Jeffrey David Sachs je americký ekonom a analytik veřejné politiky, profesor na Kolumbijské univerzitě. V letech 2004 a 2005 byl Sachs časopisem Time zařazen mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. V roce 1993 jej deník New York Times označil za "pravděpodobně nejvýznamnějšího ekonoma na světě".
A protože pro leckoho je velmi těžké poslouchat 2,5 hodinové rozhovory, neboť čas jsou peníze, přinášíme stručný komentovaný výtah, jehož přečtení zabere přibližně 15 minut.
Jeffrey Sachs u Tuckera Carlsona
Velkým, historickým a za poslední desetiletí nejdůležitějším dnem plným nadějí bylo jednání Rusko-USA v Rijádu. Jde především o válku na Ukrajině, která vznikla ze špatného nápadu a projektu USA resp. CIA z roku 1994 o rozšíření NATO nejen o Ukrajinu, ale pořád na východ až do Vladivostoku. Po ČR a Maďarsku další země, až po malou zemi na Kavkaze, Gruzii. Clinton tento projekt podepsal v roce 1994 a pak už se jej držel Deep State celou dobu a nezáleželo na tom, kdo je zrovna americkým prezidentem. Nastupující prezident byl jen informován: NATO jde na východ. Vše jde podle plánu. Všechny odtajněné dokumenty jsou k dispozici online ZDE.
V únoru 1990 ministři zahraničních věcí USA James Baker a Německa, Hans-Dietrich Genscher, prohlašovali: Ani o píď na východ! a Genscher upřesňoval: „Nejen v Německu, ale myslím vůbec kamkoliv na východ. Ani o píď.“ V roce 1994 s tím však Clinton začal. Nápad to byl už z roku 1990 – mohli bychom mít přece úplně všechno! A pak Putin v roce 2007 řekl v Mnichově STOP! A USA v roce 2002 opustily smlouvu o protibalistických střelách a sdělily „umístíme protibalistické rakety na hranicích Ruska i na Ukrajině.“ Rusové řekli: „Děláš si srandu?“ A Američané odpověděli: „Děláme si co chceme“. A v roce 2008 Bush řekl: „Jdeme do Gruzie a na Ukrajinu“. A proto došlo k této válce.
Ukrajina, Majdan a příprava na válku
Ukrajina si zvolila prezidenta, který nechtěl do NATO. Většina Ukrajinců nechtěla do NATO. Proč? Protože tušili, že je to nebezpečné. Zvolili si Janukovyče, který chtěl být zadobře s oběma stranami, chtěl být neutrální. Jenže USA nemají rády neutrální země. Vypadají jako neutrální, ale co když jsou to nepřátelé? A tak USA Janukovyče násilím svrhly. Bylo to v roce 2014 - a tak začala válka.
Válka mezi Spojenci
Nyní začaly rozhovory mezi prezidenty Ruska a USA a to je vynikající. Prezident Trump připomněl, že USA a SSSR byli spojenci za 2. světové války a také 27 mil. obětí na ruské straně. To je dobrý základ pro vyjednávání, a když USA navíc prohlásily, že Ukrajina se nestane součástí NATO, mír je na dosah. Do této doby nikdo neřekl, že tuto válku USA připravovaly 35 let. I když my všichni, co se pohybujeme v politice, jsme to věděli. Byla to hra. Byla to provokace. Mysleli, že tu hru vyhrají. Nevím kolik lidí hrálo v dětství hru Risk, kde je principem všechno obsadit. Vyhrává ten, kterému vše patří. A oni tu hru hrají ve skutečnosti. Zůstalo jim to z dětství včetně uvažování. Jsou jako děti, které dostaly na hraní celý svět. Nyní se konečně něco mění. Náš ministr zahraničí Marko Rubio řekl, že se nacházíme v multipolárním světě!
Cesta z otroctví
To je změna. Třicet let se Američané ujišťují, že to jen oni řídí celou show. Samozřejmě, že to, co bylo budováno v myšlení po dobu 30 let, nezmizí během jednoho večera, ale je to dobrý začátek. Samozřejmě s tím nebudou souhlasit všichni nejen v USA, ale ani v Evropě. Evropa „podepsala“ před 30 lety americký projekt hegemonie. Celé generace evropských politiků spojila svou politiku s panstvím USA. To nebude lehké změnit. Pláčou: "Co to děláte, jak jste to mohli celé obrátit naruby! My jsme vám tak věřili! A co teď máme dělat? Obyvatelstvo, své voliče, vychováváme v ujištění, že USA jsou předurčená země k vůdcovství! A vy to teď celé obrátíte vniveč!"
S mnoha z evropských vůdců jsem mluvil osobně. Osobně mezi čtyřma očima jsem jim po řadu let říkal: "Spojili jste se pod projektem USA, který prohrajete. Spojujete svou budoucnost s projektem bez perspektivy vítězství. Pro USA je to jenom hra. Pro naší vládu jde jen o hru. Rádi si hrají. Naproti tomu Rusové bojují o vše. Pro ně je to zápas na život a na smrt." Ale nikdo na to nechtěl slyšet až na Orbána. Ten v tom měl jasno od samého začátku. Ani dnes to nemohou evropští politici pochopit, protože příliš investovali do ztraceného amerického projektu zaměřeného na likvidaci Ruska. V této konstelaci je obtížné vést racionální debatu. James William Fulbright napsal v jedné knize v šedesátých letech: „Jsme příliš arogantní, abychom jasně mysleli.“
V roce 1990 jsme měli šanci na opravdový mír
Nejsem si jistý, že jsme nad tím, že jsme aroganci překonali, ale musím říct, že v roce 1990 jsme měli šanci na globální mír. Opravdu na celosvětový mír. Ty hodiny soudného dne atomových vědců, na které tolik rád odkazuji, jak blízko nebo daleko jsme od jaderné války, byly nejdále ve své historii, protože studená válka skončila.
