Proč by se mělo s řešením otázky financování církví čekat ještě dvacet let - právě dvacet let?
Jeden důvod jsem uvedl už ve svém návrhu ohledně této otázky (viz příspěvek č. 817). Doba uplynulých dvaceti let nebyla dobře využita, nevedla se veřejná diskuse, církve se chovaly k okolní společnosti nerozvážně (a zhusta i tak, že na nějaké veřejné mínění prostě "zvysoka kašlaly").ČR v OSN nehlasovala pro právo na přístup k čisté vodě...
Řekněme si to upřímně: Manažérský pracovní úděl politiků pro naše veřejné blaho je bezesporu nevídaně náročný. Je neúnosně těžký a až nadlidsky vyčerpávající. Přitom erudice politiků a jejich organizační schopnosti jsou naprosto neuvěřitelné. Jejich píle a pracovitost je neochabující a zodpovědnost obrovská. A rozhodně je nesporné, že takový úděl nemůže nést jen tak kdokoliv.
Přednáška Jana Kellera a následná beseda v rámci Projektu etického vzdělávání Královéhradeckého kraje o skutečných záměrech a pravděpodobných dopadech reforem vládní koalice
Sněmovnou schválená smlouva pokračuje legislativním procesem. Než se stane zákonem bude ji schvalovat Senát, pak podepisovat prezident, a nakonec bude zcela jistě podána žaloba u Ústavního soudu. Jásot či obava církví z nově nabytého majetku jsou tedy předčasné. Tato studie se chce podívat kritickým okem zejména na právní postavení nároků římsko-katolické církve, která z této dohody nejvíce profituje. Hledejme proto odpověď na následující důležité otázky.
Když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamětními dary, řekl:
Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.