Při pozorování LGBTV+ a černochů v TV seriálech coby šlechticů v Anglii ve středověku mně již delší dobu vrtalo hlavou, kde se bere toto šílenství šířené přímo s náboženským zápalem? Propaganda ovládla politiky, média, filozofy, prostě celý náš prostor. Přesněji řečeno celý náš Západ. A jak to bývá, při sledování zcela jiných kauz jsem našel možný zdroj.
Říkal jsem si, že z křesťanství to pocházet nemůže, křesťanské církve jsou sice velmi mocné a i naši čeští náboženští představitelé, kněží a biskupové, neřku-li řadoví věřící, jsou v hojné míře touto propagandou postiženi, ale jde o menšinu, která spíše působí jako podplacený farář než vírou zfanatizovaný sv. Pavel, který veřejně proklel každého, kdo přinášel jiné „osvobozující radostné zprávy“ než on. Islám už vůbec nemohl být zdrojem, protože fatva by nenechala na sebe dlouho čekat. Propagovat LGBT v zemích islámu by znamenalo sebevražednou odvahu. Budhismus je příliš slabý na takové celosvětové západně konzumní šílenství.
Judaismus? Nezdálo se mi to pravděpodobné. Ortodoxní jsou ortodoxní, v Izraeli nosí divné čepice, krabičky (tfilin) s Tórou na čele a na paži a jsou posedlí svými rodokmeny a tradicí s dodržováním stovek rabínských přikázání starých tisíce let. Vliv by na to měli (na rozdíl od křesťanských církví a islámu), ale kompatibilní s jejich micvou, micvot, halachou, obřízkou, mišnou, talmudem a jak se to všechno jmenuje, to být přece nemůže, ne? Tak zbývá nějaké politické hnutí. Ale fanatismus tohoto druhu podle Friedmana? Nebo Keynese? To těžko. Ten první je jen o penězích (Za vším hledej peníze) a ten druhý byl komunistou brrr (to ví každý slušný Čech, že laissez-faire je jediným možným uspořádáním společnosti. Kdo tvrdí opak, je komunistou, to dá rozum). LGBT+ a peníze? Mohlo by být. Byznys to je. Ale nezdálo se mi to přeci jen dostatečné.
A co americký rabín?
Jak je možné, že jsem na to nenarazil dříve? Nežiji ve Spojených státech a nevyznám se pořádně v judaismu ani neznám vlivovou hierarchii rabínů. Jsem křesťanem a neznám ani vlivovou hierarchii biskupů, takže není divu. Nebudu to protahovat, narazil jsem na velmi zajímavý rozhovor s vlivným americkým rabínem ZDE.
Ve videu se studentem střední školy Valley Torah hovoří americký rabín David J. Wolpe. Dříve učil na Židovském teologickém semináři Ameriky v New Yorku, na Americké židovské univerzitě v Los Angeles, na Hunter College a na UCLA . V roce 2012 byl časopisem Newsweek vyhlášen nejvlivnějším rabínem v Americe.
Hlavní teze a postoje z videa
Je Tóra pravdivá — a co z toho plyne pro dnešek?
Tóra (část Starého zákona a součást Bible) je pravdivá, ale ne vždy odpovídá faktické realitě. To není slabina, nýbrž její metoda učení: vyprávění a mýtus v ní fungují jako nástroje pro odhalení duchovních a etických pravd. Nezáleží — z hlediska výchovného poselství — zda putování Izraelitů přes poušť proběhlo přesně tak, jak je popsáno, nebo zda jich bylo přesně 600 000. Mýtus v Tóře neříká jen „co se stalo“, ale spíš „co se děje pořád“: formuje představy o světě, lidské zodpovědnosti a smyslu.
