Imperiální verze neoliberalismu

Tento důležitý rozhovor k situaci v Sýrii byl uskutečněn 31. 10. pro syrskou TV a trval více než hodinu. Přikládám kompletní Youtube zde, titulky jsou v angličtině.



Rozhovor bude nejspíš brzy smazán, takže si klikněte na kompletní anglický přepis rozhovoru v PDF, ke stažení zde. Prezident Assad se chová jako suverénní (a vítězný) představitel státu a jeho postoje k celkové situaci v Sýrii stojí za zmínku. V bodech předkládám hlavní témata.

• ISIS je ideologická struktura založená na nacionalistické bázi wahábismu. Ten trvá už dvě století a bude existovat i po smrti al Bagdádího. Američané ho propustili z vězení v Iráku a od té doby je to jejich člověk. Zda a jak byl zabit, to je americký Hollywood.
  
• Současná válka s Tureckem, vyjednaná pásma příměří u hranic. Skvělý ruský tah, zatím vyšel. Američané se stáhli ze severu Sýrie, Evropané nedostali tuto oblast jako tzv. mezinárodní zónu" (návrh Německa), Rusové vyjednávají s Turky, civilisté nejsou zabíjeni ve válce dvou pravidelných armád. Jistěže se tam Turci zakopávají, jako by tam měli zůstat navždy, ale tato dohoda platí jen dočasně. Turci nelegálně okupují území Sýrie a bude-li třeba, nakonec tam půjde bojovat SAA.
  
• Idlíb a jeho proturečtí teroristé. Podobný scénář jako kurdská území na severu. Proces v Astaně zavedl diplomacii, Sýrie rok čekala na dodržování dohody. Dnes už běží osvobozování Idlíbu útokem SAA. Princip je stejný jako v případě Kurdů: Neudělat si z Turecka otevřeného nepřítele, protože situace v této zemi je velmi komplikovaná. Erdogan versus civilisté a část armády, kterou nepacifikoval při proamerickém puči.
  
• Turecko je americký-proxy spojenec, ergo nepřítel Sýrie. Je nečitelný, protože není jasné, jak a nakolik jej řídí Spojené státy. Rusové skrytou agendu v Sýrii nemají a jejich jednání má jasnou logiku. Ale v každém případě je třeba politicky jednat a pak teprve bojovat, až selhala diplomacie.
  
• Začátek barevné revoluce. Mělo jít o politickou změnu revolucí zdola, ale když se nepodařila, tak Američané a Západ zavedli ozbrojené povstání přes jimi placené a podporované teroristy. Obrana tzv. "demokratických hodnot" je v tomto případě úplně k smíchu.
  
• Problém Kurdů na Turky okupovaných územích Sýrie. Kurdy zradili Američané, když byli Kurdové tak hloupí, že (jako obvykle) uvěřili slibům CIA. Hlavní problém je kurdská SDF podporovaná USA. Pokud se budou chovat slušně a umožní zavedení syrské svrchovanosti nad územími ve smyslu administrativy a státní zprávy, tak se bude jednat. Jednání v tomto bodě budou probíhat krok za krokem.
  
• Problém s Kurdy a dalšími opozičními skupinami je v tom, že jsou plné amerických agentů a jsou placené arabskými zeměmi. To se asi brzy nezmění a proto Sýrie nebude ještě dlouhou dobu normálním klidným státem. Sýrie byla a je multikulturním a multináboženským státem. Kurdové zde mohou žít jako Arméni. Ti mají vlastní kulturu, náboženství a přitom jsou vlastenci, nikdy Sýrii neprodali. Územní integrita státu je základní pravidlo pro každou menšinu.
  

