Přál bych si, aby následující článek, jakož i seriál o pacifistovi v americkém impériu, neodradil čtenáře, kteří se neidentifikují jako věřící. Jde totiž o pochopení v jaké společnosti žijeme a bez zřetele k vlivným proudům nemůžeme pochopit minulost, bez níž nejsme schopni poruzumět současnosti natož predikovat budoucnost. Pokud se ateisté v této zemi, v České republice, domnívají, že křesťanství či církev nemají vliv na veřejné mínění a směřování republiky, tak se prostě mýlí. Vliv křesťanských církví na dění v České republice je zcela zřejmou věcí. A i kdyby nebyl určující, určujícím je směr větru vanoucí z USA. A kdo pochybuje o vlivu náboženství na politiku v USA, tak se také prostě mýlí, přičemž v obou případech, v USA i v ČR není křesťanství jedinou silou, jedinou mocí manipulující s kormidlem dějin. Je to pochopitelně i judaismus a v neporovnatelně menší míře islám. Nemusím snad připomínat, že jde častěji o zneužití víry ke zcela světským bezbožným cílům než její naplnění v původním významu. Bylo tomu tak vždy, není žádný důvod dnešní dobu nějak vyjímat z ustáleného chodu dějin. Víra sama není příčinou, jak se mnozí domnívají, ale prostředkem. Jsem přesvědčen, že Vládce a Stvořitel vesmíru vůbec nestojí o naše vítěství nad jiným kmenem, národem či státem. Bůh a stvořitel vesmíru nepotřebuje velké říše. Bůh nepotřebuje naší munici, rakety a tanky k prosazení svých cílů. Bůh si nevyvolil žádný národ k tomu, aby zabíjel, loupil a vraždil jiné národy. Je-li nějaký jednotlivec, skupina lidí či národ přesto Bohem vyvolen, musíme se ptát: ale k čemu je vyvolen? K vraždění jiných bytostí? Rozšiřování nějakých hranic, za cenu zabíjení, přestože je celá Země i celý vesmír Jeho? Ne, v takového Boha nevěřím. A kdybych v něj věřil, nechtěl bych s takovým „Bohem“ nic mít. A jelikož jsem větší část života prožil jako nevěřící v žádného Boha, mohu říci, že ani tehdy ani teď mě nenapadá žádné ospravedlnění války. Hranice? Území? Ideologie? Vlast? To vše podléhá změně v čase a za těmito pojmy se skrývají skutečné obsahy velmi odlišné od fasády, kterou vystavují na odiv. Žádný smysl sám o sobě to nemá. Mými nepřáteli, mám-li nějaké, jsou spíše lidé z mé vlasti, z oblasti, kde žiji a z národa, z kterého pocházím. Jestliže mě někdo v minulém týdnu naštval, byl to pravděpodobně Čech a nikoliv Rus nebo Američan. Kde se bere víra v ospravedlnění násilí? Kde se bere víra spoluobčanů ve šlechetnost sbírek na munici, drony, tanky, rakety a houfnice pro Ukrajinu? Na vraždící stroje? Jak je možné, že novopečená, čerstvě zvolená, 22letá poslankyně českého parlamentu hovoří o našem benefitu z války na Ukrajině a chlubí se otcem – ostřelovačem, který je právě na lovu lidí jako myslivec na lovu zajíců. Jak je možné, že při probíhající genocidě v Gaze vlaje na budově Parlamentu České republiky vlajka Izraele? Země, která momentálně stíhá svou prokurátorku Yifat_Tomer-Yerushalmi za zveřejnění videa svědčícího o znásilnění palestinského muže izraelskými vojáky? Vojáky, kterých se zastává sám premiér Izraele, jehož jméno je lépe nevyslovovat. Premiéra, jehož osobním přítelem a podporovatelem je právě v úvodu zmíněný Lindsey Graham. Tedy senátor zvolený voliči v USA, ale věrný i zemi jiné - Izraeli. Zemi, která otevřeně hlásá ústy svých představitelů genocidu jako legitimní prostředek k dosažení svých cílů. Za takovou zemi se někdo cítí být oprávněn brát životy lidským bytostem? Za zemi, na jejímž Parlamentu vlaje vlajka současného Izraele?