Některé části textu mají „mystičtější“ nádech (Adam a Eva v zahradě), jiné se blíží historickému popisu (intriky na dvoře krále Davida). Tóra je jako „živý text“ interpretovaný rabíny a komunitní praxí se tak stává dialogem mezi minulostí a přítomností, nikoli statickým archivem faktů. Judaismus se chápe jako nepřetržitý dialog textu a komunity, který v čase interpretuje, mění akcenty a někdy de facto „vypíná“ staré příkazy (klasická rabínská praxe). Tóra „promlouvá“ v jazyku doby v různých jazycích, Tóra hebrejsky, Talmud aramejsky, Maimonides píše arabsky — tedy vždy v rozhovoru s okolním světem. Tóra pomáhá utvářet způsob, jakým se můžeme dívat na současný svět i svět, který byl utvářen Tórou.
Ve středověku se nekladl velký důraz na identitu jednotlivce a na to, že každý je stvořen k obrazu Boha, a proto má každý individuální jiskru. Někteří myslitelé o tom mluvili, ale většina ne. Dnešní moderní svět klade mnohem větší důraz na jednotlivce a menší na kolektiv, takže nejde o triviální rozhovor mezi čtyřma očima. Mění se v čase tam a zpět.
A co dělá Tóru pravdivou a neplatí pro jiný náboženský text, jako je Korán nebo Nový Zákon?
Úkolem rabína není znalost jiných náboženských textů, či dokládání nadřazenosti judaismu, ale o sdělování jeho dokonalosti. Nevybral jsem si judaismus, judaismus si vybral mně. Vyrůstal jsem jako syn rabína. Debata s jinými náboženstvími mně nedává smysl. Debatoval jsem s ateisty. Ukazoval, že víra se nepříčí rozumu. V konečném důsledku ale víra není racionálním aktem. V konečném důsledku jde o existencionální, emocionální akt. Je tak i pevnější, než kdyby byla založena na pouhé logice. Máš svou logiku, ale co když někdo přijde s jinou? Pevnější víra je založená na tvém existenciálním postoji k vesmíru.
Neznamená to však, že je víra nelogická, neracionální nebo lépe řečeno, že odporuje rozumu. Stejně tak, když řeknu, že někoho miluji nelze o tom říci, že je to logické a nebo nelogické. Pokud milujete Boha, není to nelogické, ale také to není logické. Je to láska. Je to něco v konečném důsledku hlubšího než logika. Myslím tím, že lidské bytosti nejsou logické stroje.
Svobodná vůle: iluze, nebo dar?
Rabín v rozhovoru otevírá téma, které se vrací jako ozvěna od svatého Augustina až po moderní neurovědu: Máme skutečně svobodnou vůli?
Zmiňuje slavné pokusy Benjamina Libeta: Mozek začíná jednat ještě předtím, než si uvědomíme své rozhodnutí. Zdá se tedy, že naše „volba“ je jen opožděné vědomé komentování něčeho, co už dávno rozhodl náš mozek. Když k tomu připočteme fakt, že jsme formováni geny a prostředím, které si sami nevybíráme, obraz svobody se hroutí. I psychologie ukazuje, že naše chování lze podvědomě manipulovat – například experiment, kde lidé vystavení podnětům spojeným se stářím začali kráčet pomaleji, aniž tušili proč.
Ani fyzika nám nepřispěje k útěše. Einsteinův časoprostor – kde minulost, přítomnost i budoucnost existují současně – by naznačoval, že náš pocit rozhodování je jen iluze prožívaného času, nikoli skutečné tvoření budoucnosti. Podobně ukzazuje i studium rozděleného mozku, kde každá hemisféra jedná autonomně a někdy i protichůdně. Kdo je tedy to „já“, které se rozhoduje? Možná jen konstrukce, aby to celé dávalo smysl.
Zůstává tedy něco, čemu říkat svobodná vůle?
Čistě logicky a racionálně je nemožné v ni věřit. Jediné, co jej udržuje u této představy, je víra: Jsme stvořeni k Božímu obrazu, a proto máme svobodnou vůli jako mystický dar, který nelze dokazovat. Někteří tvrdí, že Bůh zná všechny možné volby, ale neví, kterou učiníme – protože budoucnost neexistuje, a není tedy co vědět. To není popření Boží vševědoucnosti, nýbrž její zvláštní definice. Středověký myslitel Gersonides řekl: „Nevědět, co neexistuje, není omezením Boha.“ Je to elegantní paradox.
