Hypotéční krize a ekonomika na steroidech

Zaujala mne nová ročenka World Intellectual Property Indicators (WIPO) za rok 2016. Náš starší článek dokazoval na předešlém vydání této ročenky postupný technologický úpadek Západu ohledně patentů a duševního vlastnictví (Technologické zaostávání aneb Důvod válek vedených Západem). Nůžky mezi asijskými zeměmi (Čína a Jižní Korea) a Západem se stále více prohlubují, viz nové statistiky, které třeba jednou zpracujeme pro článek. Mne zaujal jiný důvod k možné válce, což je vznik nové parazitické třídy. Pověstné jedno procento přestalo mít zisk z intelektuální práce, patentů a vynálezů, jako tomu bylo dříve. Vědění je v moderně moc, a když vědění už nemáte, tak si držíte všemi oblbovacími a donucovacími prostředky alespoň tu moc.

Pokojná existence líných parazitů

Podívejte se na vývoj klíčových ukazatelů duševního bohatství v letech 2005 a 2015. Následující tabulky ukazují rozdělení registrací podle příjmových skupin. Začněme přihlášenými patenty podle příjmových skupin (patent applications by income group).

Tady je ústup ze scény úplně markantní, a to z 80,4 % na pouhých 53,5 %. Zato si zásadně polepšila střední příjmová třída. Ta by pochopitelně měla z duševní práce nejvíce zbohatnout, protože přešla z podílu 16,5 % v roce 2005 na celých 43,5 % v roce 2015. Tak se ptejme, proč nezbohatla. Dalším ukazatelem je patentovaný design.

Čísla jsou dost podobná. Vyšší vrstva šla z 57,8 % za deset let na 37,6 % a střední vrstva naopak z 35,8 % na celých 58,1 %. Takže by střední vrstva měla patřičným způsobem zbohatnout, že ano. A měla by mít politický a kulturní vliv, například na politiku, na rozpočet státu a na vzdělání. Poslední ukazatel se týká patentů v biotechnologiích.

Tady je změna poměrů pro vysokou příjmovou skupinu poklesem 73,7 % na 60,0 % a nárůst střední příjmové skupiny z 19,0 % na 30,5 %. Takže ve všech oblastech duševní činnosti je jasné, že ve světě se prosazuje vzdělaná střední třída jako nositel nových technologií a patentů.

Tak proč z nich jsou ekonomičtí žebráci a kdo je připravuje o zisk? Naopak je jasné, že vyšší třída nežije ze své práce, ale z něčeho jiného. A jak to, že to "jiné" vynáší intelektuálně línému jednomu procentu tolik, že dnes ovládá 50 % světového bohatství země? Pro odpověď sáhneme k starším článkům, především ke článku Jak se žije na cizí účet, kde je přehled všech klíčových prací na e-republice na toto téma. A dále je k pochopení dobrý článek Kam mizí bohatství vytvořené vyšší produktivitou práce.

Čím se živí jednoprocentní parazitická skupina a proč vládne

Odpověď je úplně jednoduchá a přehledně ji ukazuje tento graf vyjadřující podstatu tzv. trickle down economics. Bohatství nepatrně prosakuje od bájného jednoho promile populace směrem dolů, k 99 procentům zbytku. Podívejme se na distribuci bohatství v USA, která ale ukazuje současný stav světa. Kliknutím si tabulky zvětšíte v samostatném okně.

A nyní se podívejte, kdo z tohoto bohatství má doopravdy prospěch. Z každého dolaru vydělaného 90 % populace nakonec shrábne pouhých 0,01 % populace neuvěřitelný zisk 1000 dolarů. To je ona pověstná crème de la crème, tedy nejbohatší smetánka země. Nakonec je těchto nejbohatších miliardářů v USA asi 85 a shrábnou z tohoto koláče rozhodující většinu. To je poměr rozdělení národního bohatství v současné době. A jedno promile se neživí produkcí duševního bohatství a výzkumu, ale jednoduše točí peníze, které vydělávají další peníze. Podívejte se na článek nezávislého francouzského ekonoma La déconnexion de l’économie financière (Olivier Berruyer, 15.4.2013). Data na grafech se týkají jen Francie. Ale v jiných zemích je to podobné, a někde (jako v USA) i mnohem horší. První graf ukazuje rozložení finančních aktiv země v průběhu dekád po Druhé světové válce.

Republikánská strana dlouhodobě oblbuje americký národ a Trumpovy nové návrhy na snížení daní jsou jen nejnovější variantou téhož. Oblbování Republikánů ovlivnilo Demokraty tak, že zastřelili vlastního dědu Mráze. Clinton snížil úroveň sociálního zabezpečení a Obama navrhl vytvořit index spotřebitelských cen tak, aby mohl ve škrtech pokračovat. A poté Obama pomocí daňové politiky předělal Popelčiny šaty tak fikaně, že z nich udělal plesovou róbu pro Republikány. Ekonom a pravicový ideolog Bruce Bartlett byl jedním z architektů a významných manipulátorů pro daňové škrty Reagana v osmdesátých letech. Tento pán napsal pro noviny USA Today tato památná slova.



Jak to, že Republikáni lidi krmili tak dlouho touto lží a proč jim to baštila média? Je to fascinující příběh.

Zlaté časy demokratického socialismu

Předpokládám, že jste nikdy neslyšeli o novináři jménem Jude Wanniski. Bez něj by se Reagan nikdy nestal "úspěšným" prezidentem a Republikáni by nikdy nepřevzali kontrolu nad Bílým domem nebo nad Senátem. Bill Clinton by nebyl obviněn a George Bush by se nestal prezidentem. A totéž platí pro Trumpa.

Když Barry Goldwater inkasoval potupnou porážku v roce 1964, většina republikánů si myslela, že jsou ztraceni. A mezi nimi byl také 28letý Wanniski. Klasický Republikán Goldwater odmítal nástup nové náboženské pravice, která začala lidem lézt do postelí. A navíc byl zásadní zastánce ekonomického světonázoru Herberta Hoovera. V Hooverově světě (a byl a je to svět prakticky všech republikánů s výjimkou Teddy Roosevelta) fungoval fundamentalismus trhu jako hlavní náboženství. Ekonomové od Ludwiga von Misese až po Friedricha Hayeka a Miltona Friedmana hlásali, že vláda může v ekonomice udělat jedině bordel. A svět financí se má ponechat Velkým hošanům, neboli Pánům vesmíru, jak se někdy nazývají ti, kteří vládnou Wall Streetu a mezinárodním financím. Hoover nadšeně následoval radu svého ministra financí, milionáře jménem Andrew Mellon, který v roce 1931 řekl tato památná slova.

Zničte práci, zničte akcie, zničte zemědělce, zničte ceny nemovitostí. Vyčistěte ze systému všechnu hnilobu. Vysoké životní náklady a žití na vysoké noze pomine... podnikaví lidé slíznou všechnu zbylou smetanu od méně kvalifikovaných.

Takže mantra Republikánů byla jasná: "Snížit daně, zmenšit výdaje státu, vyrovnat rozpočet." Jediný problém s touto ideologií od Hoovera a spol. byl v tom, že Demokraté vypadali jako děda Mráz a Republikáni jako lakomé svině, které druhým lidem připravují naprosto sviňský život a z bohatých dělají ještě bohatší. Takže Republikánští stratégové od roku 1930 jasně věděli, že tímto stylem nemají šanci vyhrát volby. Proto byl Dwight D. Eisenhower nejúspěšnějším Republikánem dvacátého století a byl velmi spokojený se sazbou daní z příjmu pro multimilionáře na úrovni 91 procent. Podívejme se, jak to vysvětloval pravicovému bratrovi Edgaru Eisenhowerovi v osobním dopise z 8. listopadu 1954.

Jestli se má dosáhnout nějakého úspěchu, tak je zcela jasné, že federální vláda se nemůže vyhnout či uniknout odpovědnosti za celek lidí, kteří pevně věří, že to vláda má dělat. Politické procesy naší země jsou takové, že pokud se v tomto úsilí neuplatní pravidlo rozumu, ztratíme všechno – dokonce jsou možné i drastické změny ústavy. To je to, co mám na mysli, když trvale tlačím na umírněnost vlády. Kdyby se jakákoliv politická strana pokoušela zrušit sociální zabezpečení a pojištění pro případ nezaměstnanosti, kdyby chtěla zrušit ochranu dělníků a zemědělců - tak by o této partaji už nikdo nikdy neslyšel ani slovo v naší politické historii. Jistěže existuje malá odštěpenecká skupinka, která si myslí, že tudy máme jít. Mezi nimi jsou H. L. Hunt (možná znáš jeho historii) a pár texaských petrolejových milionářů a pár příležitostných politiků a bysnysmenů odjinud. Ale jejich počet je zanedbatelný a jsou to pitomci.

Alternativním členům Demokratické strany USA trvalo celý rok, než vypracovali kritiku prohraných voleb a celkového debaklu partaje ukončeného prezidentskými volbami 2016, které vyhrál Trump. Pracovní skupina vypracovala analýzu nazvanou Pitva aneb Demokratická strana v krizi. Pitevní komando vedli novinář a mediální kritik Norman Solomon, demokratický delegát v roce 2008 a v roce 2016. Karen Bernalová byla v předsednictvu progresivního křídla kalifornských Demokratů. Pia Gallegos je dlouholetý občanský právník a aktivista v Novém Mexiku. Sam McCann je komunikační specialista z New Yorku zaměřený na otázky mezinárodní spravedlnosti. Autoři analýzy nepodporují žádného kandidáta do roku 2020, ačkoli jsou zjevně spříznění s Berniem Sandersem a podporují jeho reformní agendu. Celé PDF s kompletní pitvou prakticky mrtvé korporátní partaje má 8 kapitol a celkový rozsah 30 stran. Shrňme v bodech hlavní závěry, které přes kopírák odpovídají debaklu českých socanů v posledních parlamentních volbách 2017.