Kořeny ideologie násilí

Ne, nepůjdeme k nendrtálcům. Podíváme se na křesťanství. Jedním z církevních otců od něhož se odvozuje teorie „spravedlivých válek“ je sv. Augustin. Žil mezi lety 354 až 430n.l. Ovlivnil myšlení tzv. Západu více než kdo jiný. Teologicky zdůvodil oprávněnost odpovědi na násilí násilím a to pro spásu duše zločinců. Původně šlo o spor křesťanských skupin (tzv. donatistů, kteří tváří tvář persekucím Říma prokázali věrnost Kristu) a katolíků (kteří podle názoru donatistů Krista zradili různým kličkováním či podplácením a podvodem ve vztahu k Římu). Donatisté zabíjeli katolíky a Augustin se domáhal ve jménu zachování elementárního řádu zásahu Říma či jinými možnostmi katolické obrany proti násilí. Našel pro něj i teologické zdůvodnění, které je ovšem pro mnohé křesťany velmi sporné a pro pacifisty zcela mylné. Spočívalo v tezi „násilím přivést k dobru, tj. V konečném důsledku k Bohu“. Augustin by byl určitě zastáncem „nápravných zařízení“ oproti pouhým trestajícím vězením. Byl také spíše pro takovou nápravu než pro trest smrti. Proč jsem si na tyto dějinné události vzpomněl právě teď? Zhlédl jsem video ZDE, kde se profesorka Lenka Karfíková, znalkyně a překladatelka děl sv. Augustina, negativně vyjadřuje k Augustinovi právě ohledně jeho postoje k násilí. Skoro jsem se zaradoval, protože Augustina mám sice rád, ale tuto otázku řešil mně protivným způsobem. Aby tomu bylo dobře rozuměno. Augustinovo dědictví je v podstatě v důsledku reflektováno dodnes platným katechismem katolické církve i současnými principy mezinárodního práva. Počítá se s uplatněním práva na obranu a vedení tzv. Spravedlivé války. Už, už jsem si však myslel, že jsem našel další spřízněnou duši, která se přihlásí k důslednému pacifismu. I zadal jsem do vyhledávače „Karfíková a válka“ a vypadla na mě skandální výzva „ S palčivou starostí“ ZDE
jejímiž signatáři jsou mj. i Filip a Lenka Karfíkovi. Filip to vysvětluje ZDE a s Lenkou jsou mezi signatáři zde :
Prvosignatáři (český výběr)

  • Martin Kroupa (Post Bellum/Memory of nation, CZ)
  • prof. Tomáš Halík (Charles University, CZ)
  • prof. Lenka Karfíková (Charles University, CZ)
  • prof. Filip Karfík (Fribourg University, CZ)
  • prof. Daniel Kroupa (former disident, CZ)
  • Mikuláš Kroupa (director of Post Bellum, CZ)
  • Jan Dobrovský (chairman of Kollegium Memory of Nation, CZ)
  • Jan Polouček (Post Bellum/Memory of Nation, CZ)
  • Šimon Pánek, (director of People in need, CZ)


A o co mají naši intelektuálové „palčivou starost“?:

My, níže podepsaní, chceme, aby se evropští lídři zavázali k následujícím bodům:

  1. k urychlené dlouhodobé finanční a materiální pomoci Ukrajině;
  2. ke zrušení byrokratických překážek, kterým čelí zbrojní průmysl;
  3. k obnově územní celistvosti Ukrajiny jako ke svému cíli.

Proto s hlubokými obavami vyzýváme všechny evropské politiky, aby se .... zasadili o zrušení byrokratických překážek, kterým čelí zbrojní průmysl..