Augustin by s tímto dilematem souhlasil. Sám zápasil s otázkou, jak skloubit Boží předzvědění a lidskou odpovědnost. A stejně jako rabín uzavíral: Lidská svobodná vůle je spíše tajemství víry než důsledek logiky. Rabín pak dodává ještě jednu myšlenku: Bůh možná nechce, abychom znali všechny odpovědi. Podobně jako rodič ustoupí dítěti, aby mohlo růst a dělat chyby, i Bůh se „odmlčel“. Protože k růstu duše patří boj, temnota a utrpení. Ne jako trest za Adamův hřích, ale jako náhodná daň světa, kde musíme volit, i když si nejsme jisti, zda máme skutečně možnost volby.
Utrpení: náhoda, nebo zkouška?
Proč trpíme?
Tradiční teologická odpověď bývá jednoduchá: Adam zhřešil a proto lidstvo trpí. Nebo – v jiném podání – kdo dodržuje micvu, přikázání, tomu se povede dobře, a kdo je porušuje, bude trestán. Jenže to prostě neodpovídá realitě. „Spravedlivý člověk trpí, všichni to víme.“ Rabíni to věděli. A přesto svět trvá na představě, že poslušnost přináší automatickou odměnu.“
Proto rabín přichází s jinou myšlenkou: utrpení je ve světě náhodné. Neexistuje přímý kauzální vztah mezi hříchem a trestem. Můžete být dobrý člověk a přesto onemocnět, zchudnout, ztratit blízké. Můžete být zločinec a žít spokojeně do vysokého věku.
Ale právě tato náhodnost má podle rabína hluboký smysl: jen tak je možné opravdové dobro. Kdyby totiž každá krádež byla okamžitě potrestána nemocí, nikdo by nekradl – ale ne proto, že by byl dobrý, nýbrž ze strachu. Kdyby každá laskavost byla vždy odměněna, byli bychom laskaví jen proto, že se to vyplatí.
Skutečná morálka je možná právě proto, že svět není spravedlivě nastavený jako bankomat. Dobro má cenu jen tehdy, když je činěno beze záruky. Bůh stvořil svět, kde utrpení existuje, protože chce, abychom si dobro vybrali. Abychom nejednali kvůli jistotě odměny, ale proto, že věříme v samotné dobro. Tím se jeho úvaha vrací ke svobodné vůli. Připouští, že ji nelze obhájit čistě logicky. Neurověda i fyzika spíše ukazují, že jsme determinovaní. Ale přesto – pokud existuje svobodná volba, pak je to dar. Mystický dar, který umožňuje vybrat si dobro i v nespravedlivém, náhodném, trpícím světě.
Bůh vztahů, ne rituálů
Bohu více záleží na vztazích mezi lidmi, než na tom, zda dodržujeme vztah k němu formálně. „Bohu nemohu ublížit,“ říká. „Ale tobě ublížit mohu. Proto je důležitější, jak se chováme jeden k druhému.“
Je to revoluční posun oproti náboženstvím starověku, kde bohové vyžadovali především oběti a rituály. Judaismus přinesl do dějin etickou dimenzi: že Bůh se zajímá o spravedlnost, soucit a důstojnost mezi lidmi. Abrahamovo „probuzení“ nespočívalo jen v poznání jediného Boha, ale právě v tomto: že stvořitele vesmíru zajímá, jak lidé jednají spolu navzájem. To byla skutečná inovace, která změnila dějiny.
Konverze k judaismu je spíše proces než jednorázová událost – podobně jako manželství: Existuje okamžik, kdy se formálně „stanete“ Židem, ale ve skutečnosti je to vyvrcholení dlouhého zrání a vztahu. Víra je tedy cestou, ne jedním právním aktem.
