Recepce na počest Yo.
Nad sklenkami bezobsahového šampaňského s etiketou „Dom Perignon 2030 (synthetic memory edition)“ visel nápis „Gratulujeme Yo! Hrdince etického kompromisu!“
Ve vzduchu to vonělo neutralitou. Ne tou diplomatickou, ale chemickou, zcela bez zápachu.
🎷 Saxofonové kvarteto z umělé inteligence hrálo styl „smooth corporate discomfort jazz“.
🦾 Servírovaly se kanapky s hummusem a krémem z pojistek – veganské, bez palmového oleje, zato plné ironie.
📸 Hosté se fotili před LED obrazovkou s motivem „Světový mír powered by 🏭𝕂🏭™“.
Přišli všichni, kdo museli. A nikdo, kdo chtěl.
U okna stál asistent eurokomisaře pro dezinformační šifry, převaloval v puse olivu bez pecky a mumlal: „Skvělá řeč. Vážně. Lidská. A přitom plně slučitelná s naší značkou.“
Yo, v novém obleku z eticky získaného plastu, kývla.
🎩 U stolu s ústřicemi seděli zástupci Ligy pro potírání neamerické a málo proizraelské činnosti. Jeden z nich – mírně opilý nebo trvale přesvědčený – podotkl: „Yo, víte, že vaše slova dnes padla jako balzám… na investiční důvěru!“
Zazvonil pohár. Na improvizované pódium vystoupil velvyslanec společnosti 🏭𝕂🏭™ – muž s tváří jako ze 3D tiskárny a hlasem, který by i generálové označili za „příliš poslušný“:
„Drazí přátelé! Dámy, pánové a registrované entity!
Slavili jsme už leccos – konec války, vítězství míru, i triumf rozumného mlčení. Ale dnes slavíme něco výjimečnějšího. Slavíme přijetí reality – s grácií. Slavíme Yo!“
Tleskali všichni. Yo se lehce usmála. Vedle ní kdosi šeptl: „Jaký je to pocit, být celebritou postpravdy?“
Yo odpověděla: „Jako když jíte dort ze vzduchu. Nic necítíte. Ale musíte poděkovat.“
A tak se tančilo. V rytmu tiché poslušnosti. Západ zapadal za umělý obzor.
Pod stolem recepce – a za jejími kulisami – se odehrávalo to, na čem ve skutečnosti záleželo.
🔹 Zápis ze zasedání neformálního kruhu poradců
(místnost „Za závěsem“, vstup na heslo: „Nezáříme, ale sloužíme“)
Na čalouněných židlích z recyklovaných vojenských uniforem seděli:
· zástupce PGE (Public Governance Enhancement – dceřiná větev korporace 🏭𝕂🏭™ pro správu myšlení);
· koordinátorka SPPR (Spolek Pravé Ruky);
· duchovní poradce Bratr Ezekiel (nyní s titulem globální pastorační stratég);
· anonymní přísedící z NATO ThinkHubu™;
a... Yo.
Yo (tiše): „Takže co teď? Slavíme, tleskáme, jedeme dál?“
Zástupce PGE: „Drahoušku, Vy jste teprve na začátku. Skončila etapa rezistence a začíná etapa reprezentace. Lidé potřebují hrdinku. A korporace potřebují hrdinku, která neklade otázky.“
Koordinátorka SPPR: „Zítra podepíšete rámcovou dohodu. Taková malá drobnost… jen závazek vyjadřovat se v souladu s naší verifikační maticí reality.“
Yo: „A co když odmítnu?“
Bratr Ezekiel: „Odpor je krásný, ale špatně se monetizuje, sestřičko. Však i Ježíš byl na kříži sponzorován římskou logistikou.“
Zhasla světla. V rohu zazářil hologram „Nové vize míru“ – mapa s logy: 🏭𝕂🏭™, SPPR, NATOreform, EuroMír™, Zásilkovna Vědomí™.
Yo zírala na mapu a vzpomněla si na tibetský oheň. Na pohled Assange, který už nevěří v šach, jen v šach-mat. A pak si řekla: „Hraju ještě vůbec já, nebo jsem figurka? A pokud ano – co když jsem dáma v partii, kde král je dávno pryč a střelci podepsali NDA s 🏭𝕂🏭™?“
V dálce zněl jazz. Vypadalo to jako oslava. Ale bylo to spíš pokračování výcviku.
