Dnešní peněžní systém umožňuje zneužití peněz ve velkém stylu jako nástroje moci a vykořisťování.
Přesvědčily jsme se o tom jako organizátorky této konference, kdy nám dva dny před konáním akce oznámil magistrát, že po nás bude chtít 58 000 korun za pronájem, aniž by nám to dopředu řekl ve snaze akci zmařit. Komu vadíme ve zdánlivě „demokratické společnosti“, když není možné mluvit o výsledcích vědeckého bádání a alternativách, které by prospěly naší společnosti a naší civilizaci?
Základní premisou je, že se peníze mohou rozmnožovat samy od sebe, aniž by tomu musel odpovídat patřičný výkon. Chyba v konstrukci systému umožňuje, aby masy lidí pracovaly pro ty, kteří ovládají finanční systém, a to v celoplanetárním měřítku. Dnes stojí svět před dilematem, zda se zasadit o záchranu planety a sociálního smíru, nebo ještě posunout čas neomezeného růstu majetku jednoho procenta nebo ještě lépe řečeno 0,01 %.
Konstrukce peněžního systému umožňuje získat obrovskou ekonomickou moc a vybudovat si politickou moc. Vraťme se k počátkům a funkcím peněz, tak jak se dnes učí na školách a podívejme se na ně z jiného úhlu pohledu. Dnešní finanční systém by měl skládat účty z toho, jak plní nebo neplní své funkce. Především proto, že jeho funkčnost nebo nefunkčnost má široké dopady v oblasti sociální a ekologické.
Peníze jako prostředek směny
Peníze reprezentují všeobecně akceptovanou jednotku, za které lze směnit zboží nebo služby. Na rozdíl od časů, kdy peníze měly ještě nějakou vnitřní hodnotu (zlaté mince, stříbro atd…) a byly tedy zbