Kdo bude platit škody za naprosto zbytečnou válku na Ukrajině?

Dne 23. 2. 2022 byla po téměř 6 letech nečinnosti turecké elektrárny Yunus Emre prodána pohledávka za dluhem tureckého investora Adularya vůči České exportní bance (ČEB) v souvislosti s úvěrem, který Česká exportní banka schválila pro realizaci tohoto energetického díla v roce 2010. Cena, za kterou se vzdala česká strana veškerých svých práv na tuto elektrárnu, činí částku 2 miliardy korun (1). Může se zdát, že toto téma zdánlivě nemělo co říci k hlavnímu tématu dneška, kterým je válka na Ukrajině, ale ona ta moje úvaha o dopadech zmařeného projektu elektrárny Adularya v Turecku souvisí s tímto tématem více, než se může zdát. Proč? Hlavní se teď přece stane otázka, kdo zaplatí škody na české ekonomice vyplývající z této války, a již tu někteří čeští politici volají po tom, aby si český daňový poplatník loajálně utáhl opasek, a tímto se dostáváme k meritu věci.

Například bývalý ministr financí Kalousek se již nechal slyšet, že by se měly zvýšit daně pro české občany (2). Pokud se týká právě Kalouska, tak tady musím říci, že ten by měl mlčet a zpytovat svědomí první. On byl ministrem financí v době, kdy se na České exportní bance rozdávaly úvěry na rizikové zahraniční projekty jako na běžícím páse (3) , (4). Říkalo se té době paradoxně „doba rozpočtové odpovědnosti“. Řada projektů, na které se úvěry v letech ministrování Kalouska poskytly, se díky naplnění předvídatelného vysokého rizika díla ani nedokončily (5).

Podle bývalého předsedy vlády Andreje Babiše náš stát přišel za období vlády tzv. „tradičních demokratických stran“ o 40 miliard korun právě financováním podobných projektů, jako byla elektrárna Yunus Emre, viz Babišovu facebookovou stránku:

Takže pan Kalousek volá po tom, aby se na českého občana uvalily vyšší daně, a přitom se tváří, jako by si nepamatoval, že je to právě on, kdo seděl jako ministr financí v době, kdy se promrhalo 40 miliard korun ze státního rozpočtu na financování tzv. vysoce rizikových projektů.

To mě vede k nastolení širší otázky, a tou je, jak se chtějí v následujícím období „obětovat“ naši politici a jak oni chtějí prokázat loajalitu? Tomuto fenoménu se nyní pokusím věnovat z pohledu, kam až sahá ochota našich politiků odtrhnout si něco od svých úst.

Prvním signálem, jak si chtějí politici z nové vlády utáhnout opasek a odtrhnout od úst, bylo, když předseda vlády P. Fiala zřídil 3 nová ministerstva bez mrknutí jednoho oka, a k tomu zavedl i místa tzv. politických náměstků pro své koaliční partnery na některých ministerstvech. A jako další příklad pak mohu uvést, jak tato nová vláda přistupuje k vyrovnání se s důsledky fiaska na projektu Adularya, kde, jak jsem zmínil, proteklo Nečasově, Sobotkově, Babišově a i Fialově vládě mezi prsty 14 miliard korun. Musím do výčtu podílníků na tomto katastroficky prodělkovém projektu zařadit nakonec i tu Fialovu vládu, za které ten vlastní prodej pohledávky, kterým se tento nešťastný exportní případ uzavřel, proběhl.

Začal jsem tou Nečasovou vládou, protože právě schválení úvěru na České exportní bance pro tureckého investora Adularya spadá do doby, kdy u nás „řádila“ vláda rozpočtové odpovědnosti a poskytování úvěrů na České exportní bance, to byl Klondike pro nenechavé české ručičky a nenasytné stranické pokladny.

Kolik nás, české daňové poplatníky, tedy bude tento úvěr poskytnutý na projekt Adularya v době vlády tzv. „vlády rozpočtové odpovědnosti“, nakonec stát? Díky prodeji výše uvedené pohledávky za 2 miliardy korun můžeme zde nyní zpřesnit i konečné ztráty na konto českého daňového poplatníka, a tam se já dostávám k číslu kolem 14 miliard korun.

Přiznám se, že neznám přesný rozsah ztrát, které utrpěly Česká exportní banka a státní pojišťovna úvěrů EGAP na nevráceném úvěru a napočítaných příslušných úrocích za dobu nesplácení půjčky, a to i se zahrnutím dalších nákladů banky na různé expertní zprávy, právnické porady, cesty pracovníků ČEB a EGAP do Turecka, kterých bylo podle vyjádření Andreje Babiše do září roku 2019 třicet.

Hodnotu celkových ztrát z projektu Adularya Česká exportní banka do světa asi moc vytrubovat nebude. Já osobně jsem zaslechl z dobře informovaných zdrojů částku 16 miliard korun, a s odpočtem příjmu oněch 2 miliard korun za prodej pohledávky České exportní banky se dostávám k mínusovému saldu banky ve výši 14 miliard korun.

Kde se stala chyba, že se toto energetické dílo financované Českou exportní bankou nakonec nedokončilo a stálo téměř 6 let v Turecku nečinné, opuštěné a chátrající?

