Úvod do excentrické spirituality minulého dílu tvrdil, že autentický duchovní život se v modlitbě dokáže otevřít tomu, co nás drtí <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=321">zpoza smrti</a>. Toto zvláštní „něco“ se vycítí ve výkonu excentrického hnutí existence, kdy směřujeme starostí a rozhodováním směrem od sebe a mimo sebe. Tím bychom vlastně mohli skončit, protože jsme definovali situaci, v níž tento zvláštní pocit vzniká. Pak už je na každém čtenáři, aby se přesadil svou vlastní imaginací, vzpomínáním, představováním atd. do dané situace a tento pocit si vybavil. Jenže já mám psát ještě asi 4000 znaků, abych se dostal na rozsah minulého zamyšlení. A navíc si musím udržet oněch 500 čtenářů denně, na něž se vyšplhalo čtení našeho webu. Takže to musí být delší, ale ne moc, lidi moc nečtou a téměř nemyslí. Navíc mám jen dvě hodiny času, abych vše dopsal, protože pak musím odsloužit nedělní mši v kostele na Střekově a na cestu tam potřebuji 40 minut chůze a dojdu spolehlivě či pojedu 39 minut s přestupem a dojedu nespolehlivě. Uvedené rozpoložení, v němž píši, uvádím schválně. Vzbuzuje totiž základní naladění dostředivé spirituality, kdy jsme stále obráceni k sobě a systému potřeb, třebas farářského a jiného charakteru. Všimněte si, že v takovém rozpoložení vlastně ani nelze vyvolat pocit, v němž se realizuje excentrická spiritualita. Proč to nejde? Protože stále myslím(e) ekonomicky.
Zmapování excentrické spirituality není možné dělat stylem definice „něčeho“. Spiritualita není „něco“, ale děje se „když“. Představuje životní naladění existence, když víme, že máme umřít. A excentrická spiritualita navíc musí jít ze sebe a to mimo pocit ekonomicky seskládaných potřeb. Fenomenologie duchovního života musí tedy popsat základní stav naladěnosti života, kdy předeme v souladu s excentricitou. Jinak řečeno: potřebujeme zmapovat čili popsat existenciální pocit, kdy jdeme ze sebe nikoliv ekonomicky. Proto je třeba se vrátit k <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=296">erotickému klání</a> Aleny a Honzy ze septimy A. Jejich oboustranné zaujetí se odehrává v čase kairos, chce trvat věčně jako erotika biblické Písně Písní. Navíc vzdoruje smrti, kašle na varování rodičů a katechetů a tudíž poskytuje ideální příklad excentrického vnímání světa. Ani tento démon však není démonický do všech důsledků. Síla lásky se naopak chová docela ekonomicky. Chce, abychom přešli od slov, líbání, mazlení, neckingu, pettingu až samotnému Činu. Oboustranné zaujetí zamilovaných je tedy řízeno ekonomickým principem slasti, který orientuje mladé a nadšené milence ke zralejší erotice či sexualitě. Pocit výstřednosti nesený eroticky není výstředný dostatečně. Alena i Honza ví, oč běží, protože nejsou úplně pitomí. Jednak je to učili v biologii a hodiny náboženství „to“ líčily spíše v chmurných barvách. I jejich vlastní tělo jasně potvrzuje, že oboustranné zaujetí má směřovat „tam k tomu“. Jestli na to dojde nebo ne, to nás, spirituálně zaměřené bytosti, zde a nyní tolik nezajímá. Podstatné je, že dostáváme první praktické rozlišování duchů, které jsme na teoretické rovině nastínili v minulém díle. Takže: excentricita erotického či sexuálního zaujetí je sice démonická, ale její bezuzdnost je jen zdánlivá. Chce „to“ hodně silně, protože jinak se nebudeme množit. Kdyby eros a sex byly spojeny s námahou a povinnostmi danými mimo smyslové potěšení, asi by to s námi dopadlo špatně. Člověk je tak líný a mazaný tvor, že pouhý morální tlak na plození by nestačil. Nejspíš bychom dávno vyhynuli. Excentricita erotiky je ve své podstatě vedena velmi praktickými zájmy: máme zůstat naživu jako homo sapiens, což je dobře. Výstřednost erotiky je navíc dána nejen vědomým uspokojováním slasti. Freudem definovaný princip reality ji zasazuje i do ekonomiky libida, což ukazuje na podvědomé či dokonce i na úplně nevědomé mechanismy. Pro naše účely stačí konstatování, že je nesena přirozenou potřebou, třebas démonicky-excentrického charakteru. Zkrátka: dělá se <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=324">proto, aby</a>..., čímž definuje zamilované jako <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=282">dva agenty</a> Lásky.
