Ledvinky, které se nestihly sníst
Plukovník Alexej Fjodorovič z oddělení proviantu vystoupil z vozu značky UAZ, který v sobě kombinoval nejlepší tradice sovětské mechaniky s nejhoršími vlastnostmi nákupního vozíku. V ruce držel plány slavnostního banketu, seznam ubytovacích kapacit a osobní dárkový koš s vodkou, hořčicí a zavařeným jelením jazykem.
V Kyjevě však něco nehrálo.
Místo hrdých kolon ruských tanků s vlaječkami a moderní technikou, zde nacházel pouze upravené trávníky, elegantní ozbrojené ženy v uniformách s výložkami, které vypadaly spíše jako módní doplněk než armádní označení, a sem tam zamyšleného mužského důstojníka, který se díval k obzoru se smutkem člověka, jenž ví, že zítra bude nahrazen algoritmem nebo baletkou.
Fjodorovič oslovil jednoho z místních:
„Tavárišč… kde jsou naši?“
„Jak naši?“
„Naši vojáci. Přišli jsme osvobodit Kyjev a připravit banket. Mám tu objednávku na 800 porcí šašliku.“
„Á, to jste vy. No… jste zatčen.“
Fjodorovič nekladl odpor. Byl to pragmatik. Jeho životní filozofie zněla: "Když už nemůžeš podávat guláš, podávej aspoň informace."
Byl tedy převezen do sídla ukrajinské kontrarozvědky, která v té době sídlila v rekonstruovaném salónu krásy — což bylo výhodné, protože během výslechů si agenti mohli nechat upravit obočí.
Jeden z výslechových důstojníků si právě stahoval rukavice, když do místnosti vtrhl kurýr se zprávou:
„Zastavte výslech! Trump oznámil, že válka skončila! CNN to vysílá živě, Fox potvrzuje, a Česká televize tuto zprávu nepotvrdila, pro toto tvrzení prý nemá dost důkazů, ale naopak v „Hlavní redakci zpravodajství, humoru a dobré zábavy“ vyslovili podezření, že je Bílý dům ovládán ruskými agenty Čepigou a Skripalem. — takže válka opravdu skončila, je to oficiální pravda.“
Nastalo ticho. Poté zvuk sklenice vodky, která spadla ze stolu a nerozbila se, protože byla vyrobená z polykarbonátu (vojenský standard NATO).
„Znamená to… že nejsem špión?“ zeptal se Fjodorovič opatrně.
„Ne. Znamená to, že jste delegát vyjednávací skupiny,“ odpověděla žena z rozvědky, která právě zahodila připravený výtisk vojenského tribunálu.
„A co s ledvinkami?“ dodal jiný důstojník, který se mezitím převlékl z uniformy do kuchařského zástěru.
„Nestihly se sníst. Válka skončila. Žádné popravy. Možná si je necháme na rekonstrukci.“
V tu chvíli se obrazovka v rohu rozsvítila a na ní se objevil sám prezident Trump s vlajkou USA, mapou Ukrajiny a obřím BigMacem v ruce.
„Moji Američané! Dnes jsme vyhráli! Ukrajina je rozdělena spravedlivě — Putin si vzal východní část, my ten krásný zbytek u Užhorodu. A víte co? Právě tam otevřeme nejzápadnější pobočku McDonaldu ve východní Evropě! Bude to ráj svobody a kečupu!“
Za Trumpem stál prezident Ukrajiny, který nervózně držel čepici s logem fastfoodu a nápisem „Future Governor – Region of Freedom Fries“. Nikdo už nevěděl, kdo vlastně vyhrál, ale všichni věděli, že odteď se bude objednávat „McKyiv Deluxe s extra demokracií“. Ukrajinský prezident si připravoval zásadní řeč.
„Zvítězili jsme. Ukrajinská pravda a láska zvítězila nad ruskou lží a nenávistí. Máme teď bezpečnou západní hranici se Slovenskem, severní s Polskem, jižní s Maďarskem, Rumunsko co by kamenem dohodil. A zbavili jsme se hranice s nestabilním Moldavskem. To je nesporný úspěch. Co je však ještě lepší, máme výrazně, ale opravdu výrazně zkrácenu hranici s Ruskem. Nyní bude naše hranice bezpečnější a to díky Bílému domu a genialitě pana prezidenta Trumpa. Důsledkem našeho společného postupu ukrajinská armáda pochoduje v řadě evropských metropolí. Ano, můžeme být hrdí, neboť se nám tímto mistrným tahem podařilo ovládnout Evropu. A Evropa nám bude platiti za ochranu zcela po zásluze, to už náš americký strýček Donald zařídí. Ochrana není zadarmo, to musí každý uznat. Někdo desítky milionů Ukrajinců bude muset živit, to je jasné. Řada z nich se vyhnula nasazení na frontě, ale nyní jsme v tom všichni spolu. Někdo umí michat maltu, jiný karty a jiný střílet na lidi. Naši krajané jsou všestranní a to je jejich deviza.“
Putin ve stejné době ohlásil připojení východních oblastí. „Všechno proběhlo podle plánu,“ řekl tiše, přestože jeho původní plán byl úplně jiný. Ale to už nikoho nezajímalo.
Fjodorovič byl oficiálně jmenován prvním ruským diplomatem v nové zóně neutrality: zóně „Něco mezi“. Dostal pokoj v bývalé prádelně a zbytek šašliku, který teď zůstal bez příjemců. K večeru byl spatřen, jak sedí na lavičce, pije vodku z termosky a mluví k holubům:
„Vidíte, kamarádi? Války dnes končí v televizním vysílání. A začínají… no, většinou v PowerPointu.“
Holubi přikyvovali. Byli už zvyklí.