Náš předposlední rozhovor z roku 2010 končil otázkou: Platí pro vás teze, že méně státu znamená více svobody?
Neplatí. Jsou oblasti, ve kterých má stát své nezastupitelné místo,jako jsou zdravotnictví, sociální oblast, školství, ochrana životního prostředí, infrastruktura, apod.

V těchto dnech se ve Spojených státech dějí podivné věci a vypadá to, že každý den přináší další strašidelnou zprávu. Podobnost s erozí občanských práv v Německu ve 30. letech je příliš velká na to, abychom byli v klidu. Mnozí budou považovat toto tvrzení za nadsázku, a možná to i nadsázka do určité míry je. Pojďme se však podívat, co se děje předtím, než toto srovnání odmítneme.

Tisková zpráva Hnutí za přímou demokracii

V Itálii se v současné době nachází 47 památek historického a kulturního dědictví zařazeného do programu UNESCO. 60 000 památek je v žalostném stavu a je ohroženo zřícením, poněvadž na jejich zakonzervování a opravy nejsou peníze. Aby se zabránilo jejich zničení, snaží se sehnat komunální politici finanční prostředky všemi způsoby. Jdou však zejména cestou prodeje velkoplošných reklam na historických stavbách a prodejem užívacího práva k památkám pro firemní účely.

Kdo seje vítr, sklízí bouři, vlastně církevní restituce. Ve špatně zpolitizovaném Česku od revoluce neběží spor o nic jiného, než o majetek a o zlodějny. Stejná politická reprezentace a stejní recyklovaní hoši, co spolu mluví, rozdávají ze státního jednou tomu, podruhé onomu. Nyní měli řešit skutečný problém: vyrovnání se s českou minulostí. Vládní koalice tento problém zpackala společně s církvemi. Slovo zloděje zametajícího vlastní korupční kauzy nemá smysl, tolik k politickým slibům vládní koalice.

Ze západních médií se na nás valí lavina zaručených zpráv o tom, že ekonomika ČLR je ve velkých problémech, potencionálně horších, než kterým čelí západní hemisféra. Neinformovaný optimista bude reagovat s obvyklou úlevou – sousedovi chcípe koza, zaplať Pánbůh, že ta naše ještě dýchá. Pesimista nevěří už ničemu. Tak bude nejlepší, když si každý udělá svůj obrázek Číny.

Litujte národ, jenž se halí do roucha, které sám netká, živí se chlebem, na který sám nesklízí zrno a pije víno, které neteče z jeho vlastních vinných lisů.

Stejně jako marxisté, i neoliberálové si představují, že vítězství industrializace přinese konec válkám z nedostatku. Jenže průmyslové společnosti závisí na zdrojích energie, které se nedají použít znova. Nejdůležitější z nich – ropa – je po světě rozložena velice nerovnoměrně. Totéž platí o pitné vodě. Jak bude industrializace pokračovat, boj o tyto zdroje se nutně stane intenzivnějším.

Jak se kapitál stal globálním, stal se globálním i zločin. Nepravidelné armády a politické organizace, které praktikují nové formy válčení,jsou téměř všude ve spojení s globální kriminální ekonomikou. Mnoho teroristických organizací získává alespoň část svých příjmů ze zločinu, zejména z obchodování s nelegálními drogami. Globalizace jim umožňuje volně po světě přesouvat finanční prostředky získané z těchto zdrojů. Al Kajda této svobody plně využívá.

Armáda České republiky si pořídila krásné nové hračky, útočné pušky CZ 805 BREN. Nebudu zastírat, že se mi moc líbí. Určitě bych si ji vybral pro zábavnou střelbu na střelnici, ale do války, pokud bych měl možnost volby, bych dal přednost Sa vz.58.

Nejznámější případ remunicipalizace proběhl v Paříži, která v roce 2010 vypověděla kontrakty se dvěma největšími světovými vodohospodářskými společnostmi, Suezem a Veolií, čímž ukončila jejich stoletý soukromý duopol. Obrat od staleté praxe v Paříži byl urychlen mezinárodním hnutím za ukončení nadvlády privátních firem.

Pokud někdo tvrdí, že ví, co se v těchto dnech děje v Sýrii, je buď lhář, nebo jasnovidec. Jediné, co je víceméně zjevné, a co bylo zjevné dávno před tím, než to vzala na vědomí OSN, je skutečnost, že v Sýrii zuří občanská válka, ve které proti sobě stojí… a tady už se začínají obrysy aktuální situace v Sýrii ztrácet v dýmu požárů a mediální mlze.

Pouze podnikatelé tvoří hodnoty, tak pravil premiér Nečas v televizi.Čtu spoustu článků o tom, jak ministr Drábek, potažmo celá vláda, snižuje už tak nízkou životní úroveň většině obyvatel, nejen důchodcům, invalidům, nezaměstnaným, ale i obyvatelům s naprosto nedostatečnými příjmy ruší všelijaké přídavky na bydlení, teplo, léky…, navíc je ponižuje sprostým hulvátským způsobem, jakoby byl velitelem koncentračního tábora či kápem v tomtéž zařízení.
Ale o jedné skupině lidí, kteří jsou na tom ještě hůř, není psáno nic. Chtěl bych se dnes tedy věnovat živnostníčkům - v podstatě dělníkům pracujícím v lese, tedy pilařům a koňákům.