Jedinou zemí, která podnikla rázná opatření vůči bankovním spekulantům po vypuknutí finanční krize v roce 2008, je Island. Celkem 26 vrcholových manažerů bylo odsouzeno za manipulace do vězení na 74 let. A stát, aby zachránil bankovní sektor, musel vytáhnout z daní 16,8 miliard eur. Nyní chce prodat 5 %, které vlastní Islandsbanki a odškodnit alespoň trochu občany za tuto hrůzu. Pokud to projde v parlamentu, každého obyvatele odškodní částkou 630 eur.

Podle sporých informací, které se objevily v tisku, došlo na Islandu k uzákonění oddělení obchodních bank od bank investičních. To je jedno z klíčových opatření, ke kterému měly přistoupit politické elity Evropské unie a jednotlivých zemí ihned po vypuknutí finanční krize 2008. Jedná se o jeden z důležitých preventivních prvků, které mohou bránit odtékání peněz, potřebných jako živá krev pro hladké fungování transakcí v reálné ekonomice, do zóny šedých spekulací investičních bank, a krizi mírnit.

Samozřejmě, že se jedná jen o dílčí opatření. Odstranění Glass- Steagallova aktu Billem Clintonem v roce 1999 akcelerovalo nestabilitu bankovního systému. Objem vysoce toxických derivátů před pádem Lehman Brothers ve výši 1,2 bilionů dolarů vyvolal globální finanční zemětřesení. Dnes se dle odhadů zvýšil objem této finanční zbraně hromadného ničení mnohonásobně. Banka pro mezinárodní platby a zúčtování (BIS) v Bazileji uvádí částku 500 bilionů dolarů, jiné zdroje uvádějí dokonce až 1,2 triliónů. Těžko říci, kde je pravda. Dnešní globální finanční systém je Titanikem v kolizi a lze chápat, proč americký Fed tak otálí se zvyšováním základní úrokové sazby, byť by šlo jen o desetiny procenta.

Island se odmítl podřídit podmínkám, které by musel splnit při vstupu do Evropské unie a diktátu ECB, proto svoji žádost o vstup do EU stáhl. Samotné oddělení investičního a komerčního klasického bankovnictví však ještě neznamená modernizaci monetárního systému a celkovou stabilizaci finanční architektury. Nicméně na Islandu budou jak politici, tak obyvatelé, ale i bankovní sféra, velmi, velmi opatrní.

Ostudná role akademické sféry a zástupců „ekonomické vědy“

Celkem 100 let se nám ohledně financí zásadně lže. Je nám zamlčováno, proč dochází k pravidelným hospodářským kolapsům, finančním a dluhovým krizím, z nichž největší v historii stojí za dveřmi. Centrální banky tisknou ničím nekryté peníze jako o závod a bez ohledu na skutečný vývoj reálné ekonomiky a nafukují své bilance. ECB měsíčně tiskne asi 2 miliardy eur a dává je k dispozici komerčním bankám proti dluhopisům diskutabilní bonity a aktivům, o jejichž kvalitě nemají politici, natož my plebs dole, žádné informace. Přesně z tohoto důvodu začala hypotéční krize 2006 v USA a přešla na celý svět.

Krizi bankovní a finanční se podařilo transformovat v krizi dluhovou, čímž státy na další dluh zaplňují díry v bankovních bilancích na účet daňových poplatníků nejenom generace současné, nýbrž i generace našich dětí a jejich dětí. Tyto díry v bilancích bank, vzniklé z důvodu nesplácení úvěrů, které byly poskytnuty na zcela nerealistické projekty a prohry v sázkách globálního kasina, se nedají splatit. A to dokonce ani kdyby došlo k vyvlastnění majetku všech lidí ve výši 30 %, jak si nechává radit od Boston Group Consulting Mezinárodní měnový fond.

V České republice otitulovaní profesoři a docenti mlčí jako ryba a klepou si na čelo a vidí ve vás konspirátora, když s nimi zabrousíte na toto téma. Ale v některých zemích existují akademici, kteří riskují svoji „kariéru.“ Poctivost a zachování mravní integrity pro ně znamená víc než ten jidášský groš a udržení si místa na univerzitě, stejně placeného z peněz stále chudších daňových poplatníků. Pokud jejich post už není přímo sponzorován bankami a korporacemi.

