Pojďme na budovatelské úspěchy Západu a jeho neméně zářné zítřky nastartované rokem 2014.

Afghánistán: tam a zase zpět

Po 13 letech končí bojová mise USA v Afghánistánu. Operace Trvalá svoboda skončila naprostým úspěchem, i když místo oficiální slavnostního ukončení muselo být utajeno, vinou nekontrolovaného násilí v zemi. Proto byla vítězná mise vystřídána jinou ještě vítěznější misí, tentokrát s názvem Rozhodná podpora. Názvy bojových akcí pořádaných za naše daně ukazují, že vojákům v NATO nechybí smysl pro humor. Bude-li tedy svoboda lidu Afghánistánu stejně trvalá jako bude rozhodná podpora Spojených států, mají se Afghánci nač těšit. Zatím v operaci Trvalá svoboda položilo trvale život 2356 Američanů. Kolik padlo Afghánců, statistiky takto dopodrobna nepitvají, není to samozřejmě tak důležité. Jen připomeňme, že podle statistik jen útoky drony si za Obamova prezidentování zcela oficiálně vyžádaly životy celkem 2400 obětí. Drtivá většina zabitých byli civilisté, ženy a děti.

Bez mučení není demokracie

Jan Fingerland, komentátor Českého rozhlasu, podal zprávu senátu USA o mučících praktikách CIA takto.

Na asi devětatřiceti z nich byly uplatněny ony „zesílené techniky“. Nikdo nebyl při tomto mučení zabit, jeden vězeň zemřel na podchlazení v přímé souvislosti s tím, že byl před tím nucen ležet nedostatečně oblečený na betonové podlaze.

Nu ano, žádný vězeň nebyl tajnou službou USA zabit, zavražděn, neřkuli umučen. Pouze někdo zemřel, ale to stává. To ovšem stále podle Fingerlanda neřeší otázku, zda to, co se v zadržovacích centrech CIA dělo, bylo mučení. A zda je mučení lidí podezřelých z terorismu za určitých okolností přípustné a kdy ano a kdy ne.

Pana komentátora můžeme uklidnit, tato otázka je už dávno vyřešena. Podle mezinárodního práva se CIA jednoznačně dopouštěla zločinu mučení, které je mezinárodním právem zakázáno. USA ovšem řadu mezinárodních dohod neratifikovaly, což by mohlo vést k závěru, že do civilizované společnosti národů nepatří. Ale patří, protože organizace OSN proti mučení musí z principu na USA podat žaloby. Jinak by na Zemi už beztrestně mohl mučit úplně každý, nejen kolébka demokracie. Navíc platí, že za podobné praktiky byla řada lidí v USA odsouzena, jelikož si to moulové fotili a poslali do světa po sítí. A také to, že agenti mučení prováděli mimo území USA, aby se vyhnuli právu Spojených států. Jistěže zatím nebyl souzen ani bývalý viceprezident Cheney, ani prezident Bush, kteří mučení za lid USA podepsali a nařídili. Ale co není, to může být, vždyť pravda není tak úplně porazitelná.

A země, kdy byly mučírny, ty prostě mlčí. Polsko, Rumunsko i další. Tam totiž nevládne ani právo Spojených států, ani jejich zemí, ani právo mezinárodní, ale vládne tam právo CIA a moc peněz. K tomu poznamenal jiný mainstreamový komentátor Jiří Pehe toto.

Jakmile se demokracie uchýlí k metodám, které jsou v zásadním rozporu s hodnotami, na kterých je vystavěna, ocitáme se všichni na šikmé ploše. Jakkoliv nelítostný je náš nepřítel, nebo jakkoliv velká je naše zloba, nesmíme si prostě nechat vnutit metody „druhé strany“.

Jenže to poznamenal před deseti lety, tedy v roce 2004. Teď spíše mlčí. Pražské proamerické kavárně asi došel dech. Tím jen dokazují, že lhali a lžou mlčením. Anglicky umí a o těchto věcech se průběžně píše už dva roky. Kdo mlčí, souhlasí, jako za komunistů.

NATO, prý zločinná organizace

Internetem proběhla zpráva, která vypadala zprvu neuvěřitelně. Podplukovník České armády, vojenský lékař s řadou vyznamenání z misí NATO označil tuto organizaci za zločinnou. Učinil tak 120 let po podobném gestu jiného vojenského lékaře, Alberta Škarvana, který ovšem z Rakousko-Uherské armády rovnou vystoupil. Dnes po Masarykovi víme, že bojovat za Rakousko-Uhersko nebyl dobrý nápad. Uvidíme, co budou další generace říkat na dnešní militaristické skopičiny NATO, které stojí životy mnohých a přinášejí utrpení miliónům lidí.

Respektem k novému kapitalismu jako řemen

Debata v Havlově knihovně s Respektem ukázala, odkud jsme přišli a kam jdeme s písní na rtech. Čerstvý český občan Adrian von Arburg–Portmann vyzval Michala Uhla k emigraci, neboť podle něj nechce jasně označit dobro a zlo a nemá jasný názor na 17. listopad, čímž porušuje ústavní pořádek České republiky. Video zde, 43. minuta. Jen pro pořádek připomeňme, že jeho otec, Petr Uhl si za Husákovy normalizace odseděl jeden z absolutně nejdelších trestů pro politické vězně, celých 9 let. Nevím nic o tom, že by čerstvý český občan Adrian von Arburg–Portmann byl ve svém poklidném švýcarském životě politickým vězněm. Ale třeba se toho u nás dožije, neberme mu všechnu naději.

To Monika Pajerová, někdejší studentská „vůdkyně“, ta má fakt jasno. Celé neštěstí dnešní doby pramení prý z toho, že nebylo s komunisty zameteno, že v čele Ústavu pro výzkum totalitních režimů nejsou její kamarádi a přátelé, ale naopak rozvraceči. Viz výše uvedené video, čas 6:30. V 59. minutě byl osloven moderátorem pořadu výše uvedený Adrian von Arburg, aby jako historik něco řekl k osobě Václava Havla. Následovalo tvrzení dnešního „historika“, že obraz Václava Havla je třeba idealizovat. Potřebujeme prý vzory, aby nám určovaly, jak se chovat, s abstraktními hodnotami prý nevystačíme. Monika Pajerová k tomu dodala, že hlavně nesmíme nic relativizovat, jinak bychom měli v hlavách zmatek. Takže idealizujme, ale nerelativizujme. Na to dnes stačí každý placený redaktor v korporátkách, takže jde vlastně o národní program takové roztomilé kapitalistické normalizace. Možná se ještě dočkáme nějakého vkusného monumentu, třeba na Letné, v čele s Václavem Havlem. Fronta na akční maso už je a jistě bude. A pomníků je třeba, hlavně kvůli vládním zakázkám a té potřebné idealizaci.

Tak šťastný nový rok 2015! Nyní doopravdy a vážně.