V té době jsem byl mladým ekonomem, který o tom něco věděl. O ekonomické stabilizaci. A udělal jsem návrhy. A zajímavé je, že jsem radil polské vládě v roce 1989. A pomohl jsem napsat jejich plán. Se svým plánem pro Polsko jsem byl okamžitě přijat Bílým domem. Polskému ministrovi financí jsem řekl: Nevadilo by vám, kdybych se pro vás dnes pokusil získat 1 miliardu dolarů? A on řekl: "Kdybyste sehnal miliardu dolarů, bylo by to skvělé." Tak jsem zavolal Bobu Doleovi, našemu šéfovi senátní většiny. Hned mě pozval do své kanceláře a řekl: "Vrať se za hodinu." Tak jsem se vrátil za hodinu. A kdo tam seděl? Generál Brent Scowcroft. Byl to generál, který byl naším poradcem pro národní bezpečnost. Senátor Dole načtrtl generálovi Scowcroftovi můj nápad. Scowcroft se na to podíval a řekl: No, bude to fungovat? Odpověděl jsem, že jsem přesvědčený, že bude. Zavolejte v pět. Takže jsem zavolal a řekli mně, že Bílý dům schválil miliardu pro Polsko. Udělal jsem dobře. Udělal jsem dobrou věc. Byl jsem technicky vybavený, sofistikovaný manažer finanční stabilizace či poradce pro finanční stabilizaci.
Když jde o totéž, není to totéž
Pak, v roce 1991, jsem doporučil totéž pro Gorbačova a pro skřípající, hroutící se Sovětský svaz. Gorbačov chtěl mít volby ve všech republikách a chtěl se demokratizovat a stabilizovat. Takže jsem se představil Gorbačovovi, byl tam u něj takový malý tým. Jeden z nich byl náčelník, ekonomický poradce Gorbačova, Grigorij Bělinskij. Dalším z nich byl děkan Kennedyho university, dále Bob Blackwill a ekonom MIT, Stanley Fischer. Sepsali jsme plán, jak by se Sovětský svaz mohl stabilizovat a kapitolu o financování jsem udělal v podstatě stejným způsobem jako v případě Polska. To bylo zcela zamítnuto.
Teprve nedávno mně někdo poslal z archivu zamítavé vyjádření se stručným zdůvodněním. Fascinující čtení. Je to opravdu sledování hloupých lidí. Dělají důležitá hloupá rozhodnutí. Blázni. Mimochodem, nikdy nezavolali, aby řekli: "Můžeme diskutovat o stabilizaci?" Ti chlapi nic nevěděli. Ničemu nerozumí. A je jim to jedno. Jsou tak arogantní, že o tom ani není třeba diskutovat. Udělali hrozné rozhodnutí. Učinili hrozná rozhodnutí na dalších 35 let. A pak další. A další. Ve čtyřech letech učíme naše děti to, co naši vůdci nepochopili ještě ve 40. Je to arogancí. A můžete to vidět v tomto odtajněném psaní.
Zbigniew Brzezinski
Možná mnozí četli knihu Brzezinského Velká šachovnice.
Velmi dobrá kniha. Je to plné bystrých postřehů. Hrozná je ta kniha v tom, že je to celé špatně. Mohlo by se to jmenovat „Jak získat americkou dominanci ve světě“. A má kapitolu o rozšíření NATO na Ukrajinu. Přesně. Mluví o tom, že Evropa a NATO expandují na východ. A otázka, kterou Brzezinski položil v roce 1997: "Co s tím mohou Rusové dělat?"
A pečlivě odpovídá. Zvažuje. Spojilo by se někdy Rusko s Čínou? Nemožné. On to "ví".
To se nikdy nestane. Nikdy. Mohlo by se Rusko někdy spojit s Íránem? Ne. Nemožné. To se nikdy nestane, bezpečně "ví" Brzezinski. Takže se dívejte, jak se to plní. Všechno je špatně. A to všechno byla americká politika na dalších 25 let. To je tragédie. Víte, impéria bývají arogantní. Ale jejich cílem je stabilita. Nepomůže vám, když budou vaši sousedé v chaosu. To opravdu vašemu bezpečí nepomůže. Je to proti vašim vlastním zájmům. To je tedy jasný poznatek. Na něm byla založena Římská říše. Na něm bylo založeno Britské impérium. To naše je jediná říše, o které vím, že záměrně zasévá chaos. A nechápu, kde se ta úvaha bere.
Když pomineme morální otázky, je to správné nebo špatné?
Víte, římská říše je i pro nás vždy velkým příběhem. Alexander byl velmi odlišný. Chtěl dobýt celý svět. Neexistoval žádný limit. Nakonec mu jeho vojáci řekli: "Jestli půjdeš ještě dál, zabijeme tě. Musíme domů. Protože už byli za řekou Indus." Ale Římané řekli: "Budeme držet hranice a nebudeme přesahovat naše možnosti nebo potřeby". Doufám, že to, co se stalo včera, jednání Rusko-USA, bylo toho dobrým příkladem. Pokud budou pokračovat, řekli, že nepotřebujeme být na Ukrajině s NATO. Nemusíme být. A to neznamená, že Rusko nyní napadne západní Evropu. Na místě je však opatrnost.
Po velkou část prezidentské kampaně Deep State říkali kandidátovi Donaldu Trumpovi, že íránský stát se ho snaží zabít, což, pokud vím, nebyla pravda. Ale říkali mu to, aby ho připravili na útok na Írán, o což se stále nepřestávají pokoušet. Americký prezident však má šlápnout na brzdu. Když se podíváte do historie, dobří prezidenti věděli, kdy přestat. Eisenhower byl takový, Kennedy byl takový. Reagan to pochopil. Tento další projekt, jít s USA do války s Íránem, je jen další nejhorší nápad, jaký si lze představit. Byla by to katastrofa. A tak si myslím, že prezident Trump to chápe. Myslím, že chápe, že válka s Čínou by byla naprostou katastrofou. I když je tu hodně válečných večírků kolem toho.
Úžasná věc na naší době je právě to, že jsme uprostřed největšího technologického boomu v historii světa. Takže v příštích deseti až dvaceti letech se může stát tolik dobrých věcí. Prezident Trump použil výraz, se kterým plně souhlasím. Zlatý věk. Mohli bychom to mít. Zlatý věk není válka. Investuje se do zlatého věku, všechny tyto úžasné technologie, abychom mohli mít zdravotní péči, která funguje. Vzdělávací systémy, které fungují. Infrastrukturu, která funguje. Bylo by hezké, kdyby Spojené státy měly alespoň jeden kilometr rychlodráhy. Čína právě dokončila 50 000 kilometrů rychlé železnice.
My žádnou nemáme. Nemohu spolehlivě jet ani vlakem z Washingtonu do New Yorku.
Izrael
Máme tu trochu naděje na změnu věcí k lepšímu. Trump pověřil svého přítele Steva Witkoffa, ještě před svou inaugurací, aby vyřídil v Izraeli, že si přeje rychlé uzavření příměří, a v tomto smyslu jednal s Netanjahuem. Witkoff zavolal Netanjhuovi a objednal se na schůzku. Bibi mu odpověděl, že to není v tomto termínu možné, protože je sobota, šabat. Načež mu Witkoff odpověděl, že ho to nezajímá a že v sobotu čeká u Netanjahua v kanceláři. A bylo. Z tohoto rozhovoru vzešlo příměří. Trump zařídil současné příměří v Gaze, o tom není pochyb. V Izraeli chtějí z mnoha důvodů válku. Ale z pohledu amerického zájmu a světového zájmu a zájmu tohoto regionu není válka. Steve Witkoff je developer, odborník na reality, a ne na diplomacii, ale je energický, přímočarý a schopný i když není kariérním diplomatem.
A co náš profesionální diplomatický sbor? Co dělal celou dobu? To si domyslete sami. Máme pořád Deep State, máme pořád lobby, ale úkolem prezidenta je vést a prozatímní výsledky týmu Donalda Trumpa jsou nad očekávání. Trump může uzavřít mír, pokud chce uzavřít mír. A jak se zdá, Trump opravdu chce. To je výborné. Výborná diplomacie. Teď jsme měli prezidenta, který si nebyl vědom sám sebe, Clinton byl slabý a lehce manipulovatelný, Bush poslouchal na slovo Cheneyho, který byl čistokrevným válečným štváčem. Pokud tedy současný prezident prosazuje mír, je to opravdu výborné, protože války jsou destruktivní. Můžeme mít zlatý věk, protože se na Spojené státy opravdu nikdo nechystá zaútočit. Mír tedy závisí na nás.
Nikdo na nás neútočí. Čína se nechystá napadnout Spojené státy. Rusko se nechystá zaútočit na Spojené státy. Mexiko a Kanada se nechystají zaútočit na Spojené státy. Panama se nechystá zaútočit na Spojené státy. Grónsko se nechystá zaútočit. Hurá! Nechci procházet celým seznamem států, ale jsem si tím jistý. Takže pokud chce prezident mír, tak ho dostane. Pokud dostane mír, věřte mi, že dostane všechny ostatní věci, které chce, jako například nízkou inflaci. Bude schopen schválit rozpočet, který chce, prosadit politiku, kterou chce. Ale pokud bude válka, nic z toho nedostane.
Volil jsem demokraty v roce 2020. Hlasoval jsem pro Bidena. Za poslední dobu jsem měl mnoho osobních zkušeností s vládami. 45 let je sleduji a myslím, že spoustě z nich rozumím. A Biden potom už od prvních dnů říkal naprosté hlouposti o zahraniční politice. Svět je rozdělen mezi toto a toto a bla, bla, bla. A tak jsem si říkal, můj bože, co je s tím chlapem? Nic nechápe a ničemu nerozumí. A řekl jsem to mnoha demokratickým vůdcům, když ještě se mnou mluvili. Prohrajete. Uděláte něco naprosto nemožného v americké politice, co se snad ještě nikomu nepovedlo. Totiž, že prohrajete na základě zahraniční politiky. Neskutečné. Američané totiž zásadně nehlasují primárně o zahraniční politice. Říkal jsem "vaše zahraniční politika je tak špatná, že prohrajete všechno."