Jako příklad za všechny, poněvadž není jediný, uvádím prof. Dr. Franze Hörmanna z vídeňské Wirtschaftsuniversität. Ten byl suspendován na základě vykonstruovaného obvinění, že se nevhodně vyjádřil k holocaustu. Tentokrát nešlo, jak je obvyklé, o sexuální obtěžování nebo dokonce znásilnění nějaké studentky. Hörmann si totiž dovolil politikům radit, že rázná politika škrtů a splácení úvěrů povede pouze ke zhoršení hospodářské situace země a splácení dluhů znamená mizení peněz z oběhu, což vyvolá velké poruchy při financování transakcí v reálné ekonomice. Lepší příklad než Řecko nemáme, že? Pan profesor Hörmann, vynikající odborník na účetnictví, autor mnoha publikací zaměřených na řízení informačních soustav podniků, se obrátil k soudu a obvinění bylo shledáno za bezdůvodné. Jeho místo na univerzitě mu muselo být vráceno. Zkuste si něco podobného představit v Česku.

Neprokázané teorie různých expertů v oblasti ekonomických věd

Ekonomická teorie používá hypoteticko-deduktivní metodu, ale nemá k ní důkazy. Skutečná věda však vyžaduje důkazy a teprve ty potvrzují teorii založenou na obecném deduktivním schématu. Důkazy vzaté reálné kauzality světa potvrdí, že Einsteinova teorie není pouze hypotézou, ale že jí postulované příčiny opravdu produkují dané následky, a ty lze dokonce deduktivně předpovídat i do budoucnosti. V ekonomii je to ale jinak. Empiricky a vědecky nedokázané „axiomy“ jsou postulovány, doplněny v této disciplíně společenských věd o nerealistické předpoklady, a z toho jsou pak vytvořeny teoretické modely. Jak fungují v realitě, to vidíme všichni ve vlastních peněženkách. A celý kolotoč iracionality jede dál. Viz náš článek Řecká tragédie a české tunely.

O těchto modelech se pak lze dohadovat, diskutovat o nich, ale k tomu, abychom se dostali k potvrzení, která z těchto teorií funguje v praxi reálně, se nikdy nedostaneme. Tak jak to vlastně je? Jsou banky pouze zprostředkovateli volných finančních zdrojů mezi těmi, co peníze mají a nepotřebují, a těmi, co je potřebují? Nebo funguje teorie částečných rezerv, kterou nás učili ve škole? Či neplatí ani jedno ani druhé? Zeptejte se nějakého bankéře, zda to ví!

Kdo bude soudcem?

Nastal čas uplatnit metodiku, která se běžně používá ve skutečné vědě. Metodu indukce. Opustit svět teoretických deduktivních teoretických modelů, které se tváří vědecky a ze kterých naši studenti nejsou dvakrát chytří. Pokud nelze uplatnit vědeckou metodu postavenou na teoretických předpokladech, pak je třeba nechat nejprve platit empirickou realitu. Vědci umí potvrdit na základě opakovaných empirických zkoušek pravdivost teorie relativity. My, ekonomové, zatím nejsme schopni exaktně doložit, jak vlastně peníze vznikají a jak mizí z oběhu.

Ten, kdo má pochyby, je označen "za populistu a agitátora". A v neoliberálním Česku nejspíš za levičáka, nebo přímo komunistu, nebo za konspiračního teoretika. Takovou litanii najdeme například v knize na téma peníze „The New Palgrave Money“, autorů Eatwella, Milgata, Murraye, Newmana a spol., která obsahuje kapitolu o konspirátorech. Proč se autoři neobtěžují své teorie dokázat?

Původní teorie tvorby peněz

Projdeme-li literaturu na toto téma, můžeme identifikovat tři různé, ovšem vzájemně se vylučující teorie.

1. Banky jsou pouze zprostředkovatelskými subjekty, které sbírají volné zdroje od občanů vklady a předávají je dále k využití v ekonomice ve formě úvěrů. Tento pohled se prosazuje od konce 60. let minulého století a většina lidí si myslí, že tomu tak opravdu je. Tuto teorii chápe každý normální člověk.

