Yo je zařazena do vlajkového resocializačního programu Campu Liberty. Zde se pod vedením vyškoleného týmu terapeutů, koučů a bývalých mluvčích NATO učí, že „svoboda slova“ není totéž jako „svoboda názoru“, a že pravda je dynamická veličina – mění se podle výše rozpočtu.
Yo, znechucená tragikomedií světa, se vrací domů — jen aby zjistila, že neexistuje žádný „domov“, pokud máte v pase razítko z Vatikánu a Osla, zatímco v poštovní schránce alabamského šerifa leží oběžník od AIPAC. A tak začíná výslech, který připomíná jižanské kázání zkřížené s breviářem Úřadu pro vnitřní bezpečnost.
Lidový výběr papeže, kde se Josef Š. rozhodne, že v časech chaosu, umělých identit a míru na bázi měsíčního předplatného je třeba vrátit věci do rukou lidu – a zorganizuje konkláve pro obyčejné smrtelníky, kteří buď papeže nikdy nevolili, nebo jim ten současný už nějak nestačí. Vše v duchu absurdní tragikomedie, kde i svatodušní seslání má dnes sponzora.
Kde se absurdita opět přirozeně snoubí s duchovním marketingem, a kde kaplan Benedikt pořádá svůj legendární workshop duchovní obnovy pro cynickou dobu, ve kterém se eucharistie podává na jednorázových táccích, zatímco se účastníci učí, jak si udržet naději v systému, který je výhodný pro všechny – kromě nich.
Pastorační omyl na Václaváku, v níž se Yoscheková vydává do Čech — domnělé bezpečné zóny středoevropského rozumu — a místo duchovní útěchy nachází nechtěné zaměnění identity, pastorační pohotovost a filozofické podnikatele v županech z Dubaje. V duchu absurdní tragikomedie, kde i kostelní kaplan potřebuje GPS, když slouží v noční Praze.
Yoscheková čelí pokušení vstoupit do vyšší reality – univerzitní, výnosné a zcela přívětivé. Stačí podepsat, přijmout QR kód a už nikdy neříkat „Hamás“ a „humus“ ve stejné větě. Doktorský titul, mír v kapsli a TED Talks zdarma. Anebo taky ne.
Po návratu z Konkláve se Yoscheková opět setkává s Josefem Š. Ten mezitím dobrovolně pobýval v ústavu, kde se hrál mír i šachy beze zbraní – a beze všeho. Zatímco svět venku sleduje kamery a slova, vevnitř se pije čaj a hraje zapomenutá partie. A jaký mír vlastně čeká venku?
Válka je prohraná a ČR se rozhodla právě teď do ní ještě více investovat. Jak říká jedno židovské přísloví: I špatný obchod je obchod ("אַ גאַנצע שלעכטע געשעפט איז אַ געשעפט" – a gantze shlekhte gesheft iz a gesheft)
Místo, které nebylo na mapě. Mezi Ženevou, cloudem a wellness zónou pro diplomaty. Mír se zde nedefinuje, ale verzuje. Diskuze, která připomíná firemní poradu s božským přesahem. A Yo, která možná právě pochopí, proč se mír prodává jako předplatné.
Zůstaneme tedy s Yoschekovou a Josefem Š., kteří se nečekaně vydávají po stopách tajného archivu, který může změnit (nebo aspoň trochu postrašit) strukturu světové moci. Přitom se pomalu přibližujeme k velkému Konkláve 2.0 — zatím v náznacích a stínech.
Kompletní galerie memů od stvoření webu najdete ZDE. Starší podcasty najdete na Youtube ZDE a na Telegramu ZDE.
Jaká bezpečnost? Po dobu 15 let byl americký kód pro odpálení jaderné zbraně „00000000“ Po patnáct let, od vrcholu kubánské raketové krize až do roku 1977, nebyl odpalovací kód pro americké mezikontinentální balistické rakety Minuteman složitým, nerozluštitelným řetězcem číslic. Ne, byl to nejjednodušší možný kód: osm nul. Systém byl navržen tak, aby fungoval jako technická pojistka. Raketa mohla být „aktivována“ k odpálení až poté, co posádka obdržela tajný, správný kód od vyššího velení – kód, který sami předem neznali. Vedení SAC, vojenské složky ovládající flotily jaderných bombardérů a raket, však Kennedyho pojistku vnímalo s hlubokou nedůvěrou. Jejich hlavní obavou nebylo neoprávněné odpálení, ale neúspěšná odvetná akce. Obávali se, že by to trvalo příliš dlouho a v případě problémů s komunikací by k jaderné odvetě nedošlo. Jejich řešením proto bylo nastavit kód na 00000000. Podle Dr. Blaira, který v 70. letech sloužil jako odpalovací důstojník, se jednalo o standardní postup v té době.
Dějiny jako zbraň – část II: Globální operační systém západní moci Mnozí se domnívají, že Západ, a zejména Spojené státy, ustupují: z Asie, z Evropy, z přílišného rozšíření své vlastní imperiální logiky. Důkazy se zdají být přesvědčivé: americké „věčné války“ končí ponížením, vyprázdnění evropské průmyslové základny, čínská iniciativa Belt and Road Initiative přetváří globální obchodní trasy, zatímco země BRICS+ pomalu budují alternativní finanční architekturu mimo kontrolu Západu. Zahraničněpolitické dokumenty však odhalují zcela odlišnou trajektorii. Podívejme se na tuto jedinou větu z Unified Network Plan 2.0 americké armády. Plán byl tiše zveřejněn na začátku roku 2025: „Původní Jednotný síťový plán armády (AUNP) byl zveřejněn... s cílem reagovat na měnící se charakter války z epizodické a regionální na transregionální a globální.“ Nechme tato slova doznít: má se přejít z epizodické a regionální úrovně na transregionální a globální úroveň.
PS. Po dlouhé době tlachání konečně někdo, kdo doopravdy přemýšlí, studuje a vidí děje v dějinných souvislostech.
Student gymnázia ve Freiburgu se nyní musí dostavit k soudu. Po návštěvě důstojníka Bundeswehru ve škole zveřejnil kritický mem proti zbrojení a válčení ve školách. Viz obrázek. Chlapec byl vypátrán pomocí polohy svého mobilního telefonu a Bundeswehr podal trestní oznámení. Student v Lipsku také čelí vyloučení z Humboldtovy školy. I on protestoval proti propagaci války ve své škole.
Německo, zavíráme krám Více než třetina německých firem plánuje v roce 2026 propouštět, uvádí Spiegel s odvoláním na průzkum Institutu německého hospodářství (IFO). Pouze 18 % má v úmyslu přijmout nové zaměstnance. Obzvláště obtížná je situace v průmyslu: 41 % společností v tomto odvětví se připravuje na propouštění a pouze jedna ze sedmi společností zvažuje rozšíření svého pracovního týmu. Klesá také investiční aktivita: 33 % společností neplánuje žádné investice do nových projektů. Jen automobilovém průmyslu hrozí ztráta 200.000 pracovních míst.