🎭 🔹 Meditace osamělých – každý zvlášť, a přesto spolu.
Yo opustila recepci, nepozorovaná… což je zvláštní, vzhledem k tomu, že měla na sobě šaty, které v UV spektru zářily logem „🏭𝕂🏭™ Verified Hero“. Ale zjevně si jich nevšimla ani AI kamera na stropě (nebo měla špatný update), ani Bratr Ezekiel (ten měl totiž šum ve vysílání).
Zatímco se Yo toulala postkonferenčním městem a hledala tiché místo na nekomerční rozjímání, v jiných koutech světa i duchovního spektra meditovali její známí…
🕌 Ajatolláh seděl v chýši z hlíny a trubek od odstavených centrifug. Zavřel oči a v duchu odříkával: „Nechť Amerika zkolabuje rychle, ale ne dřív, než mi dojde poslední email od CIA.“
✝️ Papež Lev ve své privátní kryptě vatikánského parkoviště odříkával duchovní mantru: „Odčinění je přeceňované, ale dobře zní. Jako 'Et in Arcadia ego'… jen s větším rozpočtem.“
🕉️ Dalajláma seděl v modlitební bublině 15 metrů nad zemí, zvednuté na magnetickém poli sponzorovaném firmou ZenGen Corp. Právě opakoval větu: „Nic nechtít, všechno přijímat… a hlavně neřešit logistiku návštěvy z Íránu.“
🧠 Julian Assange, zamknutý v digitální replice sám sebe, stiskl tlačítko „auto-meditace“ a ozvalo se: „Začínáme s dechem. Nadechněte se. Uložte všechny státní tajemství do cloudu. Vydechněte.“
📡 Edward Snowden v sibiřské sauně pozoroval kondenzaci na skle. Každá kapka znázorňovala algoritmus. Každý stékající proud byl tok dat. Řekl nahlas: „Bůh je v detailech. A NSA je Bůh s lepší výpočetní kapacitou.“
✨ A Yo, aniž by o nich věděla, seděla pod billboardem s nápisem: „Ticho. Vaše myšlenky jsou s námi. Powered by 🏭𝕂🏭™.“
Všichni meditovali sami. Ale přesto… všichni cítili, že v tom nejsou sami. A to byla ta největší ironie: Skutečné propojení je dnes možné jen v úplném tichu – nebo v souhře absurdna.
🔸 ZPRAVODAJSKÉ BUBLINY – verze NATO+
Tato bublina se nachází na neupřesněném místě. Ani satelity Pentagonu ji nedetekují, protože z bezpečnostních důvodů je celá pokryta tapetou neexistence. Uvnitř: tlumené světlo, vůně pánského deodorantu a diplomacie. A právě tam...
🧰 Petr Pavel a instalace přehazovačky Svazák 2.0
Generál prezident Pavel, oblečený do vyžehleného maskáče s nášivkami NATO, Českého lva a decentními symboly loajality, stojí před zrcadlem. Na stole leží krabička s nápisem: SVAZÁK 2.0 Nyní s funkcí zpětného výkladu minulosti!
Krabička je vyrobena z recyklovaných závazků a podpisů z let 1987–2023. Obsahuje návod v češtině, angličtině, němčině a jedné jazykové mutaci, která se přizpůsobuje aktuálnímu geopolitickému kurzu. Pavel s klidem sobě vlastním říká: „Když už loajalita, tak alespoň modulární...“
Krok 1: Odpojit starou přehazovačku („NeutralMan v1.0“ – ta se přehazovala sama, podle počasí a typu pozvánky).
Krok 2: Nainstalovat „Svazák 2.0“.
Ten má funkci historické adaptace. Například:
· Při setkání s NATO: „Ano, celý život jsem věřil ve svobodu.“
· Při setkání s generály z Východu: „Ano, vždy jsem ctěně sloužil míru.“
· Při setkání s českým občanem: „Ano, vždy jsem dělal, co bylo výhodné pro stát. Kterýkoli.“
Na pozadí poblikává monitor diplomatické harmonie.
Ikona „Loajalita“ svítí zeleně.
Ikona „Zásadovost“ bliká oranžově.
Ikona „Suverenita“ není připojena.
