Tuto reakci jsme dostali poštou. Zcela jistě vystihuje klasický problém soužití různých hodnot a směrů v katolické církvi, která má občas zřejmou tendenci přestat být "katolickou" tj, všeobecnou.

Tak si říkám, jestli Bůh má z těch žabomyších válek v církevních kruzích spíš srandu nebo mu už dochází trpělivost s těmi, kteří mají patent na pravdu. Možná víte či nevíte, že vzniklo v poslední době velké pozdvižení ohledně liturgické hudby a rázem vznikly dva nepřátelské tábory horlivých katolíků.
Po návštěvě papeže se ke mně dostávaly zpočátku velmi pozitivní ohlasy mých přátel, kteří prožili při liturgii něco hlubšího, o co jsme my u televizních obrazovek asi byli ošizeni, nicméně jsem ráda s nimi sdílela jejich radostné a povzbudivé zážitky. Během následujících dní se na internetu spustila lavina kritik a posléze i polemik, kterou způsobil hudební doprovod papežské mše svaté ve Staré Boleslavi (28. 9. 2009). Má radost se začala měnit v jeden velký otazník.
Proč hudba není podle některých dostatečně posvátná a brání prožití mše, když tolik mých přátel byli svědkem něčeho jiného? Proč je stejný liturgický předpis vnímán rozdílně? Proč je předpis víc než srdce, které vnímá a chválí Boha?
Jelikož jsem už jednou měla čest účastnit se virtuální diskuse s varhaníky, která obdobně odsoudila naší kapelu doprovázející katolické charismatické konference, a která obdobně neměla řešení, protože na každé naše vysvětlení padl arument “ale to není podle liturgického předpisu“, přiklonila jsem se k dopisu Tisíceré díky. Varhany mám ráda, liturgický předpis jsem četla, a přesto je pro mě blízká i hudba, která zazněla ve Staré Boleslavi. Nemůžu si pomoct, ale fakt mě vede k modlitbě a setkávání s Bohem. Dopis, který jsem i podepsala, není psaný ve stylu pryč s varhaníky a varhanami, protože jsou staromódní, ale chce ukázat, že pro mnohé je tento styl hudby modlitbou a není to nic proti ničemu…
Přikládám odkazy na oba otevřené dopisy, abyste si udělali o tom obrázek sami. Připadám si trochu jako schizofrenik, protože někteří známí se podepsali k dopisu varhaníků, ostatní k druhé skupině, a přesto si všech nesmírně vážím a mám je ráda. Pokud však nepodepíšete nic, i vy budete mít pravdu, protože místo dohadování jsme každý z nás podepsaných mohli svou energii a čas věnovat třeba tolik potřebnému dobru kolem nás.
Pro odlehčení celé situace doporučuji přečíst si skvělý článek na signálech:
Pavla Kostková