Ukrajinizace EU

Kocáb s Horáčkem za podpory Václava Havla stavěli mosty mezi Západem a Východem, aby hned v roce následujícím začalo pěstování nenávisti. A tu si vesele užíváme s úhlavními nepřáteli vnitřními (Paroubek, Grebeníček, Babiš, Zeman, Klaus) a také s nepřáteli vnějšími (Rusko, Severní Korea, Čína). Pěstujeme Orwellovy chvilky nenávisti. Lidé s poněkud nižší představivostí se domnívají, že nás se netýká Orwellova politická vize budoucnosti. Podle nich se týká pouze našich nepřátel, viz výše. Mám bohužel pro tyto selektivně zaměřené osoby jednu špatnou zprávu. Týká se to bohužel nás všech a zásadně. Co si můžeme počít s nenávistí těch druhých? Mnoho ne. Ale s tou naší můžeme udělat téměř vše.

Proč spustit válku? Zcela jednoduše: Když hrajete v šachu s bílými i černými na obou stranách, vždycky vyhrajete. Kromě toho je chaos ultimativním receptem, jak prosadit drakonické cíle, které by veřejnost za mírových časů nikdy nepřipustila. Co bych chtěl následně zkoumat, je otázka načasování a průběhu vývoje. Tak si položme základní otázku: Řídí dnes jedno transatlantické promile Rusko? Fakta daná po rozpoutání preventivního úderu na Ukrajině ukazují, že nikoliv. Důvody jsou tyto: