<table> <tr><td colspan="2" class="clanek_text"> Před rokem jsem dával exercicie v jedné zapadlé vísce. Kostel byl bez bohoslužeb, pomalu se rozpadá, jen exercitanti kostel pilně navštěvovali přes den. Jeden z nich se rozhodl zachránit pro zdejší farnost na vlastní pěst a konto alespoň jeden menší krucifix, jenž se poklidně rozpadal v zákristii. Podepsal revers, vzal si křížek domů a dlouho nic. V prosinci přišel zajímavý dopis, z něhož vybírám podstatné. Křížek byl předán restaurátorovi, načež proběhlo několik telefonických konzultací o tom, jak postupovat. Nakonec bylo dohodnuto očistit křížek na základní řezbu a nezlatit jej. Jenže milý restaurátor neměl čas, celou práci odložil ad acta. Můj známý znovu zapřáhl svou výmluvnost a zjednal dalšího pracovníka, řezbáře s maturitou v oboru restaurátorství. Vzal křížek, jel do Bzence, onen dobrý muž za stejných podmínek zakázku převzal. Prý vše do měsíce zvládne, což se mu málem podařilo. Pečlivě očistil řezbu vousů, vlasů a turbanu. Provedl restauraci a konzervování přírodními materiály a po zaplacení předal křížek zpět. Suma sumárum: do pohraniční farnosti se vrací jedna umělecká památka v utěšeném stavu a v severočeských Sudetech je o jednu uměleckou devastaci méně. Nenápadná akce stojí za zaznamenání z několika důvodů: šlo o soukromou iniciativu hrazenou ze stejně soukromých peněz. Navíc dotyčný celou akci sám organizoval a stála jej dost času a úsilí. A do třetice všeho dobrého: i přes problémy a těžkosti svůj slib splnil. A tož o tom všem a o něm píšu, žije a pracuje jako lékař na jižní Moravě. PS Na nápisu INRI byly schválně ponechány zbytky původního zlacení a sádrování. To bohužel celý korpus značně znehodnotilo a navíc překrylo původní jemnou řezbářskou práci. </td></tr> <tr><td align="center"><img src="./clanky/image/376_crucifix_1.jpg" alt="" border="2"> </td> <td align="center"><img src="./clanky/image/376_crucifix_2.jpg" alt="" border="2"> </td></tr> </table>