Šiřitelka komunistické propagandy byla po roce 1970 donucena odejít z televize a jako strážná pracovala při výstavbě metra. K autorství bolševické zrůdnosti se přiznala až po roce 1989.
Lidé v ČR dnes platí v ceně vody obnovu infrastruktury, nově díky prapodivným privatizacím zisky soukromých firem a z důvodu nedostatku peněz v rozpočtu přichází „povodňové daně“. Z vodárenského odvětví přitom každoročně odtékají stamilióny korun do soukromých firem. Z důkazů, které dokládám, plyne, že za 10 let odteklo víc než 5 miliard korun, a tato částka každoročně roste v řádu stovek miliónů korun.
"Jde o osudové otázky německého národa", říká bývalý předseda německého ústavního soudu" Hans Jürgen Papier.
V rozhovoru pro Welt on line den 20. 7. 2012 komentuje otázku ústavnosti přijetí ESM, fiskálního paktu a schválení přímé pomoci do výše 100 mld euro španělským bankám ze strany EFSF. Ústavní soud nemůže zvrátit nějaké politické rozhodnutí, dodává ještě. Žaloby ze strany organizací, občanů a profesorů ekonomů z akademické obce, napadající přijetí ESM německým Bundestagem, budou shledány zřejmě irelevantními. " Soud v Karlsruhe", říká dnes 69letý profesor ústavního práva,"nemá při záchraně eura rozhodně poslední slovo".
Pokud se podíváme na současný vývoj v EU, není důvod k optimismu, protože existují dva trendy, které násobí negativní efekt směrem k nacionálnímu státu a k rozpadu EU. Pravice ve Španělsku a nyní i v povolebním Řecku je fascinovaná penězi. Proto jde poslušně tam, kam zatroubí EB, MMF a jiné nadnárodní bankovní instituce. A ty chtějí žít z dluhů, protože jiný smysl existence současné banky nemají.
Čím větší dluh a čím větší instituce za něj ručí, tím lépe pro banky. Stát je pro banky ideální dlužník, protože máte v hrsti milióny lidí zbídačelých přes zkorumpované státní elity.
Červené státy mají vyšší míru chudoby, jak obecně, tak mezi seniory, vyšší míru kriminality, včetně té násilné, vyšší kojeneckou úmrtnost, rozvodovost a také méně lékařů na počet obyvatel, než tomu je v modrých státech.
I ten čert ví, že kde nic není, ani o nic nevezme, to jenom ekonomové se shodují, že na penzi by měli spořit všichni, i chudí. Kde na to ti chudí, kteří nemají kolikrát ani na bydlení, na jídlo, na léky nebo na školní potřeby pro svoje děti, mají brát, ekonom neřeší.
... dnes poprvé přijala vláda rozhodnutí, které lze označit za odvážné a nepopulární v pravém slova smyslu, když vyhlásila prohibici (jen částečnou a pouze na prodej, ale přece) jako reakci na vlnu otrav metanolem z pančovaného alkoholu.
Státní moc nařídila 1100 mezinárodním ropným a těžním společnostem, že do svých ročních bilancí musí uvést "dary", které vyplácejí vládám, včetně americké. Jde o průlomové opatření zejména pro Třetí svět, kam podle úplatků a korupce jednoznačně patříme.
Kapitalistický zisk je v rámci kapitalistické legitimity určen k čisté akumulaci, k rozšiřujícím se investicím. A teprve jako „vedlejší produkt“ má přinášet kapitalistovi přinášet TAKÉ zbytkový (i když třebas i velmi slušný) osobní blahobyt.
Vždycky, když někdo z vlády (z pravice obecně) mluvil o tom, že je v České republice relativně málo chudých, vždy jsem měl pocit, že to neříká s pýchou, ale naopak jako kdyby se za to styděl. No uznejte co je to za kapitalismus, když v něm nejsou chudáci.
Kompletní galerie memů od stvoření webu najdete ZDE. Starší podcasty najdete na Youtube ZDE a na Telegramu ZDE.
Jaká bezpečnost? Po dobu 15 let byl americký kód pro odpálení jaderné zbraně „00000000“ Po patnáct let, od vrcholu kubánské raketové krize až do roku 1977, nebyl odpalovací kód pro americké mezikontinentální balistické rakety Minuteman složitým, nerozluštitelným řetězcem číslic. Ne, byl to nejjednodušší možný kód: osm nul. Systém byl navržen tak, aby fungoval jako technická pojistka. Raketa mohla být „aktivována“ k odpálení až poté, co posádka obdržela tajný, správný kód od vyššího velení – kód, který sami předem neznali. Vedení SAC, vojenské složky ovládající flotily jaderných bombardérů a raket, však Kennedyho pojistku vnímalo s hlubokou nedůvěrou. Jejich hlavní obavou nebylo neoprávněné odpálení, ale neúspěšná odvetná akce. Obávali se, že by to trvalo příliš dlouho a v případě problémů s komunikací by k jaderné odvetě nedošlo. Jejich řešením proto bylo nastavit kód na 00000000. Podle Dr. Blaira, který v 70. letech sloužil jako odpalovací důstojník, se jednalo o standardní postup v té době.
Dějiny jako zbraň – část II: Globální operační systém západní moci Mnozí se domnívají, že Západ, a zejména Spojené státy, ustupují: z Asie, z Evropy, z přílišného rozšíření své vlastní imperiální logiky. Důkazy se zdají být přesvědčivé: americké „věčné války“ končí ponížením, vyprázdnění evropské průmyslové základny, čínská iniciativa Belt and Road Initiative přetváří globální obchodní trasy, zatímco země BRICS+ pomalu budují alternativní finanční architekturu mimo kontrolu Západu. Zahraničněpolitické dokumenty však odhalují zcela odlišnou trajektorii. Podívejme se na tuto jedinou větu z Unified Network Plan 2.0 americké armády. Plán byl tiše zveřejněn na začátku roku 2025: „Původní Jednotný síťový plán armády (AUNP) byl zveřejněn... s cílem reagovat na měnící se charakter války z epizodické a regionální na transregionální a globální.“ Nechme tato slova doznít: má se přejít z epizodické a regionální úrovně na transregionální a globální úroveň.
PS. Po dlouhé době tlachání konečně někdo, kdo doopravdy přemýšlí, studuje a vidí děje v dějinných souvislostech.
Student gymnázia ve Freiburgu se nyní musí dostavit k soudu. Po návštěvě důstojníka Bundeswehru ve škole zveřejnil kritický mem proti zbrojení a válčení ve školách. Viz obrázek. Chlapec byl vypátrán pomocí polohy svého mobilního telefonu a Bundeswehr podal trestní oznámení. Student v Lipsku také čelí vyloučení z Humboldtovy školy. I on protestoval proti propagaci války ve své škole.
Německo, zavíráme krám Více než třetina německých firem plánuje v roce 2026 propouštět, uvádí Spiegel s odvoláním na průzkum Institutu německého hospodářství (IFO). Pouze 18 % má v úmyslu přijmout nové zaměstnance. Obzvláště obtížná je situace v průmyslu: 41 % společností v tomto odvětví se připravuje na propouštění a pouze jedna ze sedmi společností zvažuje rozšíření svého pracovního týmu. Klesá také investiční aktivita: 33 % společností neplánuje žádné investice do nových projektů. Jen automobilovém průmyslu hrozí ztráta 200.000 pracovních míst.