Demokraté ztratili hlavu a byli tak odhodlaní porazit Trumpa, že bez ohledu na to, jaké nesmysly Biden řekl, no, musíme ho přece stoprocentně podpořit, když je vedl do války, a tak máme spoluúčast na válce na Ukrajině, napětí s Čínou a všechno ostatní. A ve Spojených státech vytvořili prostředí k tolika neštěstím. Úzkost, vyšší inflace, velké rozpočtové deficity, které už vadí i široké veřejnosti. Takže udělali opravdu nemožné. Na pomoc si přivedli Liz Cheneyovou. A svou bývalou kolegyni Tulsi Gabbard, která je opravdu chytrá, upřímná a schopná, jednohlasně do funkce nepodpořili. Znám ji velmi dobře po mnoho, mnoho let. Takže jsem rád, že bude každý den informovat prezidenta. Lepšího člověka jsem si nedokázal představit. Všichni demokraté hlasovali proti ní. To je šílené. Po desetiletí byla jejich kolegyní. Postavila se za věci, za které by jí měli tleskat.
Chci říct, nemluvíme jen o válce v Iráku v roce 2003, o dvaceti letech v Afghánistánu nebo Libyi, tolik naprosto směšných a drsných projektů, do kterých se Amerika zapojila pro žádný skutečný myslitelný důvod než pro tyto podivné hry „Risk“.
Musíme vlastnit ten prostor na desce. Ukázalo se však, že svět a herní deska jsou poněkud odlišné. Trump však míří především na americkou scénu. Nejsme v dobrém stavu.
Obecně to není skvělé. Rozpočtový deficit je obrovský. Je tu spousta depresí, spousta násilí, spousta problémů, které se neřešily 30 let. Velký, velký rozpočtový deficit. Obrovský. Nelze jej jednoduše vyřešit. Rozpočtový deficit má velmi málo společného s velikostí státní služby. Z toho rozpočtový deficit nepochází. Odtamtud ty výdaje nepocházejí. Výdaje jsou i díky 750 zámořským vojenským základnám po světě a z válek. Samozřejmě na důchody a na zdravotní péči, na platby úroků, na dluh a tak dále. Tak. Válka to všechno vykolejí. I když to lidem stále není jasné.
Jefrey Sachs v Parlamentu EU
Evropa je mně velmi blízká a ta východní zvlášť. Před 36 lety jsem byl poradcem polské vlády, poradcem Michaila Gorbačova, následně prezidenta Jelcina, v roce 1994 prezidenta Ukrajiny Leonida Kučmy, pomáhal jsem zavádět estonskou měnu. Pomohl jsem několika zemím bývalé Jugoslávie, zejména Slovinsku a velmi jsem sledoval chod událostí. Po Majdanu jsem byl požádán novou vládou, abych přijel do Kyjeva a dozvěděl jsem se spoustu věcí z první ruky. Ministr financí USA byl můj učitel makroekonomie před 51 lety, to jen pro představu, všem to říkám jen proto, že chci vysvětlit, že můj pohled není z druhé ruky, není to ideologie, je to to, co jsem viděl na vlastní oči a zažil během toho období v mém chápání událostí, které Evropu potkaly.
Od rozdělení SSSR k Istanbulu
Sovětský svaz přestal existovat v roce 1991. Následně Spojené státy doslova uvěřily, že toto je nyní svět USA a my budeme dělat, co chceme. Povedeme války, kde chceme a s kým chceme. Blízký východ, Srbsko, války v Africe... to jsou války, které Spojené státy způsobily, a to platí již více než 40 let. Evropa v tomto období neměla žádnou zahraniční politiku, vyjma bezpodmínečné loajality k americké politice. Máte tedy ve vedení Evropy americké úředníky. Pokud byste měli jako hlavu Evropy evropské úředníky, vaše zahraniční politika by vyjednávala s Ruskem. Protože s Ruskem v sousedství budete žít po dlouhou dobu. Myšlenka, že Putin rekonstruuje ruské impérium, je dětinskou propagandou. Pokud jde o Putinovy záměry v této válce, mohu jen říci, že po zahájení války v roce 2022 jsem jel do Istanbulu, kde probíhalo jednání mezi Ruskem a Ukrajinou o ukončení konfliktu. (Více ZDE).
Válka mohla být dávno ukončena.
Ukrajina zvolila cestu konfrontace
Ukrajina odešla jednostranně z připravené dohody, protože Spojené státy jim to řekly. Radil jsem Ukrajincům a prosil jsem je: „Zachraňte své životy, zachraňte svou suverenitu, vaše území bude neutrální, neposlouchejte Američany, opakoval jsem jim slavné pořekadlo Henryho Kissingera, že být nepřítelem Spojených států je nebezpečné, ale být přítelem je smrtící.
Omlouvám se, že to říkám tak jasně, ale chci, abyste pochopili, že jsem se osobně velmi snažil v roce 1991 získat pomoc pro Gorbačova, který byl podle mě největším státníkem moderní doby. Nedávno jsem konečně četl archivovanou zprávu jak Národní bezpečnostní rada projednala můj návrh, jak jej úplně zavrhli a s pobavením to smetli ze stolu, když jsem řekl, že Spojené státy by měly pomoci Sovětskému svazu při finanční stabilizaci a při realizaci reforem.
Je to truchlivé čtení o ignoranci. Řada mocných lidí v USA uvěřila tomu, že celou show, celý svět budou oprávněně řídit Američané. Někteří Američané. Cheney, Wolfowitz a mnoho dalších, které budete znát, doslova věřili, že toto je nyní svět USA a budeme si dělat, co chceme, půjdeme do zemí, které nám nebyly nakloněny a které chránil Sovětský svaz, jako je Irák a Sýrie, a tak půjdeme dál a dál. Za takovou politiku zaplatila Evropa vysokou cenu, protože Evropa žádnou svojí zahraniční politiku neměla.