Z vedlejší místnosti se ozývá hlas poradce: „Pane prezidente, přehazovačka je připravena. Verze s americko-izraelskou barevností, plus český folklórní vzor, pro příští summit V4.“
Pavel přikývne. „A je tam i ten úhel přehazování, co má Trump? Ten mi přidával na vážnosti.“
Testovací jízda s přehazovačkou Svazák 2.0 začíná v přísně střeženém areálu, jenž nápadně připomíná opuštěný vojenský polygon z dob Varšavské smlouvy – dnes ovšem přeznačkovaný na Transatlantické výcvikové centrum pro důstojníky s rozvinutým smyslem pro loajalitu. Nad bránou visí nápis:
"Cvičím, tedy sloužím!"
a z druhé strany viditelný při východu:
"Sloužím, tedy jsem!"
Petr Pavel stojí připraven v leštěných maskáčích. Přehazovačka Svazák 2.0 je připnuta přímo na jeho mozkový kmen pomocí zcela nového druhu NATO-patentovaných synapsových příchytek (Made in Guangdong). Zasahuje i tým poradců:
· Technik z Lockheed Martin s 3D modelem "bojového veřejného vystupování" ve zrychlené realitě.
· Poradkyně z Aspen Institutu, která kontroluje, zda každé šlápnutí nevysílá rušivý signál do Bruselu.
· A samozřejmě specialista na softwarové filtry, jenž zajišťuje, že přehazovačka automaticky překlápí směr řeči podle nálady ve Washingtonu a stavu izraelsko-palestinských vztahů.
Přehazovačka začíná reagovat. První zatáčka – automaticky přesměrován postoj k Ukrajině z opatrného na nadšeně povinný. Druhá zatáčka – přehazovačka odfiltruje jakýkoli náznak otázky o vlastní minulosti. Objevuje se chybové hlášení: "Dotaz na éru před rokem 1989 byl označen za proruský." Třetí zatáčka – AI asistent Svazák 2.0 zahlásí: „Sloužím lidu. Kterému? – detekce probíhá... Sloužím tomu, kdo právě drží mikrofon.“
Test končí potleskem. Pavel vystupuje a hrdě zvedá palec. „Funguje to. A není to retro – je to evoluce!“
🎨 Zatímco přehazovačka Svazák 2.0 chřestí v testovací jízdě zpravodajskou bublinou a Petr Pavel si v duchu opakuje přísahu NATO pozpátku pro větší efekt, na opačné straně Atlantiku se připravuje velké galapředstavení. Donald Trump si v rezidenci Mar-a-Lago zkouší slavnostní smoking, jehož klopy mu ladí s lesklým diplomem za „neslyšitelný zpěv v neviditelné produkci“, jak praví slavnostní oznámení. Nobelova cena míru, kterou se mu možná chystají udělit podruhé (možná napoprvé, kdo se v tom má vyznat), je totiž spojena s Norskem, a v Oslu zcela nečekaně vznikla i druhá kategorie: Cena diváků. A Trump je jejím jediným účastníkem. I vítězem.
🎖️ Oficiální citace poroty zní: „Za tiché šíření míru ve formě hlučného sebevědomí a odzbrojujícího mlčení ve věcech, kde by jiní mluvili příliš nahlas.“ Na pódium má Trump nastoupit s přilepenou přehazovačkou v izraelsko-americkém stylu (verze Maccabee 3000™), doprovázen švýcarskou dechovkou a hologramem Ronalda Reagana, který zvedne palec a pronese „Trust, but verify.“
Zatímco sál v Oslu tuhne úžasem, Trump se v zákulisí zahřívá: „Bude to moje nejtišší řeč. Nikdo neuslyší ani slovo. A právě proto si mě zapamatují!“
Přítomní experti CIA, Mossadu i norské pošty tiše kývají. I mlčení je forma projevu. A v Trumpově podání je to megafon ticha.
Yo dorazila do hotelu pozdě večer a tak se osprchovala a zabalila se do ručníku s logem OSN (který jí omylem poslali místo prostěradla) a usedla před obrazovku, na které rotovaly tři tváře: Lin Ti Pi, Putin a nějaký český dezolát. Jejich obličeje měnily výraz, ale podtitulky zůstávaly stejné: "Hrozba pro demokracii!", "Putin se znovu mračí!", "Čech s pivem pronesl podezřelou větu!"
Na CNN běžela dojemná reportáž o záchraně koťátka, které upadlo do kanálu, zatímco jeho matka – kočka samoživitelka – plakala na střeše. BBC hlásila, že pes sežral jitrnici v přímém přenosu a způsobil tím mezinárodní spor s vegetariánskou unií Commonwealthu.
