Před časem vyšla na E-republice série textů o Lolita Expressu. Nešlo o bulvár, nešlo o sbírku jmen, nešlo ani o fascinaci zvrhlostmi bohatých. Šlo o mechanismus moci, který se – jednou za čas – zviditelní tak jasně, že už nejde tvrdit, že „vlastně nevíme“.

Od té doby uběhla nějaká voda. Vyšly nové spisy, nové várky dokumentů, nové „transparentní“ zveřejňování. A výsledek? Nic podstatného z původního obrazu se nezhroutilo. Naopak: ukázalo se, že jsme tehdy psali o jádru věci – a dnes se jen potvrzuje rozsah.

Nešlo o sex. Nešlo ani o Epsteina. Tohle je první věta, kterou je potřeba zopakovat. Kdyby šlo „jen“ o sexuální predátorství:
Epstein by byl dávno zapomenutý úchyl, Maxwellová by nebyla jediná odsouzená, a celý cirkus by skončil u několika bulvárních titulků.

Jenže neskončil.

Protože nešlo o sex, ale o kompromitaci. A nešlo o Epsteina jako osobu, ale o infrastrukturu, kterou provozoval. Lolita Express nebyl dopravní prostředek. Byl to filtr. Letadlo, ostrov, vily, večírky – to všechno byly uzavřené prostory, kde se dělo něco zásadního: Porušovala se tabu, mizely běžné právní i morální brzdy a vznikaly situace, které se nedají „odžít“ bez následků.

Nešlo o to, kdo s kým spal. Šlo o to, kdo u toho byl, kdo to viděl a kdo to mohl kdykoli připomenout. Kompro" není o jedné fotce, kompro" je o vědomí, že někdo jiný ví.

Veřejná debata živená mainstreamem má ráda jednu pohodlnou výmluvu: „Neexistuje přímý důkaz, že za tím stály tajné služby nějakého státu.“ (...vyjma Moskvy a Putina, dodal polský Tusk, aby zdůraznil tragikomedii západního politického a mediálního mainstremu. Udělal ze sebe blbce, aby zachránil blbý systém v němž žijeme). V místnosti je slon naší zdegenerované židovsko-křesťanské civilizace nejen s Lolita expresem, ale i se svými pogromy, holokausty, současnou genocidou v Gaze, únosy představitelů svrchovaného státu (Venezuela), vraždami představitelů svrchovaných států (Írán, Libye apod.) a Donald Tusk se dívá z okna a vyhlíží věže chrámu Vasila Blaženého na Rudém náměstí v Moskvě a na něm zvoníka Vladimíra Vladimíroviče. Odtud prý fouká vítr a ten dokáže být krutý. Slona v místnosti nevidí. Čumí totiž z okna. Bylo by to vlastně jen zábavné kdyby podobnou metodu nepoužívala většina mediálních a politických šíbrů naší doby a našeho civilizačního okruhu. Tak se vytváří obraz nové reality minulosti (Rudá armáda nás neosvobodila, ale dobyla), současnosti (světový bubák sídlí v Moskvě), a vede nás nezadržitelně ke světlým zítřkům jasnějším než tisíc sluncí.

Takže neexistuje důkaz, že za tím stála CIA a Mossad, což zní rozumně jen zdánlivě. A je to zároveň ukázkový příklad, jak se dá realita rozřezat na kousky tak, aby nic nedávalo smysl. Položme si jednoduchou, prostou otázku – bez emocí, bez ideologie:

__''Je možné, že by o této infrastruktuře s globálním dosahem, s účastí politických, finančních a mediálních elit,
s dlouhodobým a opakovaným porušováním zákonů, nevěděly největší zpravodajské služby světa?''__

Pokud by to tak bylo, nešlo by o tajné služby, ale o ochotnický kroužek Dolních Kotěhůlek. Tajné služby se neptají, jestli je to hezké. Ptají se, jestli je to použitelné. Tvrzení, že tajné služby o této infrastruktuře věděly, není spekulací o řízení světa, ale logickým důsledkem jejich samotné funkce. Zpravodajské služby – ať už mluvíme o Mosad, CIA nebo komkoliv jiném – nefungují jako akademický seminář.

