Dne 12. července, dva týdny před konvencí Demokratické strany určující politiku partaje a oficiálně nominující prezidentského kandidáta, Sanders oficiálně hodil ručník do ringu. Vzdal předčasně další volební klání a uznal, že Clintonová vyhrála prezidentskou nominaci. Tato "bad woman", jak Hillary nazývají černí, bílí, zbožní i bezbožní opoziční demokratičtí voliči, má nyní otevřenou cestu do Bílého domu. A má určitou šanci se tam dostat, i proti Trumpovi. Před národní konvencí Demokratů si položme jednou důležitou otázku: Proč Sanders předčasným vyhlášením věrnosti Clintonové zradil levicové voliče stejně jako Tsipras v Řecku? A zradil je vůbec?
Pragmatické hledisko
První skupina stratégů kolem Sanderse říká, že se tak moc nestalo. Jistě, asi třetina primárek byla zfalšovaná tak či onak ve prospěch Clintonové. Korporátní republikáni a lobbisté jí pomohli tím, že o třetinu zmenšili počet volebních místností pro primárky především v oblastech, kde by chudí voliči volili Sanderse. Jedno procento dobře ví, že chudí lidé, kteří shánějí živobytí, starají se o staré rodiče a o nemocné, ti přece nemohou cestovat celé hodiny kvůli nějakým primárkám. A v obvodech, kde vyhrál Sanders, nebyly sečtené hlasy ani v době, kdy Hillary oficiálně vyhlašovala vítězství v daném státě. Prostě, klasický příklad US-demokracie v epoše vlády jednoho procenta. O podpoře korporátních médií pro Clintonovou nemá cenu mluvit. Naše korporátky téměř nezaznamenaly, že by Sanders kandidoval a Clintonová měla podle presstitutů nominace vyhrané předem.
To je ten ideální stav, který se nenaučila Pražská kavárna v případě volby prezidenta Zemana. Je třeba přesvědčit lidi, že "náš člověk" to už vlastně vyhrál, a že volby jsou jen zbytečná zdržovačka a divadlo pro ta média, která ještě neví to, co už víme my. A Clintonová placená vojensko-průmyslovým komplexem si už vybrala bývalého generála jako viceprezidenta. A o to v budoucí válce s Ruskem jde především. Skalní Sandersovi příznivci toto všechno přešli mávnutím rukou a soustředili i přes zradu svého vůdce na kladné body:
- I přes zfalšované primárky to Clintonová vyhrála, proto nezbývá, než to přiznat.
- Sanders spustil celonárodní hnutí, které bude pokračovat tak jako tak. To je objektivně viděno ohromný úspěch, který mu nikdo nemůže vzít.
- A teď, když porážku uznal, můžeme se soustředit na budování opoziční platformy uvnitř strany, protože to můžeme dělat ve vší legalitě.
- Je výhodnější vystoupit před konvencí s tváří uznalého poraženého, než vytvářet pro média dojem, že jsem tvrdohlavý cvok, který nechce uznat nevyhnutelné.
Tato skupina pragmaticky zhodnocuje to, co nazývají "Sandersův efekt". Viz článek Proč revoluce Bernieho Sanderse není v televizi. Jistě by se našlo více argumentů, ale tyto jsou hlavní. Kontrolu škody, čili tak zvané "damage control" potápějící se lodi Demokratů před konvencí hezky provedl známý sociální teoretik a občanský aktivita Robert Reich na tomto videu.