K tomu není co dodat a tak následuje celkem zbytečné vysvětlení:

Zbrojní průmysl je v Evropě stále často chápán jako společensky málo přijatelný. Přitom si musíme přiznat, že právě výroba zbraní je zásadní podmínkou pro zachování svobody a demokracie. Musíme být silní, abychom mohli smysluplně pomáhat Ukrajině
 říká autor výzvy Martin Kroupa, předseda správní rady Post Bellum.

Pointa

Dostáváme se tak k pointě: nikoliv sv. Augustin, ale naši „křesťanští“ profesoři prosazují válečná řešení a výroba a distribuce zbraní se jim jeví v současné době příliš nedostatečnými. Karfíci a „křesťanská“ rodina Kroupů sází na násilí. Manžel naší profesorky Lenky, Filip, poučoval papeže ZDE. Filip sází na násilí. Od doby jeho rozhovoru uběhlo 1,5 roku. Přibylo statisíce obětí. Obětí, které nepadají na vrub ani Augustinovi, ani papeži Františkovi (který se mj. přihlásil k pacifismu a prohlásil všechny války za nespravedlivé), ale takovým Karfíkům a Kroupům a jim podobným. Uvědomují si to Kroupové a Karfíkovci? Kdepak. To je ani nenapadne. Pýcha však předchází pád. Nakonec si nic neodnesou, jako každý smrtelník. Jen po nich zbude válečný prach a možné definitivní řešení „lidské otázky“. Ukrajina mohla před rokem a půl jednat (samozřejmě měla jednat už dříve – v Istanbulu bylo vše už dojednáno), mohlo být ušetřeno obrovské materiální bohatství a zachráněno značné množství ztracených životů a traumat. Kdyby ovšem bylo nasloucháno papeži pacifismu a ne profesorům Karfíkům, Halíkům a jim podobným. Místo toho naše elita sáhla k onálepkování všech nesouhlasících, které označovala jako ruské agenty a ruské šváby – a je to. Nemyslíš jako my - podporuješ tedy ruský narativ. Intelektuálové mají odpracováno. Jak sami píší, mají totiž poslání ZDE:

Pro žáky a studenty připravujeme vzdělávací programy, tvoříme pořad Příběhy 20. století, pořádáme výstavy, vydáváme knihy.

Naše děti jsou ve znamenitých rukách rodiny Kroupů. Kdo s nimi nesouhlasí, je mírový štváč, dezolát a chcimír. Přičemž „chci mír“ je míněno hanlivě. Kdo chce mír, je prostě podle našeho koordinátora pro strategickou komunikaci vlády, tedy jakéhosi Fialova centra dohledu nad myšlením, lampasáka Foltýna, svině. A za tím si stojí. Tak jednoduché to je. Chceš mír, tak jsi podle vlády svině. Ne člověk hledající odpovědi, ale svině. Za takovou zem, za takové Fialy, Foltýny, Karfíky a Kroupy musí být radost jít bojovat na východní frontu. Je to pro někoho zjevně mnohem smysluplnější než jít za Jakeše bojovat na frontu západní. Kdo ještě z takové armády „dobra“ všech azimutů nezvrací, nechť zpytuje svědomí. Buď prostřednictvím zpovědi v kostele nebo ve své mysli. Nepotřebuje k tomu ani učení sv. Augustina ani kličky našich intelektuálů. Jen mravní zákon vepsaný ve své duši, ve svém srdci, v centru své bytosti, ve středu svého bytí - a hvězdné nebe nad hlavou.

Zpytovat by měli všichni

Občas by někoho mohlo napadnout, že je vlastně štěstím, že Ukrajina prohrává. Protože kdyby mělo prohrávat Rusko, je docela velmi, ale opravdu velmi pravděpodobné, že na ukrajinskou armádu spustí několik atomových úderů. A pak možná bude pozdě chtít se ptát, zda to půjde zastavit. Nepůjde.