Evropa jako lokaj Spojených států
Neexistovaly evropské zájmy, ale pouze ty americké. Neshody byly výjimečné, ale někdy významné, zvláště v roce 2003 v irácké válce, kdy Francie a Německo řekly, že nepodporují obcházení Rady bezpečnosti OSN Spojenými státy. Tato válka byla mimochodem zcela vymyšlena Netanjahuem a jeho kolegy v USA. Říkám, že to byla přímá válka, která byla válkou vedenou pro Izrael, byla to válka, kterou vedl Paul Wolfowitz a Douglas Jay Feith koordinovaný a řízený Netanjahuem. To bylo naposledy, kdy zazněl hlas Evropy.
Následovalo rozšiřování NATO, kde stojí za to připomenout, že spolu mj. jednali Hans-Dietrich Genscher, James Baker a Michail Gorbačov. Genscher poté uspořádal tiskovou konferenci, kde vysvětlil, že NATO se nepohne na východ, nevyužijeme rozpuštění Varšavské smlouvy a je třeba pochopit, že to bylo v právním kontextu a nikoli náhodné souvislosti, jednalo se o vyjednávání o konci druhé světové války o znovusjednocení Německa a dohoda byla jasná, že NATO se nepohne a je to k vyhledání v nesčetných dokumentech a stačí vyhledat Národní bezpečnostní archiv University G.Washingtona a můžete získat desítky odtajněných dokumentů, jedná se např. o webovou stránku s názvem Rozšíření NATO: Co slyšel Gorbačov ZDE
Lži
Podívejte se, protože všechno, co vám říkali a nadále říkají USA, je lež. Archivy jsou naprosto jasné, takže rozhodnutí rozšířit NATO bylo přijato v roce 1994, a to včetně Ukrajiny. To je projekt, to není záležitost té které administrativy USA, to je strategický projekt vlády USA, který začal více než před 30 lety. V roce 1997 napsal Zbigniew Brzezinski knihu The Grand Chessboard (Velká šachovnice), která není jen úvahami pana Brzezinského, ale je ve skutečnosti spíše prezentací rozhodnutí vlády Spojených států tak, aby vysvětlila veřejnosti děje, které nastanou.
Kniha popisuje rozšíření Evropy a NATO současně a mezi jinými je tam pěkná kapitola, která říká, co udělá Rusko, když NATO expanduje na východ. Já jsem osobně poznal pana Brzezinského, choval se ke mně velmi mile. Radil jsem Polsku, jehož byl velkým pomocníkem, byl to velmi milý a chytrý muž a tak všechno popletl, takže v roce 1997 napsal podrobně, proč Rusko nemohlo udělat nic jiného, než strpět expanzi NATO na východ a dále vysvětluje, jak se Rusko nikdy nespojí s Čínou, to je nemyslitelné, a také se Rusko nikdy nespojí s Iránem. Rusko je podle Brzezinského osudově spjato s Evropou, takže jinde spojence najít nemůže.
A tak jsme ve válce, protože v Americe vždycky všechno „víme“ o druhých, a proto nás nikdy nenapadne se jich na něco zeptat. Hrajeme podle teorie her, jejichž výhodou je, že se nemusíme ptát těch druhých, protože vše „víme“ sami. Šetří to čas. Učíme se od Britského impéria, které v 19.století přišlo na to, jak udělat z Ruska druhořadou mocnost. Odříznout Černé moře. Ukrajina, Rumunsko, Bulharsko, Gruzie. Má to dlouhou historii. Hranice jsou posvátné, kromě případů, kdy je chce změnit Amerika. Bombardování Jugoslávie. Kosovo.
S rozšiřováním NATO Rusko nesouhlasilo, ale USA se rozhodly neohlížet se na nikoho . Generál Wesley Clark, který velel mj. Operaci Spojenecká síla během války v Kosovu, to řekl naprosto otevřeně a veřejně ZDE.
Podle svědectví, nejen Clarka, v roce 2001 USA naplánovaly útočné války proti sedmi zemím. Terčem měl být Irák, Sýrie, Libanon, Libye, Somálsko, Súdán a Írán. Tento plán existoval ještě před napadením Afghánistánu. Zásadní podíl na této myšlence měl Netanjahu, protože Netanjahuovou ideou je jeden Velký Izrael ovládající celý region a kohokoli, kdo bude něco namítat, toho svrhne, resp. jejich přítel, Spojené státy. Taková je politika USA až do tohoto rána. Nevíme, jestli se to teď změní.
Možná, že USA budou vlastnit Gazu místo Izraele, ta myšlenka tu je nejméně 25 let a podílí se ní Netanjahu a jeho americký tým, který se tím zabývá od roku 1996. Americká politika šlape podle dlouhodobých projektů. Rozšiřování NATO v roce 2004 se sedmi dalšími zeměmi, třemi pobaltskými státy a k nim Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko a Slovensko - to Rusko zatraceně naštvalo. Tohle bylo naprosté porušení poválečného řádu. Rusko resp. SSSR souhlasil se sjednocením Německa, ale ne s rozšiřováním NATO.