Reich a další bagatelizují zradu Sanderse tím, že vyzdvihují to kladné, čeho obrodné hnutí demokratů pod jeho vedením dosáhlo. Pokud vezmeme stanovisko těchto umírněných reformistů, tak odpovídá komunistickým reformistům po Pražském jaru. Vrátili se z Husákova vězení a věřili dál partaji, tedy nikoliv té Husákově, ale komunistické doktríně a ideologii celkově. A po začátku perestrojky v Sojuzu věřili i tomu, že metodou malých kroků lze věci měnit. Toto křídlo reformistů uvnitř partaje představuje něco jako reformní komunisty, které jsem znal z debat v disentu po nástupu Gorbačeva. Nám, nekomunistům, bylo celkem jedno, co si bývalí komunisté tropí uvnitř vlastního spolku. Ale pak přišel rozhodující moment, kdy Jaroslav Šabata a další prohlásili hnutí obrodářů za politicky mrtvé a sepsali Manifest Hnutí za občanskou svobodu (HOS). V říjnu října 1988 jsme podepisovali první politický manifest, který měl jako klíčový bod zrušení vedoucí úlohy strany. Nám nekomunistům to bylo jasné jako facka. Ale obroďáci ideologicky fackovali své bývalé soudruhy, s nimiž strávili za Husáka léta ve vězení, za zradu na tzv. "reformním procesu".
Dnes se komunisté bezostyšně prodávají těm bezpáteřním politikům, kteří nastoupili po rozpadu vládnoucí KSČ. O takové "výhře" se nám, signatářům HOS, ani nesnilo. Sanders udělal pravý opak toho, co udělal Jaroslav Šabata. Zůstal uvnitř korporátního establišmentu Clintonové. Bez boje prodal aktivisty, kteří mu léta věřili, pracovali pro pravdivé ideály, které hlásal, a platili jeho kampaň ze svých peněz.
Opozice proti korporátní kandidátce Clintonové
Jakmile se Sanders prodal skrze jeho nominační "sellout", nezávislé weby v USA zaplavily pohoršené výkřiky jeho příznivců a aktivistů pracujících na alternativní levicové politice v USA. Clintonová si koupením Sanderse až tak moc nepomohla. Podle předběžných odhadů bude kolem 10-15 % demokratů z tábora Sanderse (a to je jistě víc než polovina celé voličské základny Demokratů) volit tzv. "třetí kandidáty". Asi 10 % bývalých Republikánů se zase chystá volit Clintonovou, takže dostane hlasy i z druhé strany.
Ale argumenty druhé skupiny jsou velice důležité, a pro budoucnost jsou rozhodující. V klíčových politických volbách se musí volit morálně a jasně. Proto jsem přidal vlastní zkušenost z let, kdy Klaus a jemu podobní kolaboranti a výtečníci pilně roztáčeli kola komunismu. Z klíčových kritiků zmiňme alespoň nám známou profesorku ekonomie jménem Kshama Sawantová kandidující za hnutí Occupy Wall Street. Ona a další dosáhli toho, že Seattle jako první město v USA zvýšil minimální mzdu na skutečné ekonomické minimum. Připomínám tyto důležité články, které jsme v průběhu dvou let psali k vývoji nové levice v USA:
- Předpovězený konec demokratů, nástup nové levice v USA
- Skutečná bitva o budoucnost Demokratické strany v USA
- Prodejní demokraté v USA končí, nastupují sociální aktivisté
Sawantová vyzvala po zradě Sanderse voliče, aby podpořili kandidátku Zelených Jill Steinovou, která na sebe vzala roli nové politické naděje. Tato alternativní kandidátka má také jednoznačnou podporu RT News, což v USA dnes znamená docela hodně.
Havarijní stav US-demokracie je vidět v tom, že ji musí zachraňovat Rusové, a to z peněz ruských daňových poplatníků. Sandersovi příznivci jako výše citovaný R. Reich nyní provádějí při protiútoku těchto kritiků Sanderse známou "control damage". To je, jako když prohrajete všechny války (Afghánistán, Sýrie, Libye, Rusko, Ukrajina...), ale přitom mediálně zvítězíte v boji za demokracii. A jste jako Bush, Obama, nebo Blair šampion míru a lidských práv.
Druhý proud pravděpodobně po Demokratické konvenci ze strany definitivně odejde. Má celostátní hnutí, nasbírané peníze, dosud neprodané vůdce, vypracovanou ideologii a první výsledky v komunálních volbách velkých měst (Seattle, Detroit, New York). Podívejme se na jejich argumenty.
- Sanders se prodal a zradil. Nominaci měl rozhodnout až sněm po debatě a po hlasování. Aktivisté by naházeli Clintonové na hlavu všechen politický hnůj a lži, které udělala za léta pilné služby korporátkám.
- Sanders se politicky prodal, a proto skončil jako progresivní vůdce nové partajní opozice. Prostě, takový hodný a neškodný britský Corbyn, který v době studené války a vlády korporátního fašismu, vraždění černochů a vlastních Labouristických poslanců už dávno není na svém místě.
- Aktivisté bojující za zavedení či obranu odborů, za minimální mzdu, proti přehmatům a vraždám policie, proti zlodějnám bank, proti rozkradení státních škol do soukromých rukou, proti US-vězeňskému privátnímu gulagu atd. - ti jsou už označeni jako "extrémisté" a jsou nepřáteli státu. A v generální mobilizaci boji "proti terorismu" se s nimi také podle toho zachází.
- Tito lidé se spojí se Sandersem a jeho skupinou již jen čistě účelově, a to na Demokratické konvenci. Nechají Sanderse zařečnit jeho labutí píseň občanského aktivismu, kterou mu velkodušně povolí Clintonová. Ale pak budou žádat společně s ním zásadní změnu volebních pravidel a systému nominací uvnitř Demokratické strany. Pokud nebude schválena, bude následovat tiché hlasování nohama nebo prásknutí dveřmi.
Clintonová jejich hlasy bezpečně nedostane. Tyto hlasy již musí jít na zelenou aktivistku a socialistku Jill Steinovou, aby dostala politickou autoritu do dalších bojů. Je jen příznačné, že naše salónní levice v Brně a v Praze o ní vůbec nepíše.
Šance Clintonové
Clintonová zatím úplně nevyhrála. Jistě, své korporátní mecenáše potěšila, že na ni nevyhodili nadarmo ty legálně nakradené peníze. Vyhrála nominaci, to ano, ale přišla o partaj. Demokraté už nebudou to, co bývali dřív. Nyní vyšlo najevo, jaký typ masových manipulací a podvodů dělala její skupina během primárek a v čí prospěch, jaký typ korporátních fašistů jí přitom pomáhal a proč. A to nepočítám aféru kolem mailů a další politické kostlivce Clintonovic rodiny politicky prodané největším bankám. Aktivisté jsou pobouřeni, že jejich peníze dané Sandersovi na kampaň proti jednomu procentu byly jednoduše ukradeny týmem Clintovové a smíchány s penězi korporátních fašistů, kteří platili její kampaň přes legálně ustavené anonymní dárce. K tomu se podívejte na článek Politická satira v USA aneb Praní volebních peněz v přímém přenosu. Takové věci se v USA neodpouštějí, to není česká tunelářská kultura.
Clintonovou nečekají lehké časy, dokonce ani když se stane prezidentkou. Nebude mít podporu mnoha senátorů, a zcela určitě ne strany jako celku. A navíc se brzy ukáže, že Trump si dá do volebního programu ty věci, které tam logicky a ideologicky měla mít Hillary. Zcela pochopitelně je tam nemá a ani mít nebude. O Demokratické straně to platí dvojnásob, protože je před rozpadem. Jakmile z ní odejdou aktivisté do nově utvořených hnutí a stran, pak z Demokratů zbude Babišovo ANO placené a vydržované jako korporátní politická firma. Nebo jako Sobotkova socdem. Ta se nejprve nechala koupit tunelující pravicí, pak kradla, pak nechá přes Chovancovu "reformu" zrušit jediné policejní oddělení, které vyšetřuje zlodějny politických stran. Věrný partajník Sobotka jako druhá Clintonová dostal čestný stranický úkol, aby společně s dalšími koupenými a mlčícími bossy socdem všechno toto svinstvo zametl pod koberec. To jsou ty konce vládnoucí levice, když se chová jako pravice.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!