Teď skončily senátní volby, které asi vyhráli lidovci, ale píši článek před vyhlášením výsledků, tak to nevím. Píárové kecy pro napakované kandidáty zavedených partají a lobbystických spolků nikdy nedonutí normálního člověka, aby zvedl zadek od piva nebo od zahrádky, a šel volit ty či ony voskové figuríny. Takže šli k senátním volbám do druhého kola jen důchodci a skalní příznivci kandidátů. Což znamená, že babišovci a socani museli nutně prohrát.
Naše mediální nezávislá scéna tak trochu připomíná druhé kolo senátních voleb. Nedávno jsem psal fejeton Novinařina ve třetím tisíciletí. Jak se zdá, tento literární žánr se v době pokleslých mediálních sraček příliš nepěstuje. Proto není ani publikum, které by jej ocenilo. Kdo fejetony a eseje doopravdy umí, ten píše za peníze a do časopisů, kde ještě zbylo literárně vzdělané publikum. Takže jsem celkem logicky dostal jako odpověď v diskuzi pod článkem nadávky. Na to reagoval nějaký vtipný borec s tím, že daného plebejce označil za trola z výše uvedeného fejetonu a poradil mu, aby svůj neúspěch hlásil příslušnému zaměstnavateli. Načež znechucená redakce webu oba příspěvky bez udání důvodů vymazala a nenapsala ke své cenzuře ani jeden pitomý ťok.
Možná jsem napsal blbost, ale zcela jistě byly mimo všechny tři výše učiněné kroky. A tomu druhému příspěvku jsem dost nasmál, protože přesně odpovídal duchu mého článku. Ale byl mířený ad hominem, a tím postrádal eleganci a vtip, na který v literárních textech dám a dbám. Ale k věci, tedy k postavení lidí, kteří v době studené informační války jdou s kůží na trh a píší do nezávislých webů všeho druhu. První kategorie psát musí, protože je to psaní živí, a mají z toho buď slušný vedlejšák, nebo dokonce i hlavní příjem. Ti už píší tak či onak pro své chlebodárce, protože v Česku, na rozdíl od mediálním zákonem ošetřeného Slovenska, neexistuje nezávislý profesionální web, který by si lidé sami platili jen proto, aby se dozvěděli alternativní názor od nezávislých a svobodných lidí.
Plebejský našinec si správně a vychytrale řekne, že když chce mezi námi být někdo svobodný a nezávislý, tak ať to dělá ve svém volném čase a za svoje. Něco na tom je, stejně jako fakt, že nesvobodný plebejec zůstane nesvobodným plebejcem. Zdejším občanům stačí drby a občasný pohled těch, kteří jako my ve svém volném čase a po práci děláme něco jako nezávislou žurnalistiku. To je těch sedm více či méně zoufalých, kteří se otravují s psaním a nechají si nadávat ze všech stran. Viz ona druhá kategorie slušných psavců. Troly nepočítám, ti sviní web v rámci svého studeno-válečnického zaměstnání. Tolik k psaní druhé skupiny. Pak se někdo z nich naštve, sporné příspěvky smaže, ani se dotyčným přispívatelům a autorovi článku neomluví za cenzurní zásah.
K těmto senátorním kandidátům na zlatou teroristickou mříž se přidružila miniskupina čtenářů, kteří nejsou tak hloupí, aby na zlatou mříž kandidovali, ale je jim celkem po chuti, že se takoví cvoci u nás vyskytují. Tito diváci obsadili diskuzní lavičky na stadiónu. Vykřikují, povzbuzují, více či méně sprostě nadávají placeným fašistickým trolům. Tím vytvářejí zdánlivý dojem, že žijeme v demokratické výměně názorů, a nikoliv v právě probíhající studené válce plné lží a mediálních manipulací. Jistěže jsme rádi, že čtenáři vůbec existují, protože jinak bychom psali sami pro sebe. Svobodní lidé musí nějak dokázat a veřejně ukázat, že jsou svobodní. Skutkem a slovem vytvářejí prostor svobody, který by jinak vůbec neexistoval.
Ale tento prostor vyžaduje i kus reflexe a dlouhodobou strategii přežití, aby vůbec mohl fungovat. Za korporátního fašismu bude stát chleba stejně, či dokonce méně, než teď. A možná budeme chodit i méně do práce, než narukujeme na východní frontu. Politická svoboda není nikde vidět, protože viditelní jsou jen svobodní lidé. Proto je třeba udržovat jakési enklávy kultivované svobody, kam se budou sjíždět ti jedinci, kteří tento sebezáchovně zcela zbytečný luxus potřebují ke svému životu, nutně a nezbytně. A tyto enklávy nemohou fungovat jinak, než jako svobodné společenství občanů. Ti se možná ani osobně neznají. Ale ví o sobě, že jsou svobodní a že svobodu zásadně a nutně potřebují k tomu, aby mohli vést důstojnou existenci.
Přežívat lze jakkoliv, třebas i s narvanou peněženkou v Tesku. A s drzou hubou a čelem v současných zkorumpovaných politických partajích, kde jsou mraky zlodějů, hlupáků a svobodný tam není snad ani jeden. Ale k životu jsou třeba i struktury svobodných lidí se schopností iniciativního sdružování a jisté schopnosti autokorekce, elegance, šarmu, nadhledu a toho, co antická klasická politická tradice nazývala slovem magnanimitas. Náš web by se měl o tento nadhled svobodných lidí snažit. A ne hned mazat bez vysvětlení příspěvky, které sice nevynikaly duchem, ale celkem věrně podávaly stav věcí veřejných. Redakce přece mohla přidat vlastní příspěvek, v němž by s příslušným šarmem a vtipem vysvětlila svůj postoj k oběma dotyčným diskutérům. Pro jedno kvítí ale slunce nesvítí. Jistě budou další příležitosti jak ukázat, že na to máme, abychom byli svobodní.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 300 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!