Po absolvování třídenní prověrky u Spolku Pravé Ruky (SPPR), kde Yo dvakrát podepsala něco, co se jí nepodařilo ani přečíst, a jednou složila psychotest, který se ukázal být instruktážním manuálem pro obsluhu kávovaru, byla propuštěna. V tichosti. S nálepkou „vhodná pro duchovní prostředí střední Evropy“.
Na nádraží jí čekal vůz s označením KDU-ČSL: Křesťanská demokracie v novém kabátě!. Šofér měl na sobě sako s výšivkou „Evangelium podle průzkumu CVVM“ a místo křížku na zpětném zrcátku visel USB disk s výsledky fokusních skupin.
„Pán Bůh zaplať,“ usmála se Yo, když nastupovala.
„Ne, to platí EU v rámci Fondu odolnosti,“ opravil ji řidič a zavřel za ní dveře.
Centrála strany se nacházela v budově, která připomínala křížence fary, coworkingového hubu a kulturního domu z 80. let. V předsálí ji uvítal tiskový vikář: „Vítejte, sestro Yo,“ řekl a podal jí složku s názvem: Misijní plán č. 47: Rebranding Krista pro městské liberály.
Yo mlčela.
Zavedli ji do zasedací místnosti, kde právě probíhalo synodální brainwashingové kolečko. Na stěně visel motivační citát: „Kdo jsou naši voliči, nevíme, ale víme, že chtějí změnu. A my jsme připraveni změnit se podle nich.“
U stolu seděl bratr Strategie, sestra Koalice a otec Mluvní Důraz. Byli odění v bundách z NERVu a botách ze sametové revoluce.
„Yo, čekali jsme tě,“ řekla Koalice. „Tvůj profil byl přečten, vyhodnocen, překalibrován a nyní jsi prohlášena za nástroj naděje.“
„Omlouvám se,“ přerušila Yo, „ale já si myslela, že jdu pomoci zachránit volby — a že tady najdu nějaké... no, víru?“
Mluvní Důraz povstal. „Víra? Má drahá, tady věříme hlavně v marginální náklady a cílové skupiny. Papež je pro nás něco jako zelený čaj — duchovně povzbudivý, ale s velmi umírněnou mírou kofeinu.“
Do místnosti vešel mladý muž v saku z tisku. Na odznáčku měl napsáno: Poradce pro hodnoty: zastupuje liberální křídlo pastýřské platformy. „Yo,“ obrátil se k ní, „ty máš charisma. Ale my potřebujeme i narativ. Můžeš se zúčastnit debaty s černochem a těhotnou transženou o křesťanských kořenech Evropy? Máme to zítra na ČT24.“
„A co evangelium?“ špitla Yo.
„Máme anotaci. Schválenou. Tiskneme ji na bannery, když je třeba.“
V koutě seděl dědeček lidovec, co kdysi volil Habsburky. Byl přikurtován k židli a opakoval: „Rodina. Půda. Krucifix.“ Nebylo však jasné, zda mluví k Yo, nebo k Bohu.
Yo si sedla. Před ni postavili sušenku s logem SPOLU. Byl v ní zapečen QR kód vedoucí na kampaňový účet. Yo polkla. Pak se zhluboka nadechla a řekla: „Tak jo. Kde máte tiskárnu? Zkusíme přepsat to Evangelium pro třetí dekádu postpravdy.“
Yo byla opět tam, kde pravda plave mezi prezentací a Excelovou tabulkou. Kde víra končí u rozpočtové položky a křesťanství začíná u cílovky. Ale možná... někde pod tím vším ještě něco bylo. Něco, co nebylo v prezentaci.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!