Ozvěny šanghajského veletrhu – nástup automatizace čínského průmyslu
Čína se nyní nachází v období důležité ekonomické restrukturalizace a jedním z klíčů, s jehož pomocí bude moci dosáhnout významných zlepšení, je energetická efektivnost, prohlásil v úvodu svého projevu na Mezinárodním průmyslovém veletrhu 2012 v Šanghaji Ku Čchun-jüan, vedoucí divize společnosti ABB pro severní Asii a Čínu. To společně s rostoucí cenou pracovní síly a silnou poptávkou po špičkových výrobcích bude stále více přivádět na scénu robotické aplikace. Jeho slova potvrzují poslední údaje Mezinárodní federace robotiky, podle kterých se Čína stává nejrychleji rostoucím trhem v oblasti automatizace. Od roku 2008 do roku 2011 vzrostl počet instalovaných multifunkčních robotických aplikací o 136 procent a poroste přinejmenším o dalších 15 procent v roce 2012. Meziročně se počet prodaných výrobních robotů zvedl ze 14.978 jednotek v roce 2010 na 22.577 jednotek v roce 2011. Nicméně Čína s počtem 21 robotů na 10.000 pracovníků výroby je zatím hluboko pod světovým průměrem, který činí 55 robotů (pro Německo je to 251, Japonsko 339 a USA 135).
Ku Čchun-jüan není v oboru žádným nováčkem. Jako vedoucí čínského výzkumného týmu společnosti ABB stál za úspěšným vývojem IRB 120 – extremně rychlého a přesného šestiosého robota. K dnešnímu dni byl tento model vážící 25 kilogramů, nejmenší z nabízené řady, expedován do třiceti různých zemí. Na kontě jeho týmu je i IRB 460, který je prohlašován za nejrychlejšího paletizačního robota současnosti. Společnost ABB letos v Šanghaji zřídila své mezinárodní centrum pro řízení testování a kvality, což je dalším krokem po přemístění vývojového centra z Detroitu v roce 2006. Systémy, které pomáhali navrhnout a realizovat v rámci Číny, se uplatnily hlavně v automobilovém, potravinářském a elektronickém průmyslu. Sedmdesát lokálně vyrobených robotů IRB 120 bylo například letos instalováno v továrně Rapoo v Šenčenu, která se zabývá produkcí komponent pro PC (bezdrátové klávesnice, myši, sluchátka apod.). Tento krok přispěl k významnému nárůstu produktivity, snížení nákladů na polovinu a zrychlení výroby klíčových komponent o 15%. Podle Kua bude tento trend v investicích pokračovat dál nejméně několik dalších let.
Ericův komentář: Dřívější slovní hříčka, kdy se anglická zkratka R&D pro výzkum a vývoj četla v případě Číny místo původního "Research and Development" jako "Receive and Duplicate" (tedy získej a zkopíruj), už není aktuální a stává se stále více minulostí. Pokračující snaha vlády i firem přejít od výhradního "Made in China" také k "Designed in China" je velmi zřetelná. Opravdu není od věci v případě zájmu o technologický vývoj některý průmyslový veletrh v Číně navštívit. Zrovna v Šanghaji se pořádají v průběhu celého roku. Krom toho zmiňovaného v článku jsem nakoukl i na veletrh polygrafického průmyslu (konal se v červenci) a nemůžu si stěžovat, že bych "odešel s prázdnou".
Úvahy nad dalším směřování Čínského kaleidoskopu
Po prvních napsaných dílech přišel čas, abych přemýšlel i nad budoucím směřováním Čínského kaleidoskopu a jeho případnými úpravami. Povědomí o Říši středu a její mediální obraz je v českých zemích opravdu tristní. V podstatě přetrvává atmosféra studené války a informace, které jsou v oběhu patří z valné většiny někam do devadesátých let 20. století. Novinky o probíhajícím sjezdu Komunistické strany Číny byly na úrovni lehké mentální retardace. Nejde už ani tak o negativitu, se kterou se standardně v českých luzích a hájích počítá, jako spíše o její formu. Čínská strana si je tohoto faktu velmi dobře vědoma a podle všeho bere ČR v obecné rovině jako nedůvěryhodného partnera bez vlastní vize, který je ve vleku cizích zájmových skupin a v některých případech plní roli užitečného idiota a hlásné trouby. Vystoupení místních politiků tomu dodávají pověstnou třešničku na dortu. Nelze se pak divit, že čínská ambasáda v Praze má nejpřísnější podmínky pro vydávání víz v rámci evropského kontinentu. Tam, kde jinde bez větších problémů dostanete šedestátidenní vízum pouze za vyplněný formulář a fotku, zdejší ambasáda vyžaduje minimálně další tři dokumenty a podrobný itinerář (který ale po vydání víza nikdo standardně nekontroluje). Navíc v případě, že chcete vízum na déle jak 30 dní, můžete se připravit na další otázky a nutnost doložit finanční prostředky. Z tohoto důvodu se valně doporučuje raději využít čínskou ambasádu v Bratislavě. Tam tak striktní "sekáči" mezi úředníky nejsou. Z mého pohledu jediné, co mohu v současnosti udělat pro zlepšení situace, je poskytovat alespoň trochu reálnější obraz a informace. Samozřejmě lidem, kteří se o ně zajímají. Z toho důvodu mne napadlo zeptat se přímo a udělat malou "anketu".
