Knihy, kultura, umění

Do jaké míry podmiňuje literární činnost zapojení do současné společnosti z hlediska sociálního původu, postavení ženy atd.? Jak souvisí literatura s politickou angažovaností? Jak psát o utiskovaných skupinách, o sociálním násilí: O tom běžném a všudypřítomném, které například Pierre Bourdieu nazval "symbolickým násilím"? Jaké jsou rozdíly mezi sociologickým pohledem a literární tvorbou? Jak může autobiografická tvorba odhalit mechanismy produkují útisk a tvoří celou strukturu sociálních vztahů? Jak může být literatura prostředkem boje proti nadvládě nebo alespoň způsobem, jak domoci spravedlnost utlačovaným? Těmito a dalšími otázkami se v rozhovoru s Manuelem Cerverou-Marzalem (dále MCM) zabývá spisovatelka Annie Ernaux, autorka knih Les Armoires vides (1974), La Place (1983) nebo novějších Les Années (2008) a Regarde les lumières mon amour (2014).

V malé knížce vydané v roce 1928 Adolfem Synkem jsou sestaveny dopisy Bedřicha Smetany do nádherného výboru, který nám dává nahlédnout na Bedřicha Smetanu jako na umělce zasaženého krutým osudem hluchoty a z toho pocházející existenční bídy. Výbor začíná dopisem dopisem F. Lisztovi do Výmaru, který by jsme v dnešní době nazvali žádostí o grant. Jako mladý a ctižádostivý hudebník a skladatel se Smetana obrací na Liszta s žádostí o pomoc založit v Praze hudební ústav, školu, která by mu pomohla udržet se naživu a přitom se věnovat jeho poslání. S prosbou o pomoc, tedy půjčkou 400 zlatých zaslal své "Six morceaux caractéristiques" s věnováním. Liszt věnování přijal, půjčku však odmítl. Po osobním seznámení se Smetanou však zařídil vydání skladeb u Friedricha Kistnera v Lipsku jako Smetanův opus.