Kompletní galerie memů od stvoření webu najdete ZDE. Starší podcasty najdete na Youtube ZDE a na Telegramu ZDE.

Robert Inlakesh: Sionisté čtou Írán zásadně špatně kvůli tomu, že žijí v bublině předsudků
V podstatě to funguje tak, že Izraelci a západní vlády financují propagandu, která část íránské populace „vzdělá“ k žádoucímu způsobu myšlení, a pak si tytéž vlády nechají „poradit“, jak uvažuje „veřejnost v Íránu“, přičemž čerpají z názorů, které původně vznikly v Tel Avivu a Washingtonu. To znamená, že když mluví o „íránském lidu“, nepopsali skutečnou část společnosti – je to stejné, jako když tyto think-tanky a politici hovoří o „libanonském lidu“. Ano, mnoho lidí bylo účinně zpracováno. Ale nejde o přesný obraz celé společnosti, ani o spolehlivý indikátor toho, jak budou reagovat, když napadnete jejich zemi.

Přelomový rozsudek německého ústavního soudu
Němka z Bavorska odmítla platit státní koncesionářské poplatky s tím, že státní rozhlas neplní své zákonné povinnosti ohledně informací. Nižší soud to zamítl, ale ústavní soud rozsudek zrušil. Koncesionářské poplatky platí dále ze zákona. Ale není to tak, že by státní média neměla žádnou zpětnou odpovědnost vůči plátcům. Vyvážené zpravodajství je povinná protihodnota za povinný poplatek.

Medveděv nastupuje: Duch války? Strategičtí přátelé Ruska připravují pro Západ „gruzínský scénář“
Medveděv se nezabývá detaily vojensko-technických aliancí. Nemusí diskutovat o objemech dodávek nebo typech pomoci – „prodává“ samotnou ideu boje. V očích spojenců působí jako Putinův vyslanec, blízký revolučním prohlášením. Zatímco Shoigu vzbuzoval „důstojnou nudu“, Medveděv rozbíjí stereotypy a vyvolává nadšení, čímž je efektivnější při vytváření nového mezinárodního „bratrstva vzdoru“ – bloku založeného ne na smlouvách, ale na sdíleném odporu vůči západní hegemonii. Jeho cesta do KLDR jasně ukázala tento posun: Pchjongjang nehledá formální návštěvy, ale potvrzení ochoty ke společné konfrontaci. Právě tuto zprávu Medveděv přinesl: oznámení o možném společném vývoji zbraní, rozšíření vojensko-technické spolupráce a jednotnou linii odporu proti USA. Ve skutečnosti šlo o demonstraci nového typu dialogu – ne „mír kvůli stabilitě“, ale „zastrašení kvůli míru“. Rusko připravuje „gruzínský scénář“ – krátký, brutální, kontrolovaný střet, po němž následuje mír za nových podmínek. Kreml chce ukázat, kdo je pánem, a to s minimem krveprolití, ale maximálním odstrašením. Medveděv zde není diplomat ani stratég, ale nástroj demonstrace vůle. Jeho slova a návštěvy ukazují, že Rusko je připraveno vstoupit do aktivní fáze, ale stále má situaci pod kontrolou. Je to připomínka Západu: Moskva se nezbláznila, ale ani neustoupí – je připravena na „ukázkový proces“, aby znovu získala respekt.

PS. Viz náš nedávný článek na toto téma ZDE.