Po rozpadu evropských hodnot je na řadě EU

Tragikomedie korporátních režimů a jejich médií je dnes notoricky stejná: rozvrátit nějakou zemi ve jménu Demokracie a Hodnot, pak ji pod vedením NATO ovládnout, pod vedením korporátek rozkrást, rozkradenou zemi pod vedením banksterů doživotně zadlužit a pak vesele odejít na další dobrodružství prozápadních pirátů z Bruselu či z Bílého domu. Příklad Řecka je jasný a psali jsem o něm několikrát, viz heslo "Řecko". V této domácími a pak EU politiky zrazené zemi řádili západní piráti z bankovní Trojky ve velkém stylu, hned po prodejných řeckých kleptokratech. Před Řeckem rozvrátili transatlantičtí prolhaní kovbojové Irák, po Řecku zničili Libyi, pak Sýrii a nyní to zkoušejí v Íránu, v Afghánistánu a v Pákistánu. Pokrok demokracie nelze zastavit, minimálně do pádu dolaru. Ale pojďme k tomu Lesbosu, protože tam vzniká první EU-koncentrák v Evropě.

Začněme tzv. "džunglí v Calais" nebo uprchlickými tábory v Itálii, především na ostrově Lampedusa. Tam byl (Calais) a pořád je (Lampedusa) ke vzniku koncentráku jen krok. Ale Francie džungli v Calais jednoduše rozmetala a uprchlickou krizi začala řešit. V Itálii má silnou pozici katolická církev a různé charitativní organizace, které nedovolí vznik koncentráku pro běžence ze zemí, které rozvrátilo EU, NATO a USA. Mnozí z těchto uprchlíků jsou totiž křesťané a Italové včetně Vatikánu a současného papeže to velice dobře vědí. Takže také velice dobře chápou, kdo jim pomáhá do hrobu. Navíc zmíněné vlády Francie a Itálie halasně proklamují, že patří do tzv. "humanistické Evropy". To jim sice z místních ožebračených lidí málokdo věří, ale globální jedno procento vyvolených tam koncentrák prozatím udělat nesmí.

Pokud by totiž koncentrační tábor pro běžence v těchto dvou zemích vznikl, tak by každý pochopil, kam vede pradoláskařské směřování EU pod vedením jedno procenta vyvolených bez svědomí a bez jakýchkoliv skrupulí. Je třeba si uvědomit, že běženci jsou ti lidé, kteří nebyli zavražděni v proxy-válkách, kam země EU dodávají zbraně a kde podporují teroristy. Takže Calais a Lampedusa nebyly a nejsou koncentráky, ale pouze šílenými uprchlickými tábory. Příslušné země zachovávají dekorum a snaží se zmírňovat nelidské podmínky, které v těchto táborech panovaly a stále panují. Z velké části je to politické, a vůbec ne humanitární rozhodnutí. Pokud totiž na území těchto států vzniknou koncentrační tábory postavené mimo právo a mimo zákon, tak místní budou vědět, že je to EU-cesta do pekla, kde nakonec skončí oni sami.

Jistě za všechno může Putin, ale začněme raději od fašismu, který nerušeně kvete ve všech třech pobaltských republikách. Nedávno jsem byl na jedné konferenci historiků. Kolegové sledovali osudy jedné české židovské rodiny, kterou na konci pochodu smrti zavraždili příslušníci estonské divize SS. Poslední žijící příbuzný z této rodiny smutně poznamenal, že na pietním místě vraždy letos našel na hrobech jejich rodiny čerstvé hákové kříže. To nijak neudivuje v zemích, kde bývalí příslušníci divizí SS pořádají veřejné pochody a žádají důchod válečných vysloužilců za své "vojenské zásluhy". Fašistická ideologie nesená veterány pobaltských SS-divizí má však pro EU blahodárný účinek, protože vytěsnila stalinské dědictví a hlavně současný vliv Rusů. EU-demokracie vyhnala čerta ďáblem, což má své ekonomické dopady ve formě zdejšího korporativního EU-fašismu.