Oddělení erotiky od spirituality představuje další mezník na cestě k duchovnu. Opět se ukazuje jedna zajímavá věc. Tradiční popisy duchovní erotiky, tak časté v celé spirituální literatuře Východu a Západu, nejsou dostatečně kvalifikovaným vodítkem, pokud se na ně podíváme moderníma očima kritického fenomenologa. Jejich výstřednost je nesena skrytými ekonomickými mechanismy. Proto velmi dobře a dokonce přímo od přírody víme, kam máme své pocity směřovat. Intenzita erotického prožívání je přitažlivá právě proto, že tvoří součást cílesměrného mechanismu touhy a naplnění. Ale to by bylo pro excentrickou spiritualitu málo. Eros není svobodný. To tvrdím jako <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=328"> duchograf</a> i přesto, že si lásky času, hrdličky hlasu atd. velmi vážím. Hledání autentického pocitu excentricity za prahem erotiky však přikazuje, abychom překročili i tuto otevřenost, neboť není otevřená dostatečně. Výstřednost erotiky ve skutečnosti maskuje skrytý ekonomický mechanismus, který kalkuluje příjem a výdej, tj. přijímání a dávání slasti. Romantičky a snad i romantikové mohou namítnout, že v tomto a v jiném konání jsme přece naprosto svobodní, protože nás o tom ujišťuje vlastní i všelidská zkušenost. Jistěže ano, ale plně svobodní nejsme. Milence přece vede pocit buď k tomu, aby spolu byli stále více nebo pocit, že jejich láska už chladne a proto spolu musí být stále méně. V každém případě můžeme najít interní či externí motivaci, která pocit za(od)milovanosti určuje.
Závěr. Další krok musí hledat excentricitu mimo ekonomiku potřeb. To není tak snadné. Každá kritika může namítnout, že to nejde. Kritik totiž vystoupí ze „svého“ pocitu excentricity na objektivní rovinu „Pocitu jako takového“. Ten pak zařadí do sítě vztahů a determinismů, například ve stylu numinózního pocitu z Posvátna, náboženského Apriori, transcendentální závislosti na Absolutnu, Rahnerova <em>Woraufhin</em>, touhy po Celistvosti, absolutní zkušenosti Já atd. Nic proti tomu, ale to bychom se dostali do roviny filosofie náboženství, popřípadě až do jejího objektivního odvaru, tedy do religionistiky. Moje filosofie je zásadně a podstatně neobjektivní čili hermeneutická citovka založená fenomenálně. Pokusíme se metodou <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=326">rozlišování duchů</a> (tj. pocitů) zůstat na hranici mezi Pocitem jako takovým a „mým“ pocitem, tj. zkušeností excentricity, která není prvoplánově nesena ekonomicky. V ekonomice potřeb, byť natolik vznešených jako Eros a Sexus (a Náboženství) nejsme dostatečně otevření vzhledem k Neznámému. Nemůžeme být, protože nás stále nese pocit, že už to přece nějak známe. A čím jsme starší a zkušenější, tím líp to známe a tím více závidíme septimánům, kteří s láskou teprve začínají. Spirituální zkušenost musí začít až tam, kde "to" neznáme a v průběhu času "to" navíc poznáváme stále jinak. Pak ale jde o pocit, který musíme rozlišit na základě jiných hodnotových kritérií než cit pro erotické zaujetí. A tyto hodnoty musí existovat mimo ekonomické uspokojování potřeb, v němž vždy děláme "něco", abychom dosáhli "něčeho" jiného. Pocit eroticko-ekonomické blízkosti a důvěrnosti není dostatečně excentrický.