Bylo těsně po ránu, když před sídlo KDU-ČSL dorazila delegace. Nikdo přesně nevěděl, kdo jsou — tiskový mluvčí je představil jako „hosty z oblasti duchovního kapitálu a etického podnikání“. Měli jarmulky, kristovky i vizitky s QR kódem na Substack. Někteří si říkali mesiánští židé, jiní křesťané izraelského typu a jeden z nich se představil jako apoštol hedgeových fondů východní Evropy.
S nimi přišli i čeští miliardáři — stará garda z 90. let. Nosili obleky ze staré školy (drahé, ale o číslo menší), a když se posadili, bylo slyšet cvaknutí – zřejmě zbraň nebo zip na offshore účtu. Spojuje je jedno: Majetek nabyli poctivě.
To znamená, že:
· vše proběhlo dle zákona (v době, kdy zákon měl dvě stránky);
· vše bylo schváleno (v komisích složených z nich samých, jejich sponzorů či přátel);
· vše bylo pro blaho společnosti (přesně jako ve vzorové korporaci "K" ).
Porada se konala v tzv. sále Benedikta dotací, dříve kapli. Na zdech byly fresky, kde moderní svatí drželi USB klíče a notifikace z eurofondů. Slova se ujal rabbi-stratég Mordechai Levy-Czerny, který mluvil s klidem mesiáše a jistotou člověka, který vlastní menšinový podíl v telekomunikační firmě. „Přátelé,“ pronesl, „jsme tu, abychom pomohli. My víme, co lidé chtějí. Potřebují řád. Potřebují směr. A my víme, jak jim ho poskytnout — za přispění Páně i peněz.“
Yo seděla opodál a sledovala:
· jak se uzavírají tichá spojenectví mezi vírou a výnosem;
· jak se láska k pravdě měří podle počtu sledujících na X;
· jak se přemýšlí o Bohu v řeči cash flow.
Bratr Dotace s pokorou konstatoval: „Jsme připraveni. Máme plán. Kampaň, která propojí Izrael, Krista, Moravu a Excel. Konečně pravá aliance víry a řízení značky.“
Ozval se podnikatel s tváří svatého Šebestiána po IPO. „Lidi je třeba zaujmout. Dejte jim slevu na svěcenou vodu, první měsíc etiky zdarma, a modlitební newsletter s volitelným jazykem.“ Delegace souhlasila. Vyměnily se dary. Jeden z mesiánských bratrů předal kříž s NFC čipem.
Yo se zeptala: „A co prostí lidé? Co oni z toho budou mít?“
Ticho. Pak někdo zašeptal: „Dobrý pocit, že jsou součástí něčeho většího. To je přece krásné, ne?“
Byl to koncil bez kříže, ale se značkovým cateringem. Synoda tichého souhlasu. Evangelium podle algoritmu. Yo mlčela. Možná to všechno chápala. Možná byla jen poslední divák v divadle, které už nehraje Boha, ale jen jeho verzi sponzorovanou partnerem večera.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!