A z toho vyplývá i jeho varování před teokracií: Pokud vládnou lidé, kteří tvrdí, že znají Boží vůli, je to nebezpečné. Proto se judaismus neupíná k teokracii v tomto „nevykoupeném světě“. Teprve až přijde Mesiáš, bude možné říci: Boží vůle se naplňuje. Do té doby jsou všechny lidské pokusy o „Boží stát“ jen klamem a zdrojem zneužití.
Žid, armáda a válka
Rabín dostává otázku, která zní provokativně: Je proti judaismu narukovat do armády?
Jeho odpověď je jasná: není. „Myslím, že lze vést oddaný židovský život a přitom sloužit v armádě,“ říká. Připomíná svou řeč k židovským absolventům vojenské akademie ve West Pointu. „Byli to opravdoví Židé a chtěli sloužit své zemi. Myslím, že je to skvělé.“
Židovství tedy není náboženstvím pasivity. Naopak – rabín vidí službu vlasti jako možnost, jak dělat dobro. To je zásadní: Válka není ideál, ale v určitém smyslu povinnost. Jenže odtud je jen krok k otázce dneška: Vztah k Izraeli a válce v Gaze. Rabín otevřeně říká, že protiizraelské nálady dnes sílí – kvůli válce, kvůli tomu, že holocaust se vzdaluje v čase, a kvůli příchodu lidí z Blízkého východu, kteří si s sebou nesou antisemitismus jako kulturní samozřejmost. „Pokud se muslimští imigranti neasimilují k hodnotám Západu,“ varuje, „je to skutečné kulturní nebezpečí.“
Tím se téma armády vrací obloukem zpět k Západu. Armáda není jen otázkou národní služby, ale také otázkou identity, přežití a hodnot. Kdo slouží v armádě, má sloužit nejen zemi, ale i principům, které ji definují.
Manželství, Tóra a lidská důstojnost
Rozhovor se obrací k jednomu z nejžhavějších témat současnosti: manželství osob stejného pohlaví. Rabín přiznává, že v tomto bodě se rozchází s konzervativci, například s Benem Shapirem, se kterým je osobně zadobře, ale názorově se liší.
Proč to podporuje?
Rabín říká přímo: „Když ke mně někdo přijde a řekne, že existuje jen jeden druh člověka, kterého může milovat, a já mu odpovím: v naší tradici pro tvou lásku není místo – tak tomu nerozumím. Nevidím důvod, proč by nemělo být místo i pro posvěcení této lásky.“
Opírá se přitom o několik argumentů:
1. Text Tóry není tak jednoznačný. Tóra říká, že „muž nemá spát s mužem, jako spí se ženou“. To je podle rabína především výrok o jednom konkrétním jednání – ne univerzální zákaz existence homosexuálního páru či rodiny.
2. Tóru beztak nečteme doslova. V ní stojí také, že se mají zabíjet přestupníci soboty nebo kamenovat vzpurné děti – a přesto to dávno ignorujeme. Proč právě homosexualita zůstává „velkým tématem“? Rabín říká: „To má víc společného s naší psychologií než s Tórou.“
3. Princip lidské důstojnosti. V židovské tradici existuje zásada kavod habriot – důstojnost lidské bytosti. Rabín se ptá: „Jak můžete ctít lidskou bytost, když vám říká: Chci posvětit svou lásku, a vy řeknete: Ne?“
Proto se nebojí říct, že zná mnoho dětí vychovávaných dvěma muži či dvěma ženami – a že jsou to „úžasní lidé, někteří z nich velmi oddaní Židé“. Na otázku transgenderismu reaguje zdrženlivěji: považuje to za složité a vzácné téma, o kterém nemá dost vědomostí, aby k němu mluvil autoritativně. Všimne si však, že politické diskuse na Západě často zvedají transgenderismus a potraty na úroveň hlavních „civilizačních“ střetů, přestože se týkají menší části společnosti.
