Hrách a kroupy, to je hloupý...

lidový popěvek

Když mi letos začaly dozrávat cukety na nově připraveném navýšeném záhonku, zjistil jsem, že nikdo z mých sousedů nemá o můj přebytek zájem. Pravděpodobně měli všichni v tu samou chvíli stoly pokryté malými a většími cuketami, jenom já po týdenní nepřítomnosti jsem to dopracoval na XXL velikost. Ono také s těmi sousedy to není tak jednoduché.

Nejdříve více než deset let trvalo, než jsem přestal být jakýsi přiblblý Pražák, v dalším desetiletí starousedlíci začali umírat nebo se stěhovat a noví přivandrovalci se zdáli být ještě nepřístupnější než ti původní staří.

To je jen taková malá reakce na Vidlákovu poznámku o zlepšování vztahů se sousedy. Možná měl spíše namysli sousedy v panelácích, nevím. Původně jsem si myslel, že by se „u nás na vesnici“ dala projednat nějaká dohoda, třeba jako já budu dělat cukety a ty zase třeba vejce, a pak se dohodneme na nějaké výměně. Ale zdá se, že ti, kterým kokrhá kohout na zahradě, mají vejce jenom pro svoji rodinu a nemají zájem o nic jiného než kopřivy z vedlejšího koutku. Když se zmíním o svých dvou či třech možných nabídkách, mám pocit, že jsem za zvukotěsnou stěnou. Které to jsou?

Nejdříve jsem začal šetřením energie ZDE. Některé další vychytávky vylepšily mé skóre, přesto jsou čínské výrobky technicky i cenově mnohem výhodnější. Asi proto je bojkotujeme.

Moje výzva "Třeba tenhle dlouhý inzerát osloví ty správné lidi" se minula účinkem. Žádná smysluplná diskuze nezačala. Taky jsem si později uvědomil, že družstvo je skutečně lokální záležitost, o to více nyní, kdy doprava lidí a zboží je čím dál tím dražší. Pak jsem vyzkoušel oblast recyklace a regulaci vodního režimu:

Vybudoval jsem systém jímání a distribuci dešťové vody, zrušil jsem přípojku ke kanalizaci, a zavedl ČOV. Nemohl jsem se smířit s tím, že by mi v době nepřítomnosti francouzský koncern účtoval paušální stočné s výmluvou, že vodu mám od Veolie a mohl bych ji pančovat s dešťovkou a tím by získával nezasloužený zisk, protože by musel čistit více splaškové vody. To, že později prosakovaly zprávy o malých průtocích v obecní ČOV, provoz na 50 procent a tak, mě nestálo ani za komentář. Vodohospodářská politika v naší zemi je v přímém konfliktu s potřebami přírody a slouží jenom odtoku peněz mimo ČR.

Mojí poslední zastávkou bylo, že v rámci rozjímání nad recyklací, zejména lógru z kafe, jsem se dostal k houbám.

Po několika peripetiích jsem začal s houbami s výraznými léčivými atributy. Při všech nejistotách kovidových afér bylo budování imunitního systému jednou z priorit. Brzy jsem zjistil, že tak, jak nikdo nemá zájem o mé vychytávky v úspoře tepla a distribuci vody, tak skoro nikdo nemá zájem o po domácku vyrobené doplňky zdravé výživy. Jedna z cest by byla začít je prodávat s líbivou nálepkou, pokud možno s anglickým nápisem. Takže jsem se spokojil s tím, že jsem soběstačný aspoň v tomto směru . Protože soběstačnost ve všem není pro jednotlivce možná.

Jan Keller říká:

Sloboda ani demokracia nie je možná bez suverenity. A tú strácame ... riešením v časoch krízy je byť maximálne sebestačný.“

Standard.sk

Keller má sice pravdu, ale suverenitu národa by řešila národní soběstačnost bez provázanosti na okolní svět. Taková pozice není možná, a to ukazuje nutnost omezené suverenity nebo budování přátelských vztahů se sousedy.

Za mlada mohu hledat programy na „přežití“ s nyní populárním logem "OFF GRID" , ale v mém věku je jasné, že při nefunkčnosti debetní karety a zdravotní péče jsem v prdeli a hotovo. Jak bylo řečeno, sebevražda je jediná skutečná filosofická otázka. Takže jde o to alespoň oddálit ten okamžik, kdy výdaje na zdraví přesáhnou příjem, aby něco zbylo "mladým", i když si třeba prd zaslouží.

U cukety jsem vymyslel výborný recept na polévku (z nedozrálých jader),ale po čase má člověk přece jenom chuť i na něco jiného. Z mých solárních panelů na teplou vodu mám sprchu, i když přes léto je studená lepší. Z hub mám na zahradě outkovku pestrou (Trametes vericolor), březovník obecný (Fomitopsis betulina), a ve sklepě lví hřívu (hericium erinaceus).
V mnohých našich atlasech hub jsou tyto houby zařazené jako nejedlé a málo kde je zmíněn léčivý účinek.


Lví hříva z rýžové mouky

V době mého narození bylo na zeměkouli něco přes 2 miliardy lidí. Teď, když to píši, je nás skoro 8 miliard. Veškerá organická hmota se přestěhovala z lesů, luk a strání do lidských těl, v některých částech světa stále tlustších. Viz Fauna - Flora 5 : 0.

Místo regenerace této hmoty ji spalujeme, nejen v krematoriích, na hranicích nebo v úpravnách vody navržených majitelem největších ploch zemědělské půdy. Nemysleme si, že udržíme jídelníček tak, jak jsme byli v posledních letech zvyklí. Houby mají podstatně menší náročnost na vodu a teplo, takže zcela logicky přijdou na náš talíř jako jeden ze zdrojů minerálů a bílkovin. Vysmívané řízky z moučných červů a jiných potvor budou nejen doplněk stravy. Zatím pořád na stromech podél silnic zůstávají na zemi jablka a na keřích šípky. Ještě pomalu nikdo neví, co je to hlad, a nemusí vykopávat zasazené brambory. Snad produkce medu na vesnicích nejenom zůstane ale rozšíří se, už jenom pro zachování včel. Je vám hodně 180 Kč za sklenici medu, když před několika lety to bylo 80 Kč?

Neviditelná ruka trhu nám žrala z kapes drobné, teď se krmí bankovkami. A brázda dluhu
se prohlubuje. Pro další domluvu je pozdě, jak říká Vidlák: "Spíš mám skoro pocit, že politici vyhověli společenské poptávce, že když už se spolu nebavíme, tak k čemu mít svobodu? Nebavíme se spolu, nestýkáme se, neříkáme si věci, které nechceme slyšet, tak k čemu tedy ještě potřebujeme nějakou svobodu."

Snad už konečně všichni pochopíme, že svoboda je otroctví a konečně se nám bude zase skvěle žít.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!