Ten snoubenecký pár, o kterém budu mluvit, jsem připravoval na svatbu. On nepokřtěný, ona praktikující. Svatbu měli již dlouho domluvenou v hezké kapli v jednom městečku na jižní Moravě. Příslušné listiny, pro úřad i pro stát, vyplňoval s oběma mladými lidmi stařičký pan děkan šest měsíců před datem sňatku.<BR>Příprava proběhla, jak se sluší a patří, vzhledem k tomu, že pro budoucího manžela bylo vše v církvi nové, zaměřil jsem se spíše na obecné věci víry. Všechno jako obvykle, jako již mnohokrát předtím. <BR>Dva měsíce před datem sňatku byl na místo stařičkého pana děkana ustanoven do městečka nový pan farář, mladý, aktivní a energický. Znám jej osobně již dlouho a myslím si o něm všechno dobré. Podle mého názoru přesný, výkonný kněz.<BR>Všechno bylo v pořádku až do posledního dne před svatbou. Večer před obřadem telefonoval urgentně tento farář snoubence: její nastávající je nepokřtěný, a je třeba v Brně na biskupství zažádat o příslušnou dispens – nebude-li požadovaný papír do zítřka k dispozici, svatba bude neplatná a nemá ji cenu ani uskutečnit! Starý pan děkan přehlédl jednu kolonku. Mladý farář na to přišel náhodou při kontrole listin. Následovaly nervózní telefonáty mezi snoubenci, mnou jako oddávajícím a zmíněným mladým farářem. Ano, za vše může starý pan děkan, snoubenci nejsou povinni znát církevní právo, ani já za nic nemohu, právnicky je celá věc určena mezi farností a snoubenci, já jsem jen připravující a oddávající kněz. Mladý pan farář si povolává ani ne 24 hodin před obřadem oba snoubence do městečka, asi 50 km od Brna. Vše projednáno, zítra ráno se musí jít na biskupství zažádat o dispens, jinak svatba nebude!<BR>Ptám se pana faráře, zda by vzhledem k situaci – chyba je evidentně na straně nás, kněží – a vzhledem k časové tísni svatba nešla realizovat bez dispense. Odpovědí je mi poukaz na CIC, kodex kanonického práva.<BR>Proč o tom píšu? <BR>Právě proto, že se vše odehrálo podle církevního práva. Nikdo za nic nemohl. Starý pan děkan je omluven věkem. Mladý farář tím, že jednal naprosto přesně v souladu s kodexem – bez příslušného razítka totiž skutečně nelze obřad provést. Výsledkem je ovšem stres snoubenců méně než 18 hodin před svatbou a riziko, že obřad nebude vykonán. V předvečer svatby pak cesta do vzdáleného městečka a příští den rychlá cesta na biskupství pro vyřízení formuláře několik hodin před obřadem, který měl začínat ve 14 hodin. Pokud je mi známo, vyřízení takovéto dispense je standardní úřednický výkon, kterých se děje na biskupství několik do týdne.<BR>A tak jsem pozdě večer před svatbou, zatímco snoubenci jeli kdesi v noci autem, rozjímal nad tím, že zejména onen mladý nepokřtěný muž dnes prodělal užitečnou lekci z katolického náboženství. Myslel jsem na apoštola Petra a na apoštola Pavla, jak vyžadují před křtem či svatbou řádné poučení, vyplněné tiskopisy, a aby zkrátka byly dokumenty v pořádku a podpisy i razítka na svých místech.<BR>Myslel jsem na svou církev, které v naší diecézi ubylo za posledních pět let 11 % věřících. <BR>Myslel jsem na to, jak řádně připravených a orazítkovaných křtů a svateb bude mezi řádnými katolíky řádně ubývat, až jednou církev pečlivě doloží poslední údaje o posledním křtu a poslední svatbě řádně do šanonů a vyplněné údaje umístí do matrik a kopií matrik. Myslel jsem na neuvědomovanou aroganci nás kněží, vždy v dobrém úmyslu, kteří neváháme z důvodů našeho církevního pochybení a kvůli idiotskému razítku hnát snoubence, kteří by již mohli mít jiné starosti, večer před obřadem a ráno před obřadem přes půl Moravy. <BR>Myslel jsem znovu na svou církev, které v naší diecézi ubylo 11 % věřících a přemýšlel jsem proč. <BR>Možná, že právě proto.