Krize ve Venezuele přinesla další barevnou revoluci, ale opakovaný krvavý vtip přestává být vtipem. Naši presstituti nasedli do transatlantického sborového zpěvu sirén a kolektivně-globálně pláčí, že zemi došla coca-cola, cukr a další artikly nezbytně nutné k životu. A takzvané nezávislé weby v Česku bezmyšlenkovitě papouškují tuto korporátní propagandu a tvrdí, že země má dva prezidenty. Venezuela má jednoho řádně zvoleného prezidenta (Nicolás Maduro) a jednoho pučistu (Juan Gerardo Guaidó), což není úplně totéž. Maduro vyhrál volby po zemřelém socialistickém vůdci Hugo Chávesovi celkem těsně v roce 2013 (50,66 %) a jeho první mandát skočil během politické a ekonomické krize v roce 2018. Pak byly druhé volby, které vyhrál v květnu 2018. Opozice vyzvala k bojkotu, volební účast byla velice nízká, z 80 % registrovaných voličů se voleb zúčastnilo pouze 46.1 %. Ale opozice volby drtivě prohrála a přitom šlo o veřejné referendum o socialistickém směřování země: Maduro 68 %, Henri Falcón 21 %, Javier Bertucci 11 %. A vidíte tam nějakého prezidentského kandidáta jménem Juan Gerardo Guaidó? Já ne. Zajímavé, že tyto výsledky odrážejí poslední výsledky průzkumů veřejného mínění konané před volbami v květnu 2018, viz anglickou Wiki zde. Českou wiki k této věci nemá cenu číst, tu psali korporátní presstituti. Maduro má funkci až do roku 2025, a to je pro USA moc dlouhá doba. Proto americké komentáře v nezávislém tisku v USA mluví jednohlasně o puči USA ve Venezuele.

Jak USA jmenuje prezidenty ve Venezuele

Tak se podívejme, jak se jmenují prezidenti a la USA. Protože ve Venezuele nejde o nic jiného než o ropu, tak cituji ctěný korporátní deník Wall Street Journal, článek zde. V noci 22. ledna zvedl americký viceprezident Mike Pence červený telefon a zavolal svému poskokovi, že to může spustit. Diplomaticky řečeno to znamená, že Pence ho ujistil, že má plnou podporu USA, pokud se pokusí převzít moc. A pučista Guaidó na tento pokyn spustil cirkus s prozatím asi 30 mrtvými hned ráno 23. ledna, kdy se prohlásil prozatímním prezidentem. Tento demokrat vzdělaný v USA pochopitelně ví, že na americké telefonáty se musí reagovat okamžitě. I u nás existují podobné kreatury a v EU samozřejmě také, takže dali Madurovi ultimátum 8 dní na konání dalších voleb. Pochopitelně prezidentských, protože pučista provádějící státní převrat je přece OK. Zajímavá metoda demokracie, ty telefony a výkřiky EU-politruků do novin. U nás nemáme socialismus, ale korporátní fašismus, takže telefony zvedat netřeba. A křičet se také nemusí, miliardáři dobře vědí, co je třeba zařídit pro blaho zdejšího lidu.

Puč je zajímavý tím, že jeho hlavní aktér je demokraticky zvolený stejně jako Maduro. Guaidó byl zvolen prezidentem parlamentu v prosinci 2018 a přísahu složil v lednu 2019. Maduro byl zvolen stejně platně, ale přísahu pod tímto parlamentem nemohl složit, protože ten ji odmítl přijmout. Tím vznikla v zemi zásadní politická krize, která doplnila již běžící krizi ekonomickou. Maduro marně pár měsíců čekal a pak složil přísahu před Nejvyšším soudem 10. ledna 2018, což mu umožnil tímto soudem potvrzený výklad ústavy, kde je tato verze jako náhradní možnost. Tak kdo je ve Venezuele vlastně demokrat a kdo pučista? Opět zajímavá otázka. Ale o demokracii nejde, jde o ty petrodolary.

O co jde doopravdy

Venezuela má celkem 20 % světových zásob ropy. Za předešlých proamerických diktátorů ji plundrovali úplně zadarmo a dokonce na dluh. Tento skvělý koloniální model made in USA ukončil parašutista Chávez. Tak se podívejme, jak se v kolonii krade ve velkém. Následný graf velmi přehledně ukazuje důležité historické události ve Venezuele napojené na těžbu ropy a ceny ropy.

