Hlas nezávislého ruského intelektuála jako každý hlas rozumu v každé zemi to má těžké. Mluvit musí, protože je tázán a má co říct. Jeho hlas má však na chod věcí jen malý vliv.
Bylo by to zřejmě poprvé, kdy by se německým kancléřem stal někdo, kdo nemá ani maturitu, v osmdesátých letech byl nezaměstnaný a měl problémy s alkoholem do té míry, že uvažoval i o sebevraždě.
Občanská válka neskončila, dohody nejsou plněny a mrtví stále plní hřbitovy i statistiky. Nenávist vytrvale roste. Za této situace lze jen velmi těžko mluvit o míru a usmíření. Přesto je to pro politiky jediné důležité téma, jinak se před dějinami ukážou jen jako váleční zločinci.
Na vnitru budeme rozhodovat o falešných zprávách nikoliv z hlediska jejich falešnosti, ale z hlediska jejich společenské nebezpečnosti. A to je ten bývalý marxistický skok z kvantity do kvality.