Dával jsem každoroční exercicie na Božím Daru a závěrečná řeč přišla na politiku. Slušní lidé už opravdu neví, koho volit. Odéesáci moc lžou a kradou, i naopak. Socialisté pod svým předsedou jsou burani, v kradení se opičí po modrých strakách a navíc by zadlužili stát. Lidovci jsou tak škobrtaví, unylí a jaloví tatíci, že by člověk zaplakal. A mnozí kradou. Kalouskovo bratrstvo s kalašnikovem, hracími automaty a zmateným knížetem slušné věřící příliš neláká, protože mu instinktivně nedůvěřují. Dostat od hrstky lidí na rozjezd partaje spoustu miliónů zavání korupcí v samém začátku, nemluvě o profláklých jedincích, kteří toho nosí na hrbu ze své lidovecké minulosti dost a dost. Totéž v bleděmodrém pro komunisty, které od křesťanů odděluje příliš mnoho nepromlčeného zla a vražd. O zelených ve své nevinnosti příliš mnoho neví, kromě toho, že jsou rozhádaní a že to Bursík konečně zabalil, aby pokračoval v konkubinátu s jednou bývalou poslankyní. O zbytku partají ví jen to, že existují v jakémsi chaotickém bloku, který beztak nelze sledovat. Rozumný člověk má přece na práci jiné věci. Apel slušných lidí směrem k současné české politice je úplně jasný. Organizovaná partajní politika se stala nepřehledným propletencem zájmů a kšeftaření. Slušní lidé nemají koho volit.
Normální občan, jež nemá, koho by s čistým svědomím volil, je dost nešťastný. Viním velké partaje z toho, že občany uvedly nikoliv jen do blbé nálady, ale do nálady přímo nešťastné. V mnohých intelektuálních kruzích se diskutuje, jak dál. Na slušnost v partajích už nikdo nevěří, a přitom strany drží monopol na veřejné záležitosti. Úspěšně nám demontovaly a dostaly do sféry svého vlivu i občansko-právní instituce jako kontrolní rady nad TV a rozhlasem, dále veřejno-právní instituce a státní orgány jako prokuraturu (viz <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=345">kauza Čunek</a>), částečně i soudy a zcela určitě i vyšetřování policie (viz <a href="../../../www/res_publica/reportaze/Budisov-Ricar/index.html">kauza Řičář</a>). A to nemluvím o ministerstvech, ty slouží jako penězovody partajím a jednotlivcům. Zkrátka, stát je na prodej tomu, kdo z něj urve více pro sebe a pro své politické kamarády, firmy či zájmové skupiny. Hezkou analýzu českého <a href="http://www.blisty.cz/2009/8/10/art48328.html">mafiánského kapitalismu</a> najdete na Britských listech. Místo bezútěšných spekulací koho volit se raději zabývejme tím, jak z kola nepravostí ven.  Za sebe bych viděl následující body.
1. Bojovat se znechuceností. Když odejdou z politiky, hlavně komunální, slušní lidé, zůstanou tam jen zloději. A těm je dnes v podstatě jedno, za kterou stranu kradou. Zůstanou v partaji A, pak udělají koalici s B, aby si vytunelovali C. Je to běžný model v mnoha krajích. Z veřejných zájmů se stal soukromý obchod projednávaný ve finských saunách, toskánských vilách či na golfových hřištích nové elity. Straní-li se slušní lidé politiky, pak se jí kompletně zmocní neslušní, protože se z ní žije královsky a bezpracně. Naopak, pro obecné dobro je třeba dost pracovat a leccos snášet. A to odrazuje i slušné lidi. Misky vah jsou tedy kompletně vychýleny na jednu stranu, nikoliv tu správnou.
2. Usilovat o místní referenda v otázkách společného zájmu. Pokud nevěříme stranám, že obhájí obecné zájmy (což je v podstatě můj případ), tak si veřejné zájmy musíme obhajovat sami. Čili prosazovat na místní i celonárodní úrovni institut přímého referenda. Je třeba zavést weby, které umožní všestrannou informovanost o problémech vyžadujících místní či národní referendum. A musíme se dávat dohromady do občanských iniciativ tam, kde jde o důležité věci. Včetně efektivní obrany obecných kauz na pracovištích,  v nichž jde o státní či veřejné zájmy (úředníci, učitelé a tak).
3. Usilovat o změnu volebního systému na většinový. V malých okrscích lze lépe vidět na prsty jednotlivým kandidátům. Mnoho teoretiků považuje reformu volebního systému  na většinový za klíčovou věc. Ten dosavadní systém dává partajím a jejich placeným sekretariátům kontrolu nad nominací kandidátů. Prozatím bychom měli na lístcích partají alespoň zakroužkovávat slušné lidi, o kterých to víme. Ať o nich díky preferencím ví i ostatní. Viz ukradené vítězství Foldyny v Ústeckém kraji za sociální demokracii v krajských volbách 2009. Díky preferencím se ukázalo, jak na tom daná partaj v kraji doopravdy je.
4. Žádat reformu státní správy. Musíme nějak donutit partaje, aby přestaly dosazovat náměstky a členy dozorčích rad podle stranického klíče. Toto je jedno z nejhorších zel, protože naše zájmy momentálně nikdo nehlídá  na státní úrovni. Měla by se zavést funkce pověřenců, kteří budou jmenováni třeba na pět let od poloviny volebního období, aby se jejich působení nekrylo s jednou volenou partají. Ministerští pověřenci by měli spravovat ministerstva stejně jako to dnes dělá Fischerova úřednická vláda. Ta ovšem vládne z milosti, díky domluvě obou hlavních stran. Ministry ať si dosazuje každá partaj sama, ale nikoliv vyšší státní úředníky.
5. Prací a financemi podporovat vznik nezávislých webů, které budou mít čas a peníze na to, aby rozkrývaly různé nepořádky na místní či národní úrovni. Každému je jasné, že ČTV pod palcátníkem Janečkem to dělat nebude. Velká média (i webová) jsou na výplatní pásce velkých zájmových skupin. Proto pracují velmi selektivně, pokud vůbec. Je třeba obnovit pluralitu informací a nezávislé komentáře, jinak skončíme jako za komunistů.
Možná vás napadne leccos dalšího, tak si to přidejte do komentářů. Hlavní je něco dělat pro demokracii a pro občanskou společnost. Jít letos k volbám představuje pro mnoho lidí docela vážný občanský i morální problém. Možná to nevíte, ale ono opravdu není koho volit.