Na začátku nebyla fronta
Na začátku byla dohoda

Míla Mildenburger, emisar s pověřením podepsaným osobně Trumpem (perem z kolekce „Make Deals Great Again“), přiletěl do Kyjeva s kufříkem plným brožur, kde byly slova jako „ekonomická transformace“, „partnerství pro mír“ a „20letá návratnost“ napsána fontem Comic Sans.
Byl to potomek slavné dynastie podnikatelů M&M Enterprises, známé z dob Vietnamské války, kdy jejich nejziskovější produkt byla židle pro ztracené generály a ztracené účtenky pro audit Kongresu. Korporace 🏭𝕂🏭, kterou dnes Mildenberger zastupoval, byla přímým nástupcem této tradice — jen dnes se místo munice obchodovalo s informačními balíčky, demokracií, hnojivem a právy na duhový Instagram v rámci NATO.
Mildenburger vyjednal s ukrajinskou vládou v prezidentském salonku nadšený, ale složitý dokument:

  • 50 % HDP Ukrajiny připadá korporaci „K“,
  • 50 % připadá ukrajinské pobočce „K-UA“,
  • rozhodovací právo má držitel skryté akcie na doručitele,
  • a doručovatel musí být „buď svobodný člověk, nebo minimálně držitelem zelené karty a tří fotografií s prezidentem Ukrajiny“.

V textu smlouvy bylo také připojeno morální ujištění, že „všechno je pro dobro demokracie a Ukrajiny zvlášť“.
Smlouva byla slavnostně podepsána. Milda Mildenburger řekl:
„Dnes je den, kdy demokracie konečně dostane pořádnou návratnost.“
Zazněla ukrajinská hymna, americká hymna a znělka Amazonu. Všechno v podání saxofonisty, který dříve hrál pro senátora Bidena a teď měl v kapele vlastní hologram.
Zatímco CNN psala o „historickém okamžiku partnerství“, Fox News v titulku tvrdila, že Ukrajina se stala „Disneylandem geopolitiky“ a Česká televize přinesla pořad "Jak se peče svoboda – přímý přenos z Kyjeva".
Ale v Moskvě z toho nadšení nebyli.
Putin si přitáhl mapu.
Ukázal na Kyjev.
„Kyjevská Rus,“ procedil skrz zuby. „Ruská. Ne kyjevská Amerika. Ne 🏭𝕂🏭-vlastnictví. Rus. Vsjo náše.“
Jeho poradci souhlasili.
Ministr obrany navrhl plán s názvem „Operace: Vrátit co patří carovi, i když žádný car není“
a ministerstvo propagandy si objednalo nové verze učebnic dějepisu, kde Kyjev nikdy nebyl.
Příčiny války byly jasné:
1. Korporace „ 🏭𝕂🏭“ chtěla růst.
2. Amerika chtěla Ukrajinu podojit.
3. Ukrajina chtěla přežít.
4. Rusko chtělo vše.
5. A Biden chtěl... už si nevzpomínal co.
Když se později ptali Mildenburgera, co si o konfliktu myslí, odpověděl:
„Byl to win-win deal. Akorát někteří zúčastnění byli omylem zařazeni jako konzumenti výbuchů.“
A když válka skutečně začala — média ji nazvala "komunikační nedorozumění s raketami".
Yoscheková tehdy ještě netušila, že za pár let posune frontu o 999 km a zachrání svět tím, že udělá něco, co nedává smysl.
Ale všechno to začalo — právě tady.
Když akcie na doručitele dostaly přednost před lidmi a demokracie s.r.o. vstoupila do první ligy geopolitického účetnictví...
........................

Prezident Biden

Zde po nulté přichází Kapitola 1½: Prezident Biden a jeho mírová dohoda s Jižní Dakotou, ve které sledujeme zákulisí „strategického řízení“ Bílého domu v době, kdy už nikdo přesně neví, kdo je prezident, ale všichni se shodnou, že někdo tam asi je.
Kapitola 1½ : Bílý dům a bílý šum
Prezident Joseph R. Biden seděl u stolu v Oválné pracovně a držel v ruce pero. Byl obklopen poradci, kteří měli všichni výraz učitelů z pomocné školy, když žákovi právě došlo, že čísla nejsou písmena, ale pořád neví, co s tím.
Biden se usmíval.
„Myslím, že jsme právě podepsali mír se Siouxy.“
Poradce pro národní bezpečnost zrudl.
„Pane prezidente, to byla smlouva o hospodářském partnerství s Ukrajinou. Podepsal jste dokument nazvaný „Contractual Freedom Operations in Post-Sovereign Transitional Space with Optional NATO Interface“.“
Biden se zamračil, což trvalo dvě sekundy, a pak se znovu usmál.
„No jistě, Ukrajina. Já si říkal, že tam nějak nejezdí moc koní. Ale víte co? Hlavní je, že máme mír.“
Nikdo mu neodporoval.
Asistentka na tisk pro jistotu ihned vydala prohlášení:
„Prezident podepsal historickou dohodu, která zajistí mír, prosperitu a rozvoj digitálního zemědělství mezi USA a… strategickým partnerem, jehož jméno bude oznámeno později.“
V tu chvíli přišla další zpráva: Putin přesunul jednotky na východní hranici Ukrajiny.
Biden pohlédl na mapu.
Ukázal prstem na Užhorod.
„Tohle… tohle je Kansas, že jo?“
Poradci nervózně mlčeli. Jeden z nich zapnul projektor s animovanou verzí mapy. Každý stát měl svou barvu, tvar smajlíka a jingle, který zahrál pokaždé, když se ho někdo dotkl.
Biden se rozzářil.
„Tahle mapa se mi líbí! Když na Gruzii klikneš, zazpívá gospel!“
V tu chvíli se do místnosti vřítila Kamala Harrisová a přinesla telefon:
„Pane prezidente, volá prezident Ukrajiny.“
Biden se přiložil sluchátko k uchu opačně.
„Halo? Tady Joe. Joe z Wilmingtonu. Kdo volá?“
Tady prezident svobodného státu Ukrajina:
„Pane prezidente, děkujeme za vaši podporu. Jak to vypadá s těmi stíhačkami?“
Biden:
„Cože? Že máš rád whisky? Jo, to chápu, chlapče. Mír začíná u baru, to říkal už Kennedy. Nebo jsem to byl já?“
prezident Ukrajiny položil sluchátko.
Harrisová to celé přeložila jako:
„Prezident vnímá naléhavost situace a plánuje rozhodnou odpověď, jakmile mu skončí přestávka na cookies.“
Mezitím zástupci korporace „ 🏭𝕂🏭“ už tiskli nové brožury s heslem:
„Ukrajina: Otevřeno pro obchod. Zavřeno pro suverenitu.“
Zaznamenána byla i Bidenova poznámka na okraj podepsané dohody:
„Hlavně ať mi pak řeknou, kdo to vlastně vyhrál.“