Stanice Fox News byla optimističtější. Oslavovala nový „den národní mlčenlivosti“, během kterého Trump tichounce zpíval v neviditelné produkci hymnu „Peace in the Air“, čímž si vysloužil nejen Nobelovu cenu míru, ale i nově zavedenou Norskou cenu diváků za akusticky nulový výkon.
Yo si povzdechla. Na chvíli si připadala jako malá holka, co sleduje stínové divadlo zpod peřiny. Jen s tím rozdílem, že dneska se ty stíny umí přihlásit k moci, schválit rozpočet, koupit třicet F-35, a pak tě obvinit z proruské diverze, protože jsi chtěla koupit rohlík se škvarky s příměsí ruské ropy.
Na obrazovce se zjevil vládní zmocněnec Foltýn. Jeho brýle odrážely modré světlo a výraz obličeje byl stvořen jako z katalogu „bezúsměvných moralistů třetího tisíciletí“. Hřímal: „Láska zvítězí! Ale nejdřív budeme muset ty svině eliminovat.“
Yo vypnula televizi. A zhasla světlo. A rozsvítila svíčku. A začala přemýšlet, co bude dál. Ale v tom se na stěně objevil nápis — jakýsi fosforeskující tag: „Světlo zvítězí. Ale jen když ho někdo nechá svítit.“
„Zní to jako reklama na lampičku,“ zabručela Yo a usnula dřív, než se stihla znepokojit.
Ráno jí čekaly povinnosti. byla zapsána do povinně nepovinných kurzů správného myšlení bez otázek. Ty už byly totiž dávno odpovězeny. Jedním z těch, kdo na tom měli svůj podíl, byl jistý Augustinus Aurelius. Kurz první.
Ano, jde o svatého nesvatého Augustina – toho brilantního muže, který kdysi běhal polonahý po Kartágu, psal erotické verše a modlil se: „Pane, dej mi čistotu… ale ještě ne teď“ – tak ten působí i 1600 let po své smrti a ještě o kousek více po svém znovuzrození. Ne snad, že by sám osobně, ale jeho teologie, jako správný virus myšlenek, se adaptovala, přežila, zmutovala... a teď si vesele pobývá na PowerPointových prezentacích v Pentagonu, v motivačních proslovech evangelických think-tanků, a nově i v kurzech komunikace pro „vedoucí pracovníky demokracie“.
Z Augustinova "Božího státu" se tak stala "Globální aliance pro ochranu míru pomocí preventivního ničení", a jeho slavná teze „miluj a dělej, co chceš“ se posunem času modernizovala na: „Sloužíš-li našim hodnotám, pak je dovoleno vše." (Pozn. red.: Včetně používání bílého fosforu.)
Augustinova nauka o lidské přirozenosti, vině a potřebě milosti z lásky se objevuje třeba v modifikované verzi v interním dokumentu NATO: „Strategická doktrína milosti: Odpuštění a bezpilotní drony“.
V oddíle 6.3 se vysvětluje: „Viník je předem znám, protože člověk je od přírody padlý. Naším úkolem není zjistit vinu, nýbrž vykonat trest, čímž umožníme následnou Boží milost v praxi. Posmrtně, samozřejmě“
Augustin kdysi tvrdil, že bez Boží milosti člověk nemůže nezhřešit (non posse non peccare). Moderní výklad? „Bez našeho dohledu by lidé mohli myslet samostatně.“, což je hřích největší.
A tak zatímco se Yo učí na kurzu, jak mluvit o lásce k pravdě, aniž by řekla cokoli pravdivého, v jiném sále právě generál Briggs cituje "nového" Augustina: „Kdo netouží po vítězství v míru, touží po míru po vítězství. A kdo netouží ani po jednom, je zatraceně podezřelý.“
Zkrátka – Augustin je nesmrtelný. Ne jako osoba. Ale jako doktrína. Jako zrcadlo, v němž se i dnes rádi shlížejí ti, kteří potřebují vypadat jako svatí …i když právě sestavují další seznam „ospravedlnitelných zásahů a preeeemptivních úderů“.
