Trump má svou duchovní poradkyni. Jmenuje se Paula White-Cain. Je pastorkou, televizní evangelistkou, šéfkou Úřadu pro víru Bílého domu – a současně jednou z nejvýraznějších tváří mezinárodní proizraelské sítě Israel Allies Foundation.
V roce 2025 získala již podruhé ocenění této organizace pro nejvýznamnějšího křesťanského podporovatele Izraele.
To samo o sobě by nebylo nijak překvapivé. Mnohem zajímavější je, co vlastně Israel Allies Foundation dělá.
Organizace sama o sobě píše:
To je pozoruhodně upřímná formulace.
Nejde o charitu. Nejde o kulturní spolek. Nejde o neutrální vzdělávací instituci.
Jde o mezinárodní síť, jejímž cílem je vyhledávat, propojovat, školit, podporovat a – slovy samotné organizace – „posilovat“ poslance, senátory a další politiky, kteří budou v jednotlivých zemích prosazovat politiku příznivou pro Izrael.
A právě tato síť oceňuje ženu, která radí americkému prezidentovi.
Je tedy opravdu tak absurdní ptát se, kdo to vlastně řídí Trumpa?
Od Washingtonu k Praze
Israel Allies Foundation dnes působí ve více než šedesáti zemích světa. Vytváří parlamentní skupiny, organizuje konference, vydává podklady pro poslance, propojuje politiky s náboženskými organizacemi a vytváří mezinárodní síť loajálních „spojenců Izraele“.
Evropská kancelář otevřeně uvádí, že jejím cílem je „usnadnit a posílit počet poslaneckých klubů izraelských spojenců v Evropě a vytvořit aktivní evropskou síť“.
Takové kluby dnes existují v Německu, Británii, Maďarsku, Slovensku, Rumunsku, České republice a v řadě dalších zemí.
A ano – i Česká republika má svůj klub.
Předsedou poslaneckého klubu v ČR je poslanec Miloslav Janulík.
Byl sice zvolen za hnutí ANO. Dnes však současně stojí v čele struktury, jejímž deklarovaným účelem je podporovat zájmy cizího státu – Izraele.
To je jistě jeho právo. Ale je také právem veřejnosti vědět:
• Kdo další v tomto klubu sedí?
• Z jakých stran jsou jeho členové?
• Kolik jich je?
• Jak často se scházejí?
• Kdo jejich činnost organizuje a financuje?
• Kdo platí případné cesty, konference a zahraniční kontakty?
• Jaké materiály dostávají?
• Jaké návrhy zákonů nebo usnesení podporují?
• Existují zápisy, seznamy členů nebo veřejné výstupy?
A především:
• Kolik poslanců českého parlamentu je součástí této sítě?
• Je zastoupena napříč stranami?
• Jsou v ní členové vlády?
• Jsou v ní lidé, kteří současně vystupují jako nezávislí obhájci „českých národních zájmů“?
Klub, o kterém se nemluví
Je zvláštní, jak málo se o podobných strukturách mluví.
Kdyby v českém parlamentu vznikl „Klub přátel Ruska“, „Klub spojenců Číny“ nebo „Parlamentní skupina pro zájmy Íránu“, média by týdny psala o zahraničním vlivu, hybridních hrozbách a podezřelých vazbách. Když však existuje parlamentní síť organizovaná zahraniční lobby s cílem prosazovat zájmy Izraele, panuje ticho.
Možná ohleduplné. Možná opatrné. Možná ohlušující. Nikdo přitom netvrdí, že členové takového klubu dělají něco nezákonného. Podstatné je něco jiného: veřejnost má právo vědět, kdo a jakým způsobem ovlivňuje politiky, kteří rozhodují jejím jménem.
A pokud organizace sama říká, že chce zákonodárce „vybavit a posílit“, bylo by dobré vědět čím.
Argumenty?
Kontakty?
Cestami?
Kariérou?
Financemi
Nebo něčím jiným?
Otázka na závěr
Paula White-Cain ukazuje, kam až se lze dostat, když člověk stojí na správné straně správné sítě. Možná se jednou podobného ocenění dočká i některý český politik.
A možná už dnes v Poslanecké sněmovně sedí lidé, kteří o to usilují.
Otázkou není, zda taková síť existuje. Otázkou je, proč se o ní nesmí mluvit.
Ex post: Čeští poslanci a výzva ke změně režimu v Íránu
Po dopsání tohoto článku se objevila další pozoruhodná informace.
Server JNS informoval, že desítky poslanců z různých zemí podepsaly výzvu podporující pokračování tlaku na Írán a změnu tamního režimu.
Článek výslovně ZDE uvádí, že mezi signatáři byli i poslanci z České republiky:
"Desítky poslanců z celého světa volají po svržení íránského režimu a odmítají jakákoli jednání s ním, která by umožnila jeho přežití.
Veřejný dopis, iniciovaný izraelským zákonodárcem v Knesetu v době, kdy se válka blíží ke třetímu týdnu, podepsalo více než 50 poslanců z Evropy, Latinské Ameriky a Afriky, včetně desítek těch, kteří vedou poslanecké kluby Izraelských spojenců ve svých příslušných parlamentech.
Dopis z 10. března s názvem „Mezinárodní výzva k svobodnému Íránu“ vyzývá k pokračování vojenských akcí s cílem svrhnout íránský režim ..." a dále:
... „Jakékoli jednání s tímto režimem slouží pouze k tomu, aby umožnil jeho přežití a pokračování jeho represí proti íránskému lidu. Mezi evropskými signatáři dopisu byli zákonodárci z Albánie, Rakouska, České republiky, ....
Jména však uvedena nejsou.
To je poněkud zvláštní.
Jestliže je někdo ochoten veřejně podporovat změnu režimu v cizí zemi – a fakticky tak podporovat další eskalaci konfliktu na Blízkém východě – měl by být také ochoten veřejně říci, že to byl právě on.
Kteří čeští poslanci tedy dopis podepsali?
Byli mezi nimi členové parlamentního klubu spojenců Izraele?
Byl mezi nimi Miloslav Janulík?
Podepsali dopis poslanci z ANO, ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN nebo Pirátů?
Je to iniciativa několika jednotlivců – nebo široká síť napříč českou politikou?
A proč jsou jména českých signatářů skryta?
Pokud někdo veřejně žádá změnu režimu v Íránu, měl by mít odvahu podepsat se pod to i před českými voliči.
Možná se odpovědi brzy dočkáme.
A možná přijde jen další ohlušující ticho.