Když si monarchové vzájemně vypomáhali princátky a princezničkami, aby kopulací mezi rody a případně vzniklými dětmi udrželi jakoužtakouž soudržnost v boji s ostatními, brali to lidi jako normál a ke každé takové juchanici přistupovali s radostí. Samozřejmě vznikaly pohádky o tom, jak Honza ke štěstí přišel a jak si s ním princeznička libovala. To ale byly pohádky a jestli spolu žili šťastně až do smrti, není vskutku historicky doloženo. Pak šel feudál na smetiště dějin a v Evropě se lidé začali dívat na dohodnutá manželství trochu skrze prsty. Samozřejmě v daleké cizině, tam to vede k degeneraci, to se třeba v Anglii stát nemůže. Tam je zvykem si vybírat aspoň za oceánem.
Před vědeckým rozmachem lékařství a poznání AIDS jsme měli pokrevní bratrství, kdy krvácení z hluboké rány na ruce bylo zastaveno pevným stiskem dvou protagonistů příběhů. Tedy někdy smyšlených protagonistů jako Vinnetou a Old Shatterhand, jindy skutečně žijících lidí. Pak ale přišly AIDS, kondomy a fajnové rukavice a řezání zbylo jen pro masochisty a vrahy.
Jak však říká titulek, pokrok nezastavíš. Nejnovější zprávy o kopulaci atomových tyčí z Ruska a z Ameriky v naší zastaralé jaderné elektrárně jsou znova nádherným příkladem odvážného pojmutí pospolitosti. Naplnily mne skutečně optimismem do budoucna. Před prvním zkušebním výbuchem A-bomby proběhly diskuze, jestli to sežere atmosféru, roztrhne Zemi, nebo to z ní udělá nové sluníčko. Ale pokrok ukázal škarohlídům, princům Kazisvětům, že bez rizika není zisku a být Kazisvětem se nevyplácí.
Teď jsou diskuze, jak se která tyč kroutí, a já pevně věřím, že nakonec za potlesku zúčastněných dáme všichni high five, či jak je se to americké plácání do dlaní jmenuje. Koneckonců není důvodu, proč by se tyče nekroutily stejně. Vždyť na Ukrajině to zkoušejí od Majdanu a v Černobylu se už staví sluneční elektrárna. U slunečních panelů řetězová reakce nehrozí, co tedy jiného se zamořeným územím.
Takže když víme, že risk je zisk, nechme tyče kopulovat. Stačí být jen na jiném místě, protože zisk je jinde než risk. Za sebe jen doufám, že jsem na té správné straně. Ono to chvíli trvá, než se to dostane přes oceán, jako z Fukušimy do USA, a mezitím můžete odjet. Tedy když jste na té správné straně a bude ještě kam.
Více k tématu:
Roztavené reaktory ve Fukušimě aneb Jak lže Tepco
Kronika příští jaderné katastrofy na Ukrajině
Kronika příští jaderné katastrofy na Ukrajině (II.)
Jak vařila lištička kašičku na atomové bombě a dotovaném uhlí
Temelín začne zavážet palivo, zkusí i soubory od Westinghouse
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!