V roce 2007 jsme měli mnichovskou bezpečnostní konferenci, na které Putin řekl "STOP". Spojené státy zareagovaly v roce 2008 prohlášením o vstupu Gruzie a Ukrajiny do NATO. Nešlo o momentální nápad, ale o potvrzení dlouhodobého projektu. V New Yorku v roce 2008 jsem poslouchal pana Saakašviliho a odešel jsem s dojmem, že ten člověk je blázen. O měsíc později vypukla válka, protože Spojené státy tomu chlapovi řekly, že zachraňujeme Gruzii, která je prý srdcem Evropy. Jenže Gruzie není středem Evropy.
Vlády svržené, vlády trpěné, vlády dosazené Spojenými státy
Spojené státy rozhodly, že někdo musí být svržen, tomu se říká změna režimu a provádí jí CIA. Amerika, pokud se jí nelíbí druhá strana, nevyjednává s ní, snaží se o to skrytě jí svrhnout, pokud to skrytě nefunguje, udělá to otevřeně, vždy řekne, že to není naše chyba, že oni jsou agresorem, Hitlera nám ukazují každé 2 či 3 roky, ať už je to Saddám Husajn, ať už je to Assad, ať už je to Putin. To je vysvětlení, které se Američanům dostává. Každou chvíli čelíme Mnichovu 1938, na druhé straně jsou zlí, nesmiřitelní nepřátelé, což je jediný model politiky, kterou kdy slyšíme z našich masmédií a masmédia ji zcela opakují stále dokola.
Spojené státy aktivně pracovaly na svržení legálně zvoleného prezidenta Ukrajiny Janukovyče a každý zná telefonní hovor, který zachytil mojí kolegyni z Kolumbijské univerzity Victorii Nulandovou v rozhovoru s americkým velvyslancem Geoffrey Pyattem. Rusové tento jejich hovor zachytili a umístili na internet. Každý si jej může poslechnout. Je to přiznání o přímém řízení svržení legální vlády Spojenými státy. ZDE. Poslechněte si to. Byl jsem krátce poté také na Ukrajině, kam mě pozval premiér. Procházel jsem se po Majdanu a bylo mi vysvětleno, jak USA zaplatily peníze za všechny lidi kolem Majdanu. „Spontánní revoluce důstojnosti,“ dámy a pánové. Prosím, kde se berou všechna ta média, odkud pocházejí všechny ty autobusy, odkud pocházejí všichni ti lidé, kteří byli povoláni? Spontánní? Děláte si legraci? Bylo to organizované úsilí řízené zvenčí a všichni to vědí kromě občanů EU a USA. Všem ostatním na celém světě je to naprosto jasné.
Minsk
Pak přišel Minsk a zejména Minsk 2, slíbená autonomie pro ruskojazyčné regiony na východě země. Minsk 2 podpořila Organizace pro Bezpečnost a Spolupráci v Evropě (OBSE).
Spojené státy a Ukrajina se rozhodly, že dohodu nedodrží a podobně tomu bylo s Německem a Francií, garanty normandského procesu. Američtí demokraté se stali naprostými válečnými štváči. Lhostejno, že od roku 2014 umíraly desetitisíce lidí, převážně na východě Ukrajiny. Takže na konci roku 2021 Putin položil na stůl poslední snahu ve dvou návrzích bezpečnostních dohod. Jeden s Evropou a druhý se Spojenými státy. 15. prosince 2021 jsem měl hodinový hovor s poradcem prezidenta pro národní bezpečnost Jakem Sullivanem v Bílém domě.
Prosil jsem Jakea, aby se vyhnul válce; můžete se vyhnout válce, všechno co musíte,
je říci, že NATO se nebude rozšiřovat o Ukrajinu a on mi na to řekl, že NATO se rozšiřovat nebude a abych si nedělal starosti. Řekl jsem Jakeovi, ať to řekne veřejně, ale to prý nejde. Odpověděl jsem mu, že bude mít válku k vůli něčemu, co se stejně nestane a on mně znovu řekl, abych se nebál, válka nebude. Tak tedy říkám, že to nejsou v našem vedení moc chytří lidé, a to jsem s nimi jednal víc než 40 let. Mluví sami se sebou, nemluví s nikým jiným, hrají si na honěnou v teorii nekooperativních her, kdy nemluvíte s druhou stranou, jen vytváříte svou strategii, to je podstata teorie her. Teorie, to není vyjednávání, teorie to není mírotvorba, nespolupracující teorie, pokud znáte formální teorii her, to je to, co hrají.
Rand Corporation
Jedním z příkladů je článek Rand Corporation z roku 2019 o cílené destabilizaci Ruska ZDE. To se samozřejmě líbilo Bidenovi, a tak jsme se pustili do destabilizace Ruska, pokusu jej vyprovokovat, aby bylo oslabeno, případně se zcela rozpadlo pod naší nadvládu. Možná dojde ke změně režimu, možná dojde k nepokojům, možná vyvoláme v Rusku ekonomickou krizi. Každopádně jsme se do toho pustili, protože takové hry jsou velmi zábavné. Prý máme politiku otevřených dveří do NATO a s NATO. Přijmeme koho chceme, půjdeme tam, kam chceme. Nikdo nám do toho nebude kecat. Rozšiřujeme svobodné rozhodnutí.