• Partaj je nepoučitelná a od roku 2016 neudělala žádné závěry z volebního debaklu v prezidentských volbách.
  
• Demokratický národní výbor a kongresové vedení strany se soustředily na získání náladových a nespokojených republikánských voličů. Přitom strana ztratila svou základní voličskou základnu, tedy chudé lidi, barevné, mladé a dělnickou třídu.
  
• Dále partaj ztratila klasické voličské jádro Afroameričanů a žen, protože v těchto klíčových skupinách klesla podpora o 11 procent. Současný počet nerozhodnutých černošských žen, které tvrdí, že je nezastupuje žádná z obou stran, stoupl ze 13 procent v roce 2016 na 21 procent v roce 2017.
  
• Mladí lidé nemají důvod volit Demokraty, kteří se podílejí na ekonomickém propadu a mlčí nebo spolupracují s úsilím Republikánů o vyloučení aktivních voličů z voleb.
  
• Strana dostala do mocenského autu všechny hlavní skupiny kritiků hospodářské nespravedlnosti, institucionalizovaného rasismu a nerovnosti.
  
• Partajním vůdcům nevadí ničení životního prostředí a bojí se kritizovat korporace.
  
• Volební zastupitelé Demokratů odmítli ukončit nedemokratických praktiky provozované během primárek v roce 2016.
  
• Manipulace během kampaně zničily důvěru mnoha aktivistů a odebraly voliče v hlavních volebních obvodech.
  
• Boj proti omezení hlasovacích práv má obrovský význam. Přesto Demokratický národní výbor nedokázal, aby se tato činnost stala jeho prioritou.
  

Strana se prodala korporacím a lobbistům. Partajní bafuňáři nechtějí bojovat především za práva žen, které se nyní staly nejutlačovanější a nejchudší složkou společnosti. Místo apelu na drobné dárce vzala Clintonová peníze od korporací. Tím obešla základní voličské jádro, které ji za tuto zradu potrestalo při hlasování. Papaláši partaje mlčeli k zastřeleným černochům při policejní zvůli. Jejich poslanci v Kongresu většinově hlasovali proti zájmu voličů.

Náš článek z roku 2014 nazvaný Předpovězený konec demokratů, nástup nové levice v USA shrnul zásadní posun mladých k ideji socialismu, což vlastně v USA znamená levici na způsob naší komunistické strany. Bafuňáři tyto mladé odmítli a jejich ideje také. Partajní bossové nakonec Sanderse vyšachovali z kandidatury na prezidenta. Pak šla partaj do kytek. V roce 2008 se celkem 45 % mladých identifikovalo jako Demokraté, v roce 2016 to bylo již jen 37 %. Přitom příklon k idejím socialismu u mladých stoupl zásadním způsobem, viz tento průzkum voličů z ledna 2016.




Demokratický socialismus je v módě u mladých, avšak nikoli u starých a u prodaného vedení partaje. Prodané vedení mlčelo k enormnímu dluhu mladých za vzdělání, viz naše články o americkém školném. Nelze sloužit dvěma pánům. Vedení partaje je na obojku korporací, proto jasně vybralo svého volebního páníčka. Pak je jasné, že partaj nebyla schopna zmobilizovat mladé a nerozhodné voliče. To ukázala rekordně nízká volební účast, která zásadně poškodila Demokraty. Strana prodaná jednomu procentu superbohatých nedovedla přesvědčit chudé voliče, aby šli k urnám, a ti zůstali doma. Osobní zasazení za politickou a sociální věc se změnilo v osobní zasazení za peníze a za politický vliv pro korporace. Výsledkem byly klíčové volební prohry v klasických baštách Demokratů.

Prodané vedení strany se zásadně militarizovalo a odmítlo protiválečnou základnu. Velká skupina Demokratů trvale a zásadně odmítá současné imperialistické války USA provozované bez souhlasu RB OSN. Tyto disidentské mírové proudy byly při partajním volebním sjezdu umlčeny a izolovány. Hnutí Demokraté za spravedlnost šli do primárek s tím, že USA udržují ve světě 800 vojenských základen a rozpočet na jejich udržování stojí 100 miliard dolarů ročně. Tyto a další opoziční proudy představovaly hlavní volební potenciál partaje a byly na volebním sjezdu umlčeny.

A poslední klíčový bod je a bude nedemokratičnost samotné Demokratické partaje. V roce 2016 bylo na Demokratické národní konvenci (kongresu) celkem 712 nedemokraticky jmenovaných tzv. "superdelegátů", tedy celých 15 procent. Podle nadace Sunlight bylo nejméně 63 z nich v dané době registrováno jako lobbisté na federální nebo státní úrovni, často jako poskoci velkých korporací a dalších skupinových zájmů. Pak je jasné, kdo této partaji velí a komu vlastně patří. Volební debakl Demokratů, a stejně tak našich socanů vypadá podle toho.