V Latinské Americe to jede, jako po zvolení Wojtyly papežem a po jeho první návštěvě Polska v roce 1979. Milióny lidí ho vítaly, pak přišla Solidarita, první vzpoura ve východním bloku a nakonec skončila i u nás vítězstvím neoliberálních zlodějů a lhářů. Ty nyní vesele brání mávátka na Letné, jen chtějí výměnu figurek na politické šachovnici. Nyní máme jihoamerického papeže a tento antikapitalistický a zelený papež provádí po vzoru Jana Pavla II. návštěvy států svého rodného kontinentu (Papež František a jeho neoliberální mediální klon). Výsledkem je vlna skutečných lidových demonstrací, které po zastřelení nezbytných stovek lidí fašistickými režimy mohou způsobit konec neoliberalistického kapitalismu na tomto kontinentu. O tom se letenská mávátka nesmí dozvědět, takže čeští presstituti o skutečné situaci na tomto konci světa povinně mlčí.

Dvojí odpor proti neoliberalismu

Projděme stručně jednotlivé země a jejich lidová povstání. Mají velmi podobný model daný dvojím způsobem. Buď je impulzem odchodu občanů na ulici fašistický puč inscenovaný z USA přes pátou kolonu opozice nejbohatších vrstev propadlých neoliberalismu, které se cítily poškozené bojem proti chudobě (Venezuela, Bolívie, Brazílie). Nebo v zemi došlo ke zhoršení ekonomické situace, která vedla ke skokovému zdražování zejména pohonných hmot (Francie-žluté vesty, Írán-demonstrace z minulého týdne, Ekvádor, Chile, Libanon, tento týden Kolumbie). Sorry za Francii a Írán, ale je to stejný scénář a stejné použití policie. V případě jihoamerických nepokojů USA nasadí do puče jimi manipulované jihoamerické EU, což je v tomto případě Organizace amerických států (OAS). Zbytek má v každé zemi udělat armáda a policie. Když to nejde, tak se provede zavraždění opozičních vůdců. To je běžný a během posledních sto let osvědčený jihoamerický scénář pod vedením CIA.

Aféra s Bidenem a jeho klukem, který na Ukrajině bral úplatky, což se muselo zaretušovat v rámci současně prezidentské kampaně jeho otce, je kompletně na stole v USA. Neoliberálně vykradené a zadlužené kolonie jako Ukrajina a některé státy v Jižní Americe se spravují přes telefonáty z USA. Je to operativní, jde to rychle a hlavně bez zbytečných a potenciálně kompromitujících záznamů. Každý je poučen historií a ví, jak dopadli fašisté za Druhé války, kteří pečlivě dokumentovali vlastní zločiny. Převraty v Jižní Americe se řídí stejným stylem. O Venezuele psát nebudeme, protože jsme se jí věnovali zvlášť a již několik let. K převratu proti socialismu na způsob chávismu si klikněte na článek (Jak se dělají prezidenti ve Venezuele). Tam se proti proamerickému fašismu a americkému neoliberalismu úspěšně vzbouřili armádní důstojníci a začali sloužit lidu, což je na naše poměry zcela neslýchané.

Bolívie, Brazílie: fašistický puč na prezidentské kandidáty

V Bolívii pučisté tvrdí, že z prezidenta Morálese, který vyhrál prezidentské volby v Bolívii, se stal tzv. "terorista". Přitom manipulaci voleb, kvůli které armáda podporovaná USA a OAS provedla ozbrojený puč, se zatím nepodařilo dokázat. Ale to je jedno, protože Bolívie má asi 70 % světových zásob lithia, které začaly těžit už před několika lety hlavně čínské firmy, které vzaly tehdejší nepříliš lukrativní vládní zakázky na těžbu soli. Zásoby lithia jsou pod solnými vrstvami. Koloniální drancování USA je prakticky na objednávku, protože okamžitě po puči stouply akcie americké firmy Tesla vyrábějící elektromobily, viz Engdahlův článek ke geopolitice lithia zde. Zarazila mne směšná odměna hlavnímu bolívijskému generálovi puče, viz výborného a nezávislého francouzského komentátora událostí v Bolívii, který to má z tamějších zdrojů (Jean-Michel Hureau). Exbolivijský pučista, generál William Kaliman, dostal asi 1 mil. dolarů a usadil se v USA, což je pochopitelné (článek ZDE). Jeho vojenská suita dostala demokraticky po půl miliónu.