Ovšem, těžko říci, když Trump chce převzít Kanadu, zda by mohla Kanada požádat Čínu, aby si postavila vojenskou základnu poblíž kanadsko-americké hranice. A USA by na to řekly: "Výborně, podporujeme svobodné rozhodnutí, nechť si Čína postaví v Ontariu vojenskou základnu, nám to vůbec nevadí." No, a takové nesmysly o „svobodě“ rozšiřování NATO rozšiřují v Evropě dospělí lidé. Máte je dokonce v čele, v Evropské komisi. Nikdo z nich asi neví, co je geopolitika, ale to neznamená, že když to nevíte, že to neexistuje. Válka začala, protože Putin nechtěl na svých hranicích NATO. Kdyby Rusko nebo Čína začaly budovat základnu na Rio Grande, válku bychom měli do deseti minut.
Hrátky s ohněm
Smlouva ABM byla kritickým prvkem, který USA jednostranně zrušily. V roce 2002 odstoupily od smlouvy ABM, což Rusku vyrazilo dech, takže všechno, co jsem říkal, je v kontextu destrukce protijaderného rámce a od roku 2010 Spojené státy zavedly raketové systémy v Polsku a poté v Rumunsku. Rusku se to pochopitelně nelíbilo a jedna z otázek, které byly na stole v prosinci 2021 a lednu 2022 bylo, zda si Spojené státy nárokují právo umístit raketové systémy i na Ukrajině.
Istanbul osobně
Krátce po zahájení války bylo zahájeno jednání v Istanbulu. Letěl jsem tehdy do Ankary, abych se vše dozvěděl z první ruky. Ukrajina odstoupila od prakticky vyjednané dohody, protože Spojené státy jim to řekly a protože Velká Británie přidala třešničku na dort tím, že vyslala Borise Johnsona na Ukrajinu; a pokud je vaše bezpečnost v rukou Borise Johnsona, Bůh nám všem pomáhej. Současný Keir Starmer se ukazuje být dokonce horší, což se zdálo nepředstavitelné, ale je to tak.
Od té doby, co Spojené státy přemluvily ukrajinské vyjednavače, aby se od dohody odvrátili, asi milion Ukrajinců zemřelo nebo bylo vážně zraněno a američtí senátoři, kteří jsou stejně odporní, cyničtí a zkorumpovaní, říkají, že je to skvělé utrácení našich peněz, protože žádní Američané nejsou v nebezpečí a neumírají. Je to čistě zástupná válka. Jeden z našich senátorů, Blumenthal, to říká nahlas, Mitt Romney to také říká nahlas, jsou to prý nejlépe vložené peníze, které může Amerika utratit, jelikož žádní Američané neumírají, jen Rusové. Navíc tento projekt selhal, selhala myšlenka, že Rusko nemůže odolávat, jak učeně vysvětlil Zbigniew Brzezinski v roce 1997.
Američané si mysleli, že máme převahu, že vyhrajeme, protože budeme blafovat, že ve skutečnosti Rusové nebudou bojovat, a že nebudou mobilizovat jaderné zbraně. USA místo atomovek použijí Swift, který tu práci provede. Ekonomické sankce, které jim udělí, Himars, který poskytnou Ukrajině, F16 a tak dále, jeden nesmysl za druhým. A v EU i USA tomu „dospělí“ lidé věřili. Prosil jsem Ukrajince, protože nejsem proti ukrajinský, ale proukrajinský: "Zachraňte si životy, zachraňte si suverenitu, zachraňte si území, buďte neutrální, neposlouchejte Američany" a zopakoval jsem jim slavný bonmot Henryho Kissingera, že být nepřítelem Spojených států je nebezpečné, ale být přítelem je osudné, takže mi dovolte, abych to zopakoval i pro Evropu. Být nepřítelem Spojených států je nebezpečné, ale být přítelem je smrtící.
Trump
Takže mi dovolte, abych teď dokončil pár slov o Trumpovi. Trump nechce prohranou válku, nechce, aby mu v ruce zůstal černý Petr. Takže je více než pravděpodobné, že tato válka skončí, protože Trump a prezident Putin se dohodnou na ukončení války. I přes válečné štváčství Evropy válka skončí. Vyřiďte to svým kolegům. Je konec. Konec. Trump nechce být tím poraženým. Nejde tu o morálku, ale o to, že Trump nechce prohrát. Kdo uteče, vyhraje. Nejezděte do Kyjeva, jeďte vyjednávat do Moskvy. Měli byste být hlavním ekonomickým partnerem Ruska, je to přirozené.
Přichází jiný věk. Trumpova politika je v jádru imperialistická, ale zcela jiná než Bidenova. Evropa by měla založit svou vlastní zahraniční politiku. Politiku v zájmu Evropy, a ne kopírovat zájem Spojených států. Rusofobie není politikou. Evropa by měla chápat své postavení, respektovat postavení Ruska, postavení Číny a nahlédnout politiku Spojených států, protože není vyloučeno, že se američtí vojáci prostě vylodí na dánském území v Grónsku.
Potřebujete vlastní politiku a pěstování přátelských vztahů s Ruskem je logickým vyústěním geopolitického postavení Evropy. S Ruskem budete žít dlouho v sousedství, dalších 1000let, takže je na místě, abyste vyjednávali a ne pěstovali primitivní rusofobii, protože taková politika, kterou provádíte, rozhodně neslouží vaší bezpečnosti a přispěla k milionu mrtvých a těžce zraněných v konfliktu na Ukrajině na základě války USA-Rusko, tohoto šíleného amerického dobrodružství, této šílené dětské hry Risk, kterou hrají „dospělí“ se smrtícími věcmi. K tomuto dobrodružství jste přispěli svou měrou a stali jste se hlavními roztleskávači. Jste mažoretkami v americké válce, která má potenciál zničit nejen vás, ale i celý svět.