2. V období od třicátých let do pozdních šedesátých let převládal názor, že bankovní systém je „jedinečný“, poněvadž banky mohou jako kolektivní společenství vytvářet peníze na základě tzv. "částečných rezerv". Také se používal název „multiplikace depozit“. To nás dokonce učili za komunistů na VŠE. A kritiku jsme jako studenti nezažili ani od tehdejších komunistických učitelů. Ale přes toto kolektivní vytváření peněz zůstává podle této teorie každá komerční banka čistým zprostředkovatelem. Banka sbírá dočasně volné prostředky a dál je půjčuje. Této teorii už mohli normální občané porozumět jen obtížně.

3. Poslední teorie tvrdí, že bankovní systém nemá onu zprostředkovatelskou funkci. V souladu s teorií částečných rezerv při uvolnění úvěru klientovi předává dále současně vklady centrální bance nebo rezervu. To znamená, že banky vytvářejí (emitují) peníze z dluhu. Známý film Peníze jako dluh nám tuto teorii dostatečně objasňuje, ale je dobré provést empirickou zkoušku, že tomu tak je.


Tato teorie "funguje" nyní, a to se známým výsledkem. Příští krach už bude katastrofou, protože peníze z ničeho (fiat money) představují formu bankovního nihilismu.

Jak funguje bankovní nihilismus: test Raiffeisenbank ve Wildenbergu

Den 7. srpen 2013 jako den potvrzení empirického potvrzení reality, že banky půjčují peníze, které dosud neexistovaly. Empirické důkazy o potvrzení teorie půjčování peněz, které předtím neexistovaly, byl proveden v menší družstevní bance Raiffeisenbank v německém Wildenbergu v létě 2013. Ne, že by malá banka byla vybrána záměrně. Jenomže všechny oslovené velké banky odmítly na takovou zkoušku pravdy přistoupit. Odmítnutí bylo odůvodněno tak, že přístup k vnitřnímu účetnictví banky by byl porušením bankovního tajemství, nebo by tím byla porušena pravidla pro zabezpečení IT a že při množství transakcí, které banka dennodenně provádí, by podobné přezkoušení bylo obtížné. V podstatě je to ale jedno. Protože jak malé, tak velké banky musí pracovat podle stejných předpisů EU, takže empirické informace i z malé banky jsou reprezentativní.

Průběh zkoušky
Banka poskytla úvěr na základě smlouvy a transparentně umožnila nahlédnout do všech relevantních vnitřních účetních operací toho dne, stejně jako to dělá každý pracovní den. Byla podepsána písemná smlouva, která potvrzuje, že plánované transakce jsou součástí výzkumného projektu a že vědec prostředky, které mu budou připsány na jeho účet, nezneužije. Dále je smluvně ujednáno, že po ukončení experimentu bude úvěr okamžitě splacen.

Kromě dvou jediných ředitelů banky byl přítomen vedoucí úvěrového oddělení. Ředitelé byli pouhými diváky, neměli přístup ani k terminálům počítače a nemohli dávat jakékoliv instrukce. Vedoucí úvěrového oddělení převzal současně funkci úvěrového poradce a byl jediným zástupcem banky, který byl zasvěcen od začátku až do konce: při dokumentaci úvěrové bonity klienta, zpracování a podpisu úvěrové smlouvy a celého zaúčtování operace včetně převedení peněz na účet klienta. Vše bylo nafilmováno. Rovněž obrazovky interních IT terminálů. Kromě toho bylo umožněno, aby experiment, celou empirickou zkoušku, natočil tým televize BBC.

Klíčové otázky

  • Odkud vzala banka prostředky, které připsala na účet dlužníka, tedy daného badatele?

Když se badatel ptal podle teorie částečných rezerv na uvolnění rezervy centrální bance, bylo mu řečeno, že družstevní banka drží své rezervy u zastřešovací organizace sdružující všechny družstevní banky v Německu, a ta má zase účet u centrální banky země. Tyto uložené bankovní rezervy činily 350 000 eur a během operace se jejich výše nijak nezměnila. Bylo potvrzeno, že nikdo z jiných zaměstnanců banky neprováděl dodatečné aktivity, jako pohyb vkladů uvnitř banky nebo peněz, nebo že by interní úvěrové oddělení přišlo do styku s interbankovním zprostředkovatelským trhem (operace repo).