Odpověď je jednoduchá. Ta elektrárna nemůže být po dobu 6 let provozována, protože kotel dodaný rakouskou firmou Andritz zkrátka nepracuje tak, aby umožnil jeho trvalý provoz. (6), (7)

Klíčová otázka v našem případě ovšem je, od kdy se ví, že ten kotel nepracuje správně? Jde o to, že jak jistě každý známe ze své domácnosti, na každý nový výrobek přece poskytuje dodavatel nějakou záruku na spolehlivý provoz. A ta tu byla, jak dále uvedu, i v případě dodávky dvou kotlů od rakouské firmy Andritz. (8)

Na otázku, od kdy se vědělo, že kotel nepracuje tak, jak by měl, odpovím stručně, ví se to od samého počátku, tedy od doby, kdy se kotel spustil do provozu, a to je od října 2015. Projevem špatné funkčnosti kotle bylo to, že se během 5 měsíců třikrát zopakovala stejná závada na kotli, konkrétně zatavení kotle popílkem. Když se zopakovala stejná závada na kotli potřetí, tak stále ještě platila po dobu dalších deseti měsíců záruční doba od výrobce - firmy Andritz - za provozní spolehlivost dodaného zařízení.

Deset měsíců, to bylo přece dost času na to, aby někdo u generálního dodavatele napsal jednoduchý reklamační dopis „Reklamujeme … opravte.“ Za tuto dobu deseti měsíců nikdo tento reklamační dopis na generálním dodavateli elektrárny - firmě Vítkovice Power Engineering (VPE) na rakouského dodavatele kotlů nenapsal, čímž se v tichosti se nechal vypršet termín, do nějž bylo možno si nárokovat u dodavatele bezplatnou opravu obou kotlů.

Vypršením záruční doby bez předložení reklamace na rakouskou firmu Andritz pak přešla celková škoda za špatně funkční dva kotle z firmy Andritz na českého daňového poplatníka. Na první pohled by se zdálo, že viníkem za tento transfer miliard škod z Rakouska do Čech je vedení generálního dodavatele, ale není to tak úplně jednoznačné. Celému tomuto procesu nereklamování špatné funkčnosti kotlů přihlížely dva již zmíněné české státní orgány, a to poskytovatel úvěru, Česká exportní banka, a státní pojišťovna úvěrů EGAP. Tyto dvě státní instituce ovšem dnes tvrdí, že údajně upozornily generálního dodavatele, že má zkonfiskovat bankovní záruky firmy Andritz jako východisko pro pozdější eventuální mezinárodní arbitráž. (9)

Jako ukázku toho, na jakou úroveň u nás poklesla vymahatelnost práva, uvedu, že jsem zpracoval trestní oznámení na tento skandální případ, které jsem podal na Vrchní státní zastupitelství v Praze v listopadu 2018. (10), (11) V tomto mém trestním oznámení volám po tom, aby policie vyšetřila, proč generální dodavatel elektrárny Vítkovice Power Engineering nepodal v době platnosti garancí rakouské firmy Andritz na tohoto dodavatele reklamaci. Volám marně, policie za celou tuto dobu od listopadu 2018 do dnešní doby nezavolala jediného odpovědného pracovníka z vedení VPE, aby mu takovouto otázku položila. Šokující? Pro běžného občana asi ano, ale když si uvědomíme politické pozadí tohoto případu již od samého počátku, tak z vás ten prvotní údiv, že nikdo nic na této kauze nevyšetřuje, velmi rychle opadne.

Jen krátký dovětek. Od 20.12.2021 do současné doby jsem dvakrát napsal novému předsedovi vlády Petru Fialovi o své obavě o osud oněch miliard korun z našich českých daní, a myslíte, že mi do dnešního dne pan Fiala odpověděl? Ani náhodou. Jak jim to říkají? Nečas byl pan „čistý“ s výše uvedenými 40 miliardami ztrát na triku, a Fiala je prý zase pan „Slušný“, který kromě toho, že dává sebevědomě na odiv, že mu na nějakých těch 14 miliardách nezáleží, tak ještě k tomu pozavíral řadu alternativních médií, aby se o takovýchto podezřelých případech páchnoucí korupcí na hony český občan nemohl dozvědět.

Co jsem chtěl tímto článkem říci? Že až na vás budou politici apelovat, že se musíte solidárně podílet na ekonomických ztrátách vyplývajících z války na Ukrajině, ukažte jim, prosím, dlouhý nos a řekněte politikům, ať přestanou cucat z našich daní jako vosa ze sladkého ovoce.

Zdroje:
(1) České exportní bance se konečně podařilo prodat pohledávku za zkrachovalou elektrárnou Adularya, získala dvě miliardy
(2) Zvýšit daně kvůli Ukrajině, píše Kalousek. A zní: Rychle vzít euro
(3) Už mě štve, kolik miliardářů zbohatlo díky ČEZu! Jaromír Soukup odpálil další bombu
(4) Razie: Policie vyšetřuje 16 případů České exportní banky a pojišťovny EGAP
(5) Adularya je odstrašující případ, říká ministr Hüner
(6) Když kotel netáhne
(7) Česká exportní banka v tichosti prodala úvěr na zfušovanou elektrárnu v Turecku. Se ztrátou 9 miliard
(8) Výtah z kontraktu mezi VPE a Andritzem, kde se říká, že bankovní záruka za správnou činnost kotle poskytnutá Andritzem platí pro kotel č. 1 do 30. 4. 2017

(9) Odpovědˇ vlády na interpelaci poslance Volného – je v příloze na str. 3 píše Babiš - otázka č. 7. Že opakovaně vyzvali vedení VPE k tomu, aby zkonfiskovali záruky firmy Andritz.
(10) Moje trestní oznámení na vedení generálního dodavatele VPE
(11) Moje trestní oznámení na Ministerstvo finacní (potažmo Kalouska)

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!