USA před 30 lety zcela předaly zahraniční politiku Netanjahuovi, Izraelská lobby ovládá americkou politiku, o tom vůbec nepochybujte, mohl bych to vysvětlovat celé hodiny, jak to funguje. Můžeme jen doufat, že Trump nezničí nejen Palestince, ale i svou administrativu kvůli Netanjahuovi, kterého považuji za válečného zločince. Pokud chcete mít jako Evropa nějaký vliv, řekněte Trumpovi, že spolu se 180 státy světa chcete v Palestině dva státy a ať USA zruší své veto k tomuto dvoustátnímu řešení, které konečně povede k ukončení desítky let trvajícímu konfliktu na Blízkém východě. Proti tomuto dvoustátnímu řešení jsou pouze USA a Izrael a zjevné nesvéprávné satelity jejich politiky. Jinak klid nebude, ba právě naopak. Největším snem Netanjahua je válka mezi USA a Íránem a jelikož USA nemají svou zahraniční politiku, ale politiku ovládanou Izraelem, není nic vyloučeno. Pokud bychom už měli vyjmenovat nepřítele USA, není jím Írán, ale Čína, protože svou ekonomickou mocí překonala Spojené státy. Žádnou morálku v tom nehledejte.
Pokud jde o zbrojení, je nesmyslné zbrojit s pěti procenty HDP. Trump je obchodník se zbraněmi, takže jde o to kupovat americké výrobky, o nic jiného. Spojenými státy vám bylo řečeno, že výzkum a využití umělé inteligence je v kompetenci USA, takže jděte od toho. Vy nepotřebujete nákup amerických zbraní nejen do výše 5 % HDP, ale ani 3 % HDP. Co především potřebujete, je vlastní zahraniční politika, politika upřednostňující zájmy Evropy. A evropským zájmem není nákup amerických zbraní ani „za hotové“, ani na dluh. Ukrajina budiž mementem.
A co bude s pobaltskými státy? Nejlepší ochranou je pro ně, stejně jako pro Evropu a konec konců pro každého, zastavení nesmyslné rusofobie. V pobaltských státech žije 25 % Rusů, a i bez toho je rusofobie krátkozrakou politikou vedoucí nezadržitelně ke zkáze. Neprovokujte svého souseda. Nic dobrého a morálního na tom není. Pracoval jsem v Estonsku, jsem držitelem vysokého státního vyznamenání Estonska, takže jim dávám radu, aby estonská reprezentace neříkala že „chceme rozbít, chceme zničit Rusko“. Děláte si srandu? Tohle není způsob jak přežít v míru. To je cesta ke smrti a zkáze.
Postavit ruštinu mimo zákon není dobrým nápadem když je tam 25 % rodilých mluvčí. Rovněž není dobrým nápadem znepřátelit si věřící z pravoslavné církve. Vychováme tak své děti. Ne aby žily ve sváru a nadávkách a konfliktech. Nabádáme je, aby se objali. Aby jejich hra byla v lásce, a ne nadávkách a ubližování. Přestaňte křičet, přestaňte vyvolávat války a začněte diskutovat s druhou stranou, s ruskými protějšky a nežebrejte o to, abyste byli u stolu se Spojenými státy. Vy nepotřebujete být v místnosti se Spojenými státy, vy jste Evropa, měli byste být v místnosti s Evropou a Ruskem, pokud se Spojené státy chtějí připojit, je to v pořádku, ale prosit ne. A mimochodem, Evropa nepotřebuje mít v místnosti Ukrajinu, když Evropa jedná s Ruskem. Máte spoustu problémů, a tak řešení přímých problémů nepředávejte nikomu, ani Spojeným státům, ani Ukrajině, ani Rusku. Udržovat evropskou zahraniční politiku - to je základní myšlenka.
Pokud se ptáte na dlouhodobý horizont, je velmi dobrý, děkuji vám. Dlouhodobý horizont, pokud se nevyhodíme do povětří, je velmi dobrý. Měli bychom usilovat o pozitivní společnou vizi, základní technologická realita říká, že Evropa by měla být integrovaným prostorem podle dopravy s rychlou železnicí, digitálními technologiemi a obchodními investičními technologiemi. Východiskem z tohoto konfliktu je nějaký druh stylu finlandizace. Příkladem může být politika Švédska a Finsko, kdy se původně místo toho, aby se staly členy NATO, snažily žít se svým sousedem v míru a bez napětí. Finsko bylo číslem jedna ve světě ve statistice zprávy o vnímání štěstí a rok co rok bylo bohatším, úspěšnějším, šťastnějším a bezpečnějšímm. Podobně chytře se zachovalo Rakousko a tak Rudá armáda v pokoji odešla. A když Ukrajina byla neutrální, tak to bylo také chytré. Když jsou dvě velmoci, je dobré je držet trochu od sebe a ne se stát lokajem jedné z nich.
Spojené státy, kdyby měly vůbec nějaký rozum, nechaly by tyto země jako neutrální prostor mezi USA a Ruskem, ale teď to USA prohrály. Válka skončí do měsíce nebo dvou, ale to neznamená, že budeme mít v Evropě mír. Mír musí vytvořit Evropané a nikoliv prezident Spojených států. Jde samozřejmě o Evropu, která zahrnuje Bělorusko a Rusko a všechny příslušné další země.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!