Rabín a politika: mimo tábory
Na závěr přichází otázka, která se v dnešní Americe nevyhnutelně vynoří: „Co si myslíš o Trumpovi?“
Rabín odpovídá obezřetně. Nechce se pouštět do politických bitev. „Pokud se mě chcete zeptat na konkrétní otázky nebo zásady, rád odpovím,“ říká. „Ale jakmile pronesete veřejné prohlášení, automaticky jste v táboře A nebo v táboře B. A jako rabín si nemyslím, že je to moje nejlepší pozice.“
Přesto vyjadřuje jednoznačně svůj pohled na Trumpovu osobnost: „Jeho osobní chování je zcela mimo standardy, které by měl naplňovat někdo, kdo se hlásí k Tóře. Není to vzor, který by lidé měli následovat.“ Dává jasně najevo, že nelze směšovat konzervativní smýšlení s podporou člověka, jehož řeč a veřejná gesta odporují základním morálním normám.
Rabín se obává i rozdělení uvnitř židovské obce: „Nelíbí se mi, že lidé říkají: Chodím do téhle synagogy, protože je pro-trumpovská, nebo do tamté, protože je pro-demokratická. To je škoda. Přál bych si, aby synagoga nebyla politickou stranou.“
Jedinou výjimku dělá u Izraele: tam považuje zapojení do politických diskusí za součást židovské identity. Ale v americkém prostředí chce, aby rabín nebyl politickým komentátorem, nýbrž duchovním průvodcem.
Rozhovor tímto končí.
Nebezpečí precedentu
A právě zde se dostáváme k neuralgickému bodu. Rabínův výklad je přesvědčivý, laskavý, humanistický. Ale vytváří precedens: když je možné přepsat či „přečíst jinak“ zákaz „spaní muže s mužem“, proč by nebylo možné podobně přepsat i jiné přikázání? Kde je záruka, že někdy nepřijde rabín, který zpochybní i „Nezabiješ!“ – s odvoláním na to, že kontext války či boje proti „zlu“ umožňuje výjimky?
Tradiční náboženský fanatismus bývá spojován s konzervativními přikázáními. Ale existuje i fanatismus liberální: absolutní víra v to, že „osvobozující“ přepis tradice je vždy správný. Tato víra pak může mít podobně slepé důsledky jako konzervativní dogmatismus.
Když liberální tažení připomíná křížové výpravy
Dnešní tažení za práva LGBT+ (nebo širší „diverzitu“) někdy získává charakter ideologického zápasu s nepřítelem. Objevují se kulturní kvóty: v každém filmu musí být gay, černoch či zástupce menšiny, a kdo to zpochybní, je kacíř. Historické filmy nám ukazují šlechtice 14. století jako Afroameričany, ačkoli to je absurdní z hlediska faktů.
To není kritika menšin – osobně nemám nic proti černým ani gayům, jsem pacifista a a důsledný zastánce rovnosti lidí. Navíc každý má právo na vývoj a důstojnost. Netuším však, proč jsou intimní vztahy vynášeny v centru měst při "Pochodech pýchy" a vytrubovány médii doprostřed každé domácnosti? Vadí mi, že místo dialogu nastupuje fanatická ideologie, která se tváří jako „osvobození“ přičemž je navíc povinně vyučována ve školách. A právě tento fanatismus má podobné rysy, jaké známe z náboženských válek minulosti.
Politické důsledky
Fanatická logika se přelévá i do geopolitiky. Když někdo obhajuje Izrael „za každou cenu“ nebo démonizuje Rusy jako „podřadný národ“, používá vlastně stejný mechanismus: Víru, že „moje strana“ má absolutní nárok na pravdu. Odpůrci se neberou jako lidé se svou důstojností, ale jako „zlo“.
