Ten „starý“ vyspělý svět s vysokou životní úrovní už nemá příliš na vybranou, pokud jde o účinnou ekonomickou politiku budoucnosti…

Říká se, že demokracie je "vláda lidu". Měla by to tedy být forma uspořádání státu, v němž je zdrojem moci lid. Jaká je "cesta mocných k moci" a jaké jsou reálné projevy jejich vlády ve státě, bylo již popsáno v seriálu " „Technologie moci“. Podívejme se nyní proto na reálnou podobu realizace moci, čili na pojem státu.

Kauza biskupa Bezáka na Slovensku a církevní privatizace u nás zvedly lhostejné diváky ze sedadel a učinily z nich vášnivé kibice, až občanské aktivisty. Momentálně se připravuje rozkradení, pardon, privatizace VZP a nemocnic. Ale to zatím nikoho nezajímá, protože to ještě není tématem v médiích vládě poslušných, či jen obyčejně líných. Ve společnosti i v církvi se přesto děje něco pozitivního, byť pět minut po dvanácté, jako vždy. Takže se ptejme na kořen věci, tedy radikálně.

Jako křesťané různých církví, kterým leží na srdci osud našich církví a jejich dobré jméno, vyslovujeme zásadní nesouhlas s navrhovanou podobou zákona o nápravě některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody a o narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, tzv. církevních restitucích

Pravoslavný kněz o církevních restitucích

Prozrazení plánu prezidenta Baracka Obamy, jehož součástí je rozhodnutí poskytnout tajnou americkou pomoc syrským povstaleckým silám, mění celou hru. Prezidentský rozkaz, známý ve zpravodajských kruzích jako „zpravodajské zkoumání”, pověřuje CIA podporou ozbrojených skupin bojujících za svržení vlády Bašára Asada. Existuje však daleko větší ohrožení, kterého by se neměl obávat jen režim v Damašku.

---

Zprvu se zdálo se, že kapitalismus založený na soukromém vlastnictví bude vystřídán socialismem založeným právě na veřejných fondech. A byly doby, kdy legitimita podobné myšlenky i reálně existujících experimentů nebyla nijak malá – přes zuřivý hněv tříd vlastnících soukromý kapitál a celého kapitalistického establishmentu. Jenže společnosti, které tzv. reálný socialismus (tedy společnost skutečně založenou na téměř jen veřejném vlastnictví výrobních prostředků a na centrálním plánování) vesměs umělým a silovým způsobem zkusily, neuspěly.

---

Bankovní systém EU má velké problémy. Mnohé z největších unijních bank sedí na stovkách miliard ve vysoce riskantních dluhopisů a nesplacených realitních půjčkách. Odepsání těchto ztrát by však odčerpalo jejich základní kapitál a nutilo by je provést restrukturalizaci jejich zadlužení. Banky proto svoje ztráty tají prostřednicvím účetnických triků a pomocí půjčování peněz z Evropské centrální banky (ECB). To vše napomáhá ukrýt hnilobu v samotném srdci systému.

Když pozdější ředitel Národní zpravodajské služby Dennis Blair minulou zimu potvrdil, že Obamova vláda schválila vraždy amerických občanů, kteří pracují pro zahraniční teroristické skupiny, vypadalo to, že se to netýká více než tří Američanů. Minulý týden však sekretář poradce pro domácí politiku a boj proti terorismu John O. Brennan naznačil, že jejich počet by mohl ve skutečnosti dosáhnout „tuctů“.

Na jedné straně jsou komunističtí (a bohužel mnohdy i stalinističtí) nostalgici, kteří oplakávají to, že už jim nepatří média a neovládají armádu a vnitro, a vidí cestu z krize v návratu ke zkrachovalému modelu reálného socialismu, na druhé straně sociální demokraté, kteří lpějí na kapitalismu, opětovně si nabíhají na past jeho "reforem" a skryté či otevřené spolupráce s neoliberály, čímž jenom zhoršují neutěšený stav věcí veřejných a ještě při tom ztrácejí svoji voličskou základnu.

---

Teprve s více než měsíčním odstupem se pomalu začínám vzpamatovávat z výsledku voleb.

Položíte-li na pražském gymnáziu otázku, kdo se bojí školného, najdete plno hrdinů. Mantra školného zabírá a žáčci přesvědčeně líčí, jak hravě zaplatí to zanedbatelné školné z tatíkovy bezedné kapsy nebo budoucích ředitelských příjmů.