Jejich základní nástroje jsou:

  • Informace,
  • nátlak,
  • kompromitace,
  • někdy i likvidace.


To nejsou konspirační teze. To jsou učebnicová fakta. A představa, že by si někdo myslel, že Epstein měl prokazatelné vazby na vrcholné izraelské politické kruhy, pohyboval se v prostředí, kde má Izrael v USA dlouhodobě silný vliv (např. přes AIPAC) a operoval desítky let bez zájmu zpravodajských struktur …je buď naivní, nebo neupřímná.

Nečekejme kouřící pistoli. Ta nikdy nepřijde. Od tajných služeb nečekejme důkaz proti tajným službám. Kdyby existoval dokument „Mossad → Epstein → kompro“, nešlo by o tajnou službu, ale o spolek dobrovolných hasičů s kronikou a veřejnou knihou přání a stížností. Proto je absurdní vést debatu stylem: „Dokud to není černé na bílém, tak o tom nemluvme.“ To není kritické myšlení, to je metodická slepota.

Co se tedy změnilo od původní série? Upřímná odpověď: Málo – a právě to je důležité. Vyšly další dokumenty, přibyly další kontakty, rozšířil se geografický rozsah, ale základní struktura zůstává stejná. Navíc některé nově zveřejněné dokumenty připomínají smlouvy naší veřejnoprávní České televize v registru smluv. Jsou povinně zveřejněny, ale vše je začerněno.

Vlk zákona se tedy nažral a utajená koza zůstala celá. To, co vidíme, je to, co je nám povoleno vidět. Nějaký cenzor nám tady zase zkresluje realitu, pokřivuje nám zrcadlo a zamlžuje pravdu. Nečekali jsme také nic jiného.

Epstein

  • nebyl osamělý maniak,
  • nebyl náhodný boháč,
  • nebyl „selháním systému“.


Byl součástí systému, který:

  • pracuje s kompromitujícími materiály místo voleb,
  • s mlčením místo odpovědnosti,
  • s fragmentací pravdy místo jejího popření.

Proč má smysl se k tomu vracet

Ne proto, abychom znovu jmenovali celebrity, přidávali další šipky do diagramů, nebo se dohadovali, „kdo přesně to řídil,“ ale proto, abychom si připomněli jednoduchou věc: Moc se dnes neudržuje přes souhlas, ale přes sdílené provinění.

A Lolita Express byl jen jeden z mála okamžiků, kdy bylo tohle vidět téměř v přímém přenosu.

Závěrem

Nic se nestalo po Gaze, Nic se nestalo po Snowdenovi. Nic se nestalo po WikiLeaks. A nic se neděje ani po Epsteinovi. Je toho spousta napsáno, spousta zveřejněno, ale nic se neděje. Nikdo nepůjde do vězení. Nikdo neztrácí moc. Už jsme si na všechno zvykli.

Otázkou zůstává, kdo zabil Epsteina, pánové? Protože to vede ke zdroji. Ale zkorumpovaný západní tisk se už ani neptá. Prostě akceptují historku, že bezpečnostní kamery ve vysoce zabezpečených budovách nefungují přesně po dobu potřebnou k usmrcení vězně. Je rád za kliknutí na detaily chlípných zločinů, které spáchal, a ne za pátrání po zločineckém syndikátu, jehož byl součástí.

Staré články z E-republiky o Lolita Expressu není potřeba přepisovat ani opravovat. Stačí je znovu otevřít – a číst je v kontextu toho, co dnes víme. Ne proto, že bychom dnes věděli všechno. Ale proto, že už víme dost, abychom se přestali tvářit překvapeně.

A odkazy na původní texty níže jsou jen připomínkou, že některé věci byly jasné dávno předtím, než se staly „oficiálně nejasnými“:

https://e-republika.ch/article4814-Lolita-express-prolog
https://e-republika.ch/article4811-Lolita-express
https://e-republika.ch/article4812-Lolita-express-II
https://e-republika.ch/article4813-Lolita-express-III
https://e-republika.ch/article4815-Kompro-je-mnohem-lepsi-nez-volby