Nová zjištění o ekologii rudé planety silně zpochybňuje plány na budoucí kolonizaci. Víme, že vodní pára uniká z marťanské atmosféry silnými bouřkami prachu. Gigantická prachová tornáda fungují jako specifický druh vesmírného výtahu a transportují molekuly vody až do výše 80 km, kde je sluneční světlo rozkládá ionty, čímž vytváří obrovský oblak vodíku. Tento vodík tvořící protonové halo je posléze strháván do meziplanetárního prostoru. Na rozdíl od dosavadního modelu výskytu a pohybu vody se nyní zjistilo, že voda z Marsu uniká do meziplanetárního prostoru mnohem rychleji a v mnohem větším množství. Vědci shromáždili tyto data díky přístroji Trace Gas Orbiter ze sondy ExoMars, která je financována ruskou kosmickou agenturou Roskosmos a Evropskou kosmickou agenturou. Atmosféra Marsu je primárně složena z oxidu uhličitého (95,32 %), molekulárního dusíku a argonu (1,9 %). Obsahuje také stopové množství vodní páry, kyslíku, oxidu uhelnatého, vodíku a dalších vzácných plynů. Atmosféra Marsu je mnohem tenčí než atmosféra Země. Gravitace je čtvrtinová.
Proces štěpení vody tvrdým zářením je znám nejen z řešení problematiky jaderného odpadu, ale i z přirozené vysoce radiační zóny ve zlatonosném dole Mponeng v Jihoafrické republice. Nicméně rychlý úbytek vody z Marsu „hodil vidle“ do projektů kolonizace. Pro ty akční muže, kteří se připravují, jak překonat všechna úskalí cesty, osamění a milují filmy s pěstováním brambor v prostředí minus 90 °C v atmosféře téměř bez kyslíku, je to skutečně čára nejen přes finanční rozpočet.
Aby toho nebylo dost, vynořila se totiž znova otázka, jestli skutečně víme, co vlastně voda je a co dělá. Já vím, že to zní divně, každý z nás starších dělal někdy sněhuláka a navštívil parní saunu. Ono jde ale spíš o chování vody v extrémních podmínkách, i když dosažitelných jak na Zemi v laboratoři, tak na jiných planetách. Z historie víme, že Wilhelm Conrad Röntgen přišel jako první s teorií, že jsou vlastně dvě vody. Tedy molekulárně. John Russo z italské university Sapienza na matematických modelech dokazuje, že v podmínkách superchlazení se začne voda chovat „nejistě“, a to v rozmezí 235 až 150 °K. Russo předpokládá, že v této mezifázi by se mohlo podařit rozdělit tyto dvě různé formy vody. Jako každá teorie, i tato má své oponenty. Ale pokusy jsou prováděny a tak se možná brzy rozhodne.
Ale to není poslední hádanka, kterou nám Mars dává. V některých částech marťanské atmosféry byl zaznamenán jev zvaný v angličtině supersaturation. Tedy situace vodního přesycení, kdy relativní vlhkost je vyšší než 100 procent. To znamená, že prostředí obsahuje více vodní páry, než je nutné ke kondenzaci na kapalinu nebo pevný led. Jak říká Franck Montmessin, planetární vědec na University of Paris-Saclay, mimořádné úrovně přesycení „nejsou pozorovány na žádném jiném tělese sluneční soustavy.“ Studování ostatních těles naší soustavy je nutné a potřebné. Třeba porovnání skleníkových efektů na Venuši s naším nebo marťanským.
Je však načase, abychom si přestali lhát do kapsy s nějakou terra-cosi, přehodnotili plány na získávání čehosi z komet a meteoritů a začali skutečnou spolupráci na pochopení základních podmínek pro naše přežití na této planetě. Nejméně do té doby, než se přestaneme bát noci a zítřka. Do doby, kdy se nebudeme spoléhat na odchod do nebe a nechávat po sobě spoušť na zemi.
Rád bych, kdybychom se nyní zamysleli nad tím, jak by měl náš domov vypadat. Abychom v něm mohli žít, a ne jen přežívat.
Více k tématu:
https://earthobservatory.nasa.gov/features/GlobalWarming/page2.php
https://www.rt.com/news/477927-water-vanishing-from-mars-mystery/
https://en.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_R%C3%B6ntgen
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!