Léto ukázalo svou vlídnou tvář. Horko a slunečno láká sebevědomé dívky (a nejen je), aby poodhalily svá těla. Těm starším se zvednutým nosíkem hrdě hlásí:“ Jsem mladá a krásná, co chtít víc?“ Tetování, drobné a jemné ornamenty, ale i masivní, velkoplošné kresby přitahují pohledy kolem jdoucích a vypovídají i o mohutném rozkvětu tetovacích salonů. Je zábavné pozorovat to lidské hemžení, kdy den má blízko k noci, kdy rozpálené ulice vydechují denní žár.
Je čas vábení. Lehké pozdvihnutí koutku rtů, náznak úsměvu, to jsou mnohoznačné přísliby pro muže, jimž snad tíha a žár dne zastřely mysl. Zato dámy, ty mají všech pět pohromadě. Trochu pohoršeně a trochu se závistí přihlížejí nabízenému divadlu, neboť ony již jsou vyřazeny ze hry. A já si připadám jako v říši hmyzu.
Touha po zkrášlení sama sebe tatuáží pronikla i do řad zdravotních sester. Piercing v pupíku již letos není in. Letos frčí tetování. Malé, loňské ornamenty se nechávají různě upravovat a zvětšovat. A jelikož se ode mě jakožto od kolegyně očekává, že nic lidského mi není cizí, jsou mi bez ostychu odkrývána i tetování cizím zrakům jinak nepřístupná. Nerozumím tomu. To čím žijí mé spolupracovnice mi připadá někdy tak vzdálené. Nechávám se však poučit o tom, jak nádherné je tetování od nártu venkovní stranou lýtka vzhůru až ke kolenu. Jak rajcovní a sexy je tatuáž intimních partií těla.
„ A co když ztloustnete, co až zestárnete a kůže se různě změní“, oponuji nadšeným děvčatům.
„To teď neřeším, toho se třeba ani nedožiji.“
Rozhovor je uzavřen jakoby tímto jedním hlasem, významným pokrčením rameny a těla schována pod pracovní oděv.
Léto ukázalo svou vlídnou tvář. Stařečci v domově pro seniory sešli do zahrady a opatrně z pod slunečníků vystrkují staré, scvrklou kůží potažené klouby blahodárným slunečním paprskům. Vzájemně se zdravíme. „Dobrý den. To je dobře, že jste zase přišla za námi.“„Dobrý den. I já jsem moc ráda, že vás zase vidím“, odpovídám a očima bloudím z tváře na tvář.
Smrt je hold tady přece jen častým hostem. Vždyť kolik z těch tváří, které jsem takto vídávala, vidím již jen pamětí. A jsou tváře které mluvily a mluví srozumitelně ke všem i beze slov. I ve stáří hovoří o kráse člověka, o tom, že život má ještě jinou než viditelnou dimenzi. A tyto tváře nechávají tatuáž v lidských srdcích.
Léto budiž pochváleno.