Krach lotyšské banky ABLV

Začněme od konce lotyšské cesty ke kapitalismu, tedy krachem. V pátek 23. 2. 2018 prohlásila lotyšská ministryně financí Dana Reizniece-Ozola, že banka ABLV není tzv. "systémově-revelantní". Její záchrana a oddlužení není ve veřejném zájmu, a tím pádem ani v zájmu EU. Bankovní EU-dozor ze strany ECB prohlásil, že banka nemá dostatek likvidity. Do záchranného systému se jako malá (tj. východní a zlodějská banka) nedostane a proto asi skončí v insolvenci. Na malé země je třeba EU-přísnost, to nejsou US-banky pracující v modelu too big to fail. Viz naše líčení hypotéční a finanční krize 2006 až do současnosti (Pohádka o hypotéční Karkulce a nenažraném Vlkovi-Banksterovi). Dále je velmi poučný i další náš článek Pálení peněz střední třídy na korporátní svatbě.

Tak se podívejme, jak se pálí peníze lotyšské střední třídy. Americká vláda obvinila tuto banku z praní špinavých peněz od zákazníků ze sousedních zemí, hlavně Ruska a Ukrajiny. Na základě obvinění z úplatku musel odstoupit i samotný guvernér Lotyšské centrální banky Ilmars Rimsevics. Prý měl vzít nějaký pakatel, úplatek ve výši 100 tis. EU, tedy podle dosud vzneseného obvinění. Byl pochopitelně za stejnou sumu okamžitě propuštěn na kauci a podezření odmítá, jak jinak také. V bance ABLV je po masovém vybrání vkladů během několika dní (cca 600 mil. EU) ohroženo asi 300 miliónů EU podle bilance z předešlých let. Předešlá pomoc ECB byla 300 miliónů a pak byly zastaveny veškeré finanční injekce z našich daní do této banky.

Šokující odhalení v nové knize Janise Varoufakise se postupně probírají západními nezávislými weby. Web Agoravox krátce shrnuje hlavní teze knihy Janise Varoufakise Conversation entre adults (Rozhovor mezi dospělými), která byla na podzim 2017 vydána ve Francii. V angličtině je k dostání pod názvem Adults In The Room. Agoravox upozorňuje, že mainstreamová média obsah této šokující knihy redukovala na nepodstatné podružnosti a při jejím čtení nám dochází, proč tomu tak je. Místo toho, aby se zabývala jádrem poselství, které přináší bývalý řecký ministr financí, spokojí se většina novinářů a komentátorů s tím, že se zaměřuje na individuality – „sebejistého“ Varoufakise a další zúčastněné osobnosti. Jenže svědectví Varoufakise podává v prvé řadě drtivé důkazy rozbíjející dominantní diskurz korporátně manipulovaných médií a potvrzuje kritickou četbu řecké krize.

1) Řecko se ocitlo v bankrotu v roce 2009, což potvrdil ředitel ekonomického odboru MMF v interní zprávě, která unikla do médií v roce 2017.

2) Záchranný plán měl jediný cíl - záchranu francouzských a německých bank a přesun jejich ztrát na bedra evropských a řeckých občanů, což potvrdil předseda Euroskupiny v roce 2017.

3) ECB uspíšila řecký bankrot a uvrhla zemi do recese, místo aby jí pomohla.

4) Následné čtyři plány pod heslem "stříhání ovcí" (austerity) nebyly určeny ke zplacení dluhu nebo k vymanění Řecka z recese, ale naopak jejich cílem bylo vyhnat Řecko z eurozóny a tím ukáznit další členské státy, zejména Francii.

5) MMF, Evropská komise, ani francouzská či německá vláda, anebo obecně evropské vlády nepovažují "stříhání ovcí" (austerity) za politiku, která by dokázala snížit dluh a nastartovat ekonomiku. Všichni čelní představitelé uznávají, že taková ekonomická opatření jsou katastrofální.

6) Doporučení Evropské komise a práce jejích funkcionářů se vydala na cestu absurdních politických opatření stojících mimo realitu. Nezakládají se na žádné konkrétní analýze dotýkající se ekonomických skutečností dané země, což bylo potvrzeno interním auditem, který pronikl na veřejnost.