I v andělském sboru si uvědomili rychlost pozemských změn a rozhodli se "starší" anděly s nimi seznámit. Jednalo se o anděly, kteří měli na starost lidi, co se narodili ještě za císaře pána a prožili tak skoro celé pohnuté 20. století. Jistěže to byli andělé zdatní, pilní a celkově schopní. Ochraňovat člověka, aby přežil v minulém století, to nebylo nic jednoduchého. Některé z nich však děsily zvuky mobilních telefonů, počítače a další vynálezy. K tomu, aby si zvykli, měl sloužit rekvalifikační kurz, v němž se podrobně seznámili se všemi novinkami. Potom následovala kratičká praxe na zemi, kde se zaměřili na nějaké téma a o něm pak odevzdali písemné hlášení. Prostě něco jako pozemský rekvalifikační kurz bakalářského typu.
<BR><BR>
Kurzu se zúčastnili i andělé Angelino a Florián. (Všechna andělská jména totiž obsahují slabiku <EM>an</EM>. Neznamená to ale, že všechna jména, která obsahují slabiku <EM>an</EM>, jsou jména andělů). Oba andělé si předsevzali, že se během pozemské praxe budou věnovat problematice zvěstování. Pokusí se zjistit, zda v dnešní době lze nalézt dívku, která by na andělské poselství odpověděla stejně ochotně jako Maria. Vždyť přece existuje tolik křesťanských dívek a žen, kterým je Maria od útlého dětství dávána za příklad, zejména mnoha plamennými kázáními. To přece musí zanechat stopu v jejich výchově a potencionální příjemkyni poselství to zjednodušuje situaci. Vedoucí anděl nebeského semináře sice nad jejich výběrem kroutil hlavou, ale chápal, že jim to jen tak z hlavy nevyžene. Nakonec se dohodli, že se do toho mohou pustit. Případné psychické následky tohoto nepravého zvěstování budou oslovenou osobou vnímány, jako by pocházely z neprozkoumané říše jejích vlastních snů.
<BR><BR>
Angelino a Florián se tedy vypravili na zem, aby svou hypotézu ověřili. Shodou okolností byl zrovna svátek sv. Mikuláše. Vyhlídli si jednu dívčinu, která se vracela poměrně pozdě večer z práce. Když dorazila domů, šel Angelino přímo na věc. <BR>Sotva zavřela Soňa dveře, objevil se před ní v celé své andělské kráse a hned na ni spustil, jak to měl za tisíciletí nabiflováno: "Buď pozdravena milosti plná."<BR>Soňa seděla v křesle a snažila se na něj zaostřit svůj unavený zrak. Chvíli nevěřícně koukala a pak pravila: "Nazdar, to seš tak vymaškařenej ještě vod včerejška? Vy ste museli s čertama pořádně pařit, no fakt. Kde máš Mikuláše?" <BR>To Angelina naprosto vyvedlo z míry. Perutě mu údivem klesly, pokračování radostného poselství se mu vykouřilo z hlavy a zcela pozemsky se zeptal: "Jakého Mikuláše?"<BR>Soňa zavrtěla hlavou: "Přece mi nechceš tvrdit, že ste chodili jen s čertama. Ty ses jim ztratil, co? Vožral ses jak prase a nevíš, co je za den. A vůbec, co tu chceš?"
<BR>
Takový slovní cirkus Angelino nezažil od stvoření světa. Přesto vzpamatoval a statečně pokračoval ve svém naučeném poselství: "Přišel jsem Ti říct, že budeš mít syna..." <BR>Soňa vyvalila oči a vyhrkla: "Seš blbej, dyť beru prášky." <BR>Vstala a vypadala už dost naštvaně: "A vůbec to sou fóry, jak jsi na to vůbec přišel? Ty nejseš jenom po tahu, co? Ty seš pěkně zhulenej!!! Vypadni!" <BR>A vyrazila proti Angelinovi takovou rychlostí, že se zapomněl a zmizel. To Soňu zmátlo, vždyť byla dnes večer celkem při smyslech. Leč přispěním nebeských sil dospěla k závěru, že v jejím pokoji nikdo nebyl, že je jen přepracovaná. Koneckonců, ty dvě flašky vína s kámoškou taky udělaly svoje. To si jen tak mluví sama se sebou a s vlastními představami. Vysvětlení ji uklidnilo, spokojeně usnula a ráno už si na žádnou andělskou návštěvu nepamatovala.<BR><BR>