Kdo by se slzou v oku nezavzpomínal na krásné časy kupónové privatizace, kdy za Kč 2 070,- mohl každý občan získat statisíce, desetitisíce, či alespoň pocit, že se načas stal "hrdým kapitalistou", vlastníkem části prosperujícího podniku, který svým hlasem na valné hromadě může rozhodnout o osudech generálních ředitelů, ekonomických náměstků, ba i vrátných v podniku, který si vybere.

Rozhovor s lidoveckým kandidátem na senátora.

Náš předposlední rozhovor z roku 2010 končil otázkou: Platí pro vás teze, že méně státu znamená více svobody?
Neplatí. Jsou oblasti, ve kterých má stát své nezastupitelné místo,jako jsou zdravotnictví, sociální oblast, školství, ochrana životního prostředí, infrastruktura, apod.

Pouze podnikatelé tvoří hodnoty, tak pravil premiér Nečas v televizi.Čtu spoustu článků o tom, jak ministr Drábek, potažmo celá vláda, snižuje už tak nízkou životní úroveň většině obyvatel, nejen důchodcům, invalidům, nezaměstnaným, ale i obyvatelům s naprosto nedostatečnými příjmy ruší všelijaké přídavky na bydlení, teplo, léky…, navíc je ponižuje sprostým hulvátským způsobem, jakoby byl velitelem koncentračního tábora či kápem v tomtéž zařízení.
Ale o jedné skupině lidí, kteří jsou na tom ještě hůř, není psáno nic. Chtěl bych se dnes tedy věnovat živnostníčkům - v podstatě dělníkům pracujícím v lese, tedy pilařům a koňákům.

Nebylo by tedy na místě hovořit

 Plugin Image

File not found.

Den daňové svobody je snadno mediálně použitelný a srozumitelný širokým vrstvám obyvatelstva, navíc žádoucím způsobem oslabuje vztah občan-stát, ale z hlediska životní úrovně, možností seberealizace a reálné svobody občana zcela irelevantní. spíše o dni daňové odpovědnosti jako o pomyslném okamžiku, kdy byly uhrazeny nezbytné náklady spojené s chodem společnosti a zajištěním její produkce se současným zachováním jistého standardu? Teprve je-li toto zajištěno, mohou občané začít pracovat sobecky na svém osobním blahobytu.

V pátek 17. 6. nebo – podle jiného výpočtu – v neděli 20. 6. nastává v České republice pro rok 2010 „den daňové svobody“…

Systém „Extend and Pretend“ (předstírej, že se nic neděje, a pokračuj v loupení) je, zdá se, ve své konečné fázi.

Goldman Sachs byl minulý týden na kongresovém „grilování“ kvůli podvodům, které souvisely s jeho obchody s komplikovanými finačními produkty - „syntetickými CDO“.

Bankovní systém EU má velké problémy. Mnohé z největších unijních bank sedí na stovkách miliard ve vysoce riskantních dluhopisů a nesplacených realitních půjčkách. Odepsání těchto ztrát by však odčerpalo jejich základní kapitál a nutilo by je provést restrukturalizaci jejich zadlužení. Banky proto svoje ztráty tají prostřednicvím účetnických triků a pomocí půjčování peněz z Evropské centrální banky (ECB). To vše napomáhá ukrýt hnilobu v samotném srdci systému.

V Itálii se v současné době nachází 47 památek historického a kulturního dědictví zařazeného do programu UNESCO. 60 000 památek je v žalostném stavu a je ohroženo zřícením, poněvadž na jejich zakonzervování a opravy nejsou peníze. Aby se zabránilo jejich zničení, snaží se sehnat komunální politici finanční prostředky všemi způsoby. Jdou však zejména cestou prodeje velkoplošných reklam na historických stavbách a prodejem užívacího práva k památkám pro firemní účely.

Ten „starý“ vyspělý svět s vysokou životní úrovní už nemá příliš na vybranou, pokud jde o účinnou ekonomickou politiku budoucnosti…

Nejznámější případ remunicipalizace proběhl v Paříži, která v roce 2010 vypověděla kontrakty se dvěma největšími světovými vodohospodářskými společnostmi, Suezem a Veolií, čímž ukončila jejich stoletý soukromý duopol. Obrat od staleté praxe v Paříži byl urychlen mezinárodním hnutím za ukončení nadvlády privátních firem.