rády. Já vím, nemám mít borůvky, které potřebují kyselou půdu a hodně vody. Ale když vnučka je má tak ráda!

Když jsem se do toho pustil a zjistil, že nádrž na zachycení vody přijde bratru na 3 Kč na litr, byl jsem v rozpacích. Jako investiční záměr to byl a pořád je projekt naprosto šílený. Jako ostatně každý pokus vypěstovat si něco pro sebe. Tím se dostanete do soukolí trhu fungujícího pro podobné šílence, který vás přijde dost draho. Jeden příklad pro všechny. Balíček starých brambor s klíčky je desetkrát dražší než nové brambory. O kolik jednodušší je tržní mechanismus! Pak je nejdůležitější mít peníze, a pak si ty borůvky koupit. Ale když jednou začnu, nějak mi cvakne v hlavě a jedu. A až vychytám nějaké drobnosti, podám vám, milí čtenáři, o svém systému podrobnou zprávu.




Teď chci jen říct, že to není jednoduché. Tedy zastavit tu vodu, co utekla. Můj odhad proudu kolem mého zápraží byl 200 l za minutu a za 30 minut deště je to 6 kubíků vody, které utekly do Slabeckého potoka a posléze do Berounky, na níž není přehrada.

Jako ve Slabeckém mlýně. Když žárlivý manžel vyprázdnil zásobníky kalašnikova na svou ženu a jejího milence, skrývajících se ve mlýně, mlýn natrvalo osiřel. Netrvalo dlouho a stopy kulek na zdech omšely a ztratily se pod milosrdným příkrovem zeleně. A šlo to z kopce.




I voda, co kdysi uháněla z nádrže náhonem nyní pomaloučku vysychá v původním korytu, s romantickými zbytky zpevněných břehů, prahů a jiných drobných vodohospodářských objektů.







Můj soused myslí, že je to vlastně taková hladová zeď z dvacátých let minulého století, z doby velké krize. Je to možné.