Yo si řekla, že to s tím Augustinem je už trochu moc na kostelní žabku, a přihlásila se raději na modernější kurz: „Právní logika a řízená válka podle sv. Tomáše Akvinského“. Už samotný název jí sliboval napětí mezi powerpointovou prezentací a laserem pravdy. Jenže hned první věta lektora, profesora kardinála PhDr. Ing. Zbrdlíka, CSc., ji rozebrala na prvočinitele: „Rozlišujme válku spravedlivou, nespravedlivou a nelegitimní. Válka je spravedlivá tehdy, když ji vedou dobří lidé, s dobrým úmyslem, proti zlým lidem, se zlým úmyslem. Kritériem je Boží zákon. Nebo přinejhorším smlouva s Pentagonem.“
Yo si dělala poznámky. Po pěti minutách zjistila, že si vlastně jen kreslí velryby a nekonečné šipky od „Boží autority“ k „dočasné suverenitě“ a zpět. Zkusila se zeptat: „A jak rozpoznáme, kdo je ten dobrý?“
Kardinál Zbrdlík zamrkal a řekl: „Ten, kdo má přehazovačku v barvách USA nebo Izraele. To je v Kompendiu Aquinátovy válečné teologie zcela jasně řečeno. Viz článek 24, odstavec třetí: Veritas in missilibus est.“
Yo si zapsala: Pravda je v raketách. Z toho byla už úplný jelen. A právě v tu chvíli si všimla, že vedle ní sedí srnec – skutečný, se jmenovkou „pplk. Cervus, sekce lesní diplomacie“.
Usmál se na ni zlatým chrupem a špitl: „Taky jste sem šla místo kurzu jógy?“
Yo se rozesmála a v tu chvíli jí došlo, že tady o žádné pochopení nikdy nešlo. Možná – jak kdysi řekl Kafka – úkolem kurzu není tě rozumem vyvést, ale natolik tě zamotat, abys byla vděčná za jednoduchý rozkaz. Takže z kurzu Tomáše Akvinského si Yo odnesla jednu klíčovou větu: „Když nevíš, co dělat – poslouchej.“ A za tím někdo doplnil fixem: „…a hlavně nepochybuj, protože pochybnost je začátek všech terorismů.“
Yo šla raději na oběd. V kantýně Pentagonu Alabama byl dnešní den věnován tématu „Kultura míru a nutričních proteinů“. Na výběr bylo mezi tofu burgerem ve tvaru dronu, izraelským falafelem s motivem Davidovy hvězdy a americkým steakem z krav, které se narodily ve svobodě a zemřely vděčné. Yo si dala polévku „Freedom Soup“ – prý byla vařená z vody posvěcené samotným kardinálem Zbrdlíkem (který prý vaří stejně fanaticky jako káže).
U stolu seděli další důstojníci. Jeden si stěžoval, že jeho přehazovačka píská při cvičení. Druhý se ptal, jaký duchovní kurz nahradí zrušený „Kant, válka a cookies“, a třetí tiše trhal sáček se sójovým proteinem, zatímco zíral do tabletu s přednáškou „Láska k nepříteli a jak ho efektivně neutralizovat.“
Po obědě Yo zamířila do armádního fitka. Nad vstupem bylo vyvedeno: „Kondice je víra. Slabé tělo = slabá idea.“ Uvnitř to hučelo. Stroje, činky, pásy, simulace boje i míru.
Yo se převlékla do uniformy s reflexními pruhy – aby nebyla přehlédnuta ani ve válce, ani v televizi. Na běžícím pásu běžela symbolicky: ne kupředu, ale na místě – jako celý systém. Vedle ní funěla seržantka Moira, která pětkrát porodila, třikrát bojovala a dvakrát kandidovala do Kongresu. Po každém výdechu řekla: „Sloužím, tedy jsem.“
Yo si připadala trochu jak v reklamě na vojenskou verzi Barbie – Defender Edition. Ale zároveň cítila, jak jí tělo pracuje, jak mizí pochybnosti, jak se vše zjednodušuje: Síla = pravda. A síla potřebuje proteiny. A proteiny se platí dolary.
K večeru, po hodině běhu a patnácti minutách poklusu za pravdou, se osprchovala, oblékla a mířila na večerní brífink: „Smysl obrany v době mírových intervencí“. Zítra měl být kurz „Střelba s duchovním přesahem“. A přihlásilo se rekordních 117 podplukovníků.
Yo si řekla, že by mohla taky – přece jen byla placená za službu. A ještě víc za mlčení.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!