Ať už jde o válku v Gaze, nebo na Ukrajině, fanatické přesvědčení o vlastní morální nadřazenosti vede k tomu, že se ospravedlňuje násilí, které by jinak bylo neobhajitelné. V tomhle smyslu může být i liberální náboženský výklad nebezpečný: poskytne ideologický plášť pro politické tažení.
Otevřené otázky
· Kdo má právo rozhodovat o změně výkladu? Rabínská autorita, nebo širší společenský konsensus?
· Jak zabránit tomu, aby z tradice zbyl jen „švédský stůl“ příkazů, kde si každý vybere, co se mu hodí?
· Jak rozeznat mezi skutečným vývojem tradice a jejím zneužitím k ideologickému zápasu?
Rabínovy úvahy o Tóře, důstojnosti člověka a potřebě reinterpretace mají obrovský význam. Ukazují, že víra může být v dialogu s moderním světem. Ale zároveň v sobě nesou riziko. Když zrušíme jedno přikázání, kdo rozhodne, kde je hranice? A kdo zabrání tomu, aby se nové „náboženství osvobození“ nezměnilo v další fanatické tažení?
To jsou otázky, které by měly být středem dnešní debaty – nejen v židovství, ale i v celé západní kultuře.
Závěr
Pokud jde o volný výklad Tóry, velmi mně to připomíná nejednoho vlivného kněze katolické církve, kteří podobně vykládají Nový zákon. Tak jsem se v kostele „dozvěděl,“ že sv. Pavel neměl dnešní poznání a nevěděl, že homosexualita je vlastně normální a není žádným postižením ani nemocí nebo tak něco. Není asi překvapující, že titíž kněží horují pro tu či onu politickou stranu, vědí nejlépe ze všech, která z válčících stran má pravdu a zaslouží si naší plnou podporu včetně zbraní a z kazatelny instruují své ovečky koho mají volit a koho určitě ne. Přichází nové náboženství, které reinpretuje minulost a pasuje své momentální poznání nad všechna minulá poznání, neboť:
Lidé otvírají stavidla bez pokory a neuvědomují si možnost zničující povodně. Se vzděláním a bohatstvím roste pýcha a ta v duchu „poručíme větru dešti“ staví letovisko pro prezidenty Izraele a USA na ruinách Gazy, zabavují se celé země (Grónsko, Kanada), ukončují se s pompou války, aby ještě více eskalovaly, silou se vychovávají celé národy (protože prý rozumějí jen jazyku síly), celé národy a země jsou prohlášeny za zlé (na rozdíl od těch dobrých, co vykládají Toru, minulost, přítomnost i budoucnost).
Nahota, vulgarita, nevázanost, perverze, násilí, brutalita jsou prezentovány ze stovek televizních kanálů a tisíce periodik. To vše je vydáváno za vrchol člověčenství tváří v tvář „barbarům a tmářům z islámu, křesťanství“ a vůbec všem, komu připadá takový pokrok spíše padlý na hlavu než cestou k ráji. Nesouhlasící jsou vyhazováni z práce, z kola ven všichni nesouhlasící „svině a proruští švábové“! To není hlas hospody, to zní z oficiálních míst ČR.
Předsedkyně parlamentu ČR se rozpláče nad svou šlechetností a návrhem zákona legitimizující manželství homosexuálů s tím, že ona miluje svého muže a chce, aby se všichni milovali, přičemž podporuje dodávání zbraní do místa konfliktu, což ještě před pár lety bylo nepřípustné a trestným činem. Ve jménu nekonečného počtu pohlaví a bezbřehé svobody se cítíme oprávněni mistrovat všechny ostatní, kázat levity a prodávat smrtící zbraně a podle novopečené 22leté zvolené poslankyně je válka pro nás dobrým benefitem. Ministryně obrany se producíruje s tričkem s nápisem „Fuck Putin“ a ministr vnitra vyvěšuje z budovy Ministerstva obří transparenty zobrazující prezidenta Ruska v pytli na mrtvoly. Povoleno je vše. Je vyžadován souhlas s kolektivní sebevraždou v atomovém pekle.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!