O Chile jsme naposledy psali před mnoha lety a to kvůli privatizaci důchodů: Privátní penze v Chile po čtvrtstoletí. Ty penze se samozřejmě rozkradly. Nakonec si neoliberálně zchudlý stát odhlasoval, že si ten nerozkradený zbytek vezme na sanaci dluhu po kovidu. Přesněji řečeno, že si ze třetího pilíře vypůjčí 10 % na umoření státních dluhů, které pochopitelně drží jedno procento nejbohatších v zemi (ZDE). Chilská Poslanecká sněmovna nesebrala peníze jen důchodcům, ale i superbohatým, což je historické novum. V březnu 2021 schválila přelomový zákon, který má zdanit superbohaté jednotlivce a tyto peníze vyčlenit na financování základního nouzového příjmu. Zákonodárci hlasovali v poměru 105:18 pro návrh zákona, 26 poslanců se zdrželo. Tato daň má zásadní důležitost, protože během pandemie byly postiženy stovky rodin s nízkými a středními příjmy. Zároveň se stále zvyšují největší majetky: "V naší zemi se 2 miliony 300 tisíc rodin střední třídy staly zranitelnými. Nezaměstnanost roste, příjmy klesají a životní náklady se zvyšují. Přesto osm nejbohatších lidí v zemi, včetně prezidenta Piñery, zvýšilo majetek o více než 70 procent podle časopisu Forbes." Tolik zákonodárce a autor návrhu zákona Raúl Soto. Chile je zajímavá tím, že zde začal a pravděpodobně také skončí neoliberalismus. A to je věc, která stojí za povšimnutí.

V sobotu 11. 9. Chilané slavili smutné výročí 48 let od převratu, který zahájil vojenskou diktaturu (1973-1990). Chilané si připomněli prezidenta Salvadora Allendeho, který zemřel při obraně prezidentského paláce před tanky, který vedl generál Augusto Pinochet podporovaný americkou CIA. Zástupci Komunistické strany (KS), Socialistické strany (PS) a Strany pro demokracii (PPD) uspořádali pietní akty za Allendeho před prezidentským palácem "La Moneda". Odhaduje se, že během diktatury (1973-1990) se obětí porušování lidských práv, politického a sexuálního násilí stalo více než 35 tisíc lidí. Oficiální seznam obětí zavražděných chilskou StB (DINA) doma i v zahraničí má 1500 jmen. Neoliberalismus začal za pomoci CIA a na mrtvolách, kde jinde také. Představitelé neoliberální tradice Chicagské školy (Chicago School of Economics) jako Milton Friedman (†2006) zavedli první neoliberální formu kapitalismu v Chile za vlády Pinocheta (†2006). Neoliberální reforma chilské ekonomiky běžela ve fašistickém režimu ve třech vlnách (1974–83, 1985, 1990). Pinochet pochopitelně zemřel pod ochranou USA a s tím, že nebyl nikdy souzen za své zločiny. Neoliberalismus funguje jako ekonomický kovid jednoho procenta a po experimentálním zavedení v Chile se úspěšně rozšířil do světa.

Ale v Chile, která neoliberálně nutně zchudla do mrtě, se vývoj nezastavil. Na konci roku 2019 začaly celonárodní protesty kvůli zvýšení jízdného ve veřejné dopravě, které přerostly v masové pochody. Pravicová vláda reagovala tvrdými represemi. Nejméně 18 lidí bylo zabito, stovky zraněny a více než 7 000 zatčeno. V ulicích chilského hlavního města bylo více než milion lidí, které svolali studenti a odborové svazy. Největší pochod v historii Chile ochromil velká města. Demonstranti požadovali mimo jiné, aby vláda poslala ozbrojené síly zpět na vojenské základny a aby svolala ústavodárné shromáždění za účelem vypracování nové ústavy. To se pod tlakem demonstrantů také stalo. Na konci roku 2020 občané ve volbách drtivou většinou schválili zrušení ústavy, která byla vypracována a schválena za vojenského režimu Pinocheta a dali zelenou vytvoření Ústavodárného shromáždění. Podle oficiálních údajů chilského volebního orgánu bylo pro novou ústavu 77 % voličů proti 22 % voličů, kteří se rozhodli legitimizovat současnou ústavu. Tu pochopitelně podpořila většina pravicových stran. Chilané také v drtivé většině zvolili ústavní konvent jako metodu pro vytvoření nové ústavy. Bylo to poprvé v historii této jihoamerické země, kdy jsou občané dotazováni, zda chtějí novou Magnu Chartu. Občané hlasovali o vytvoření ústavního konventu, který by měl nový základní zákon vypracovat.

A nyní v listopadu 2021 mají být prezidentské volby, které s největší pravděpodobností vyhraje levicový kandidát. Komunistický vůdce a prezidentský kandidát Daniel Jadue dosáhl obrovského náskoku v komunálních volbách v Recoletě nedaleko hlavního města, kde získal 64,61 procenta hlasů proti pravicovému kandidátovi s 25 %. Jadue a komunisté získali Recoletu, a toto město se stalo laboratoří, kde začali měnit systém zdola. V čistě neoliberálním systému nešlo udělat obrat k socialismu, protože starosta jednoho města je na to přece jen malé zvíře. Ale Jadue začal experiment s přestavbou veřejného sektoru ve městě. Od roku 2003 byl předsedou místní sociální a kulturní organizace La Chimba a začal prosazovat program přesunu státních prostředků do veřejného školství a do místních rad. Z úřadu starosty Jadue vytvořil městskou lékárnu, optiku, knihkupectví a obchod s deskami, otevřenou univerzitu a realitní projekt, který funguje na neziskové bázi. O tom plánu prý snil celý život a nakonec jej provedl. Na projektu Recolety není nic zvlášť radikálního, tedy podle něj. Dříve chudí lidé přicházeli na obecní úřad, žádali o peníze na pomoc například s léky. A pak za peníze, které dostali, nakupovali drahé léky v soukromém sektoru. Nyní místo dotování soukromého sektoru z veřejných prostředků radnice provozuje obecní lékárnu, která pak léky prodává za spravedlivou cenu. Lidé získávají léky za nižší cenu, což ušetřilo obrovské množství peněz. Výsledkem zavedení místního socialismu byla masová volební podpora tohoto komunistického starosty, který je vážným prezidentským kandidátem. Tak držme Chile palce, aby se jako první země zcela zbavila i neoliberalismu, nejen fašistické minulosti s nálepkou CIA.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!