Prvním oslím můstkem budiž zmiňovaná výměna čínského vedení. Bylo se o ní možné dočíst ledacos, krom podstatných informací. Vypadalo to, jako by se na něm diskutovalo jen o korupci ve straně. To, že bylo schváleno pokračování plánu výstavby dotovaných bytů pro nízkopříjmové skupiny, Bílá enviromentální kniha a došlo třeba k dílčí reformě justičního systému, je nezajímavé. Chybí zhodnocení toho, že v nové vládě jsou spíše ekonomičtí odborníci než ideologové. Ale byly to drobnosti, které nadzdvihávaly obočí. Třeba ve sledu fotografií státníků je i obrázek personálu centra s poznámkou ve stylu – hleďte, jak i oni nosí rudý kabát, tací jsou tam komunisté. Pravdou samozřejmě je, že rudá barva provází čínskou civilizaci už od nepaměti, najdete ji skoro všude včetně tradičních svatebních šatů a je považována za šťastnou. I na e-republika.cz jsem nalezl momentku s názvem "Čínský balet papalášů", který odkaz na fotografii zástupu přicházejících politiků z německého tisku komentuje tím, že "Starší pamětníci dobře znají časy, kdy se mocenské poměry v ruském či českém politbyru určovaly podle složení prvomájové tribuny a vzdálenosti od hlavního Vůdce. V dnešní Číně tomu není jinak." Ono tomu nebylo jinak ani v císařské Číně, kde každý měl své místo a to, zda někdo stojí nalevo nebo napravo od někoho dalšího mělo symbolický význam. Není tomu jinak ani v současné japonské politice. A není tomu jinak ani při obchodních jednáních v Číně. Ten, kdo vchází první do dveří je vedoucí týmu. Je proto nutná tak negativní konotace ? Říká se tomu hierarchická struktura a má tradici nějakou tu tisícovku let. Považujete nahlédnutí pod pokličku zvyků a tradic za zajímavou specialitu podle netradičního receptu a nebo za rozvařenou kejdu z druhé vesnice?
(Fotek vážně se tvářících státníků je všude habaděj, dám sem i trochu toho sjezdového úsměvu ze zákulisí)
Urbanizace a nová výstavba, která se postupně šíří od pobřežních provincií do vnitrozemí s sebou nenese jen zmenšenou verzi šanghajského lesa mrakodrapů, případně silnice, koleje, rychlovlaky a letiště. Příkladem může být Klavírní dům nacházející se ve městě Chuaj-nan, provincie An-chuej. Stojí uprostřed parku ,nebo chcete-li odpočinkové zóny, a slouží jako prostor pro výuku hry na hudební nástroje. Do učeben a zkušeben v těle klavíru se dostanete po schodišti, které vede vnitřkem průhledných houslí. Uvnitř jsou také expozice dalších plánovaných projektů. Architektura, nové technologie a rozvoj cizí země v obrazech – inspirace a nebo balast?
Jednomu by se mohlo zdát, že české cestovky nabízející zájezdy do Číny opsaly svůj itinerář jedna od druhé a ten původní musel být nejméně dvacet let starý. Rozmanitost Číny jde několik světelných let dál než je Zakázané město v Pekingu, terakotová armáda v Si-anu, Velká zeď a nebo hongkongský městský chaos. Existuje nepřeberné množství přírodních parků a chráněných zón, rozvíjí se ekoturistika i agroturistika. Vybral jsem záběr ze Žlutých hor (Chuang-šan). Říká se, že pokud je navštívíte, nebudete jiné hory považovat za krásnější. Pokud jste někdy uvažovali, jestli si čínští malíři s těmi horskými krajinami a sceneriemi tak trochu nevymýšleli, tak po pár dnech tady vám bude jasné, že byli spíše zdrženliví. James Cameron uvádí Chuang-šan jako jednu z inspirací pro svůj svět filmu Avatar. Jedno je jisté. Pokud chcete jít do hardcore poustevnictví, zapomeňte na nějaké kláštery - najděte si zde opuštěnou, polorozbořenou mini-pagodu a můžete rozjet meditace ve velkém stylu. Je krajina zrcadlem duše národa a nebo je to jen další verze reklamních brožurek?
I když má reálný, každodenní život v Číně také své kořeny v nedávno zmiňované filozofii, přesto má v mnoha ohledech daleko k tomu být něčím nepochopitelným. Je specifický. O tom v žádném případě nelze pochybovat. Čína není a nebude pro každého. Příběhy obyčejných lidí, kteří proti něčemu nedemonstrují, nejsou součástí černé kroniky a ani se zrovna nevyjadřují k něčemu světoborně významnému, se v západním mediálním prostoru nacházejí obtížně. A nemusí jít jen o lidi z Číny. Následující obrázek vložím bez komentáře. Není potřeba. Ale odpověď možná je.
Tím bych svůj průzkum toho, co zajímá čtenářstvo a co by třeba chtěli vídat, uzavřel. Je možné, že žádané budou nakonec jen překlady z tisku, popisy místních zákonů a různých vládních opatření, případně komentáře k událostem v zahraničí. Nicméně nechtěl jsem, když už o něčem píši, nechat ležet ladem materiál, který mám kolem. Nemusí se nutně míchat oboje dohromady. Je možné jít i cestou speciálu, který bude celý věnován něčemu mimo aktuální články v tisku. Dejte svůj "hlas" čemu chcete. Bude to poučné i pro mne. Poslední, co bych chtěl, je psát něco, co je mrtvou, nefunkční rubrikou bez zpětné vazby.
Chcete-li aktivně diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Diskuzní fórum rubriky "Ze světa" najdete zde.