Evidentně nedošlo k redukci povinných rezerv ani zápůjčce jinde u jiné banky nebo družstevní centrály.

Jinými slovy se stalo toto. Po podepsání úvěrové smlouvy oběma smluvními stranami byly peníze převedeny na úvěrové konto klienta a ten viděl navýšení svých prostředků na obrazovce. Celá procedura od začátku do konce trvala 35 minut. A to ještě relativně dlouho, protože ji brzdily četné dotazy badatele a týmu BBC. Všichni zaměstnanci potvrdili, že se ani před operací, ani po podepsání nikdy nedotazovali u třetích stran uvnitř banky nebo mimo ni a neprováděli žádné pohyby týkající se vkladů a převodů.

Závěr z empirického výzkumu

  • Provedená operace neměla žádný vliv na stav depozit v bankovní bilanci v průběhu operace a těsně po ní, stejně tak nebylo hnuto s výší bankovní rezervy.
  • Na straně aktiv (pohledávky – poskytnuté úvěry) byl pohyb ve výši poskytnutého úvěru a stejně přesně o stejnou částku se zvýšila pasívní strana bilance banky.


Potvrzuje se, že banky skutečně emitují peníze prostřednictvím úvěru a že se jedná v současnosti a jedinou platnou variantu. Jde tedy o umělé rozšiřování bilance bank. Jednotlivé banky tvoří peníze z ničeho a nejedná se o mýtus. Když tak činí centrální banky, mají k tomu mandát daný ústavou a zákonem o centrální bance. Otázkou je demokratická kontrola a úloha centrální banky při podpoře hospodářské politiky státu, či naopak, když se stávají škodnou proti vlastnímu národu.

Uvedený důkaz však ukazuje prstem na další hráče v systému, kteří nečiní, ač by měli konat. Velké auditorské firmy, které evidentně nepoukazují na porušování mezinárodních pravidel platných pro vedení účetnictví, poněvadž se jedná o účetní podvody. Je to opravdu velmi zvláštní účetnictví, zcela jiné, než platí pro normální podnikatele. Byla podána již řada stížností a žalob, na které poukážeme v dalším díle, který se bude věnovat právním aspektům celé věci. A šlo o stížnosti celých států podané přímo v USA. Ručí-li například v případě hypotéky dlužník hmotným majetkem a na druhé straně banka půjčuje peníze, které neměla a požaduje za to úrok, naplňuje toto jednání skutkovou podstatu trestního zákona lichvy. Tím je potřeba se zabývat.

Nebuďme ale tak zlí na zaměstnance našich bank, které stejně nejsou naše. Ani samotní dobře placení manažeři úvěrových oddělení a poradci do systému nevidí. A politici? Všichni znovu do školy! Nemají elementární znalosti, aby mohli řídit společnost a vyvést nás z postavení bezvýznamné kolonie, která ještě nějak jede dál díky exportu levné lidské práce a devizovému kurzu. To jsou hlavní faktory, který umožňují říkat, že HDP roste, dokonce o 4 %. Ale lidé z toho nic nemají a země rozhodně nevzkvétá. A to neplatí jen pro nás, viz náš starší článek Kam mizí bohatství vytvořené vyšší produktivitou práce?

Pro nás normální občany platí pravý opak. V globální ekonomice závisí na velkém objemu importu spotřebního zboží. Ten je dán díky měnovému kurzu, který má podržet na živu zombie měnu euro a dolar. Tím se nám všechno prodražuje. Skrytý růst životních nákladů je jeden z zásadních ekonomických důvodů (jsou samozřejmě i jiné), proč se zde rodí tak málo dětí. To je pro vás, vážení demagogové, kteří naříkáte, že máme demografickou krizi. Výše popsaným stylem finančního nihilismu vedete tuto společnost do záhuby a přitom jste za to bezvadně placeni z našich daní.

Článek byl zpracován na základě rozsáhlé analýzy z rakouské Neopresse.com „Geld aus dem Nichts – Mythos oder Tatsache“, dalších zdrojů uvedených v textu a zkušeností autorky, která část života pracovala jako úvěrářka velkých podniků v bance.

Celá studie
"Centrální bankovnictví aneb Jak experti ničí demokracii I"
"Centrální bankovnictví aneb Jak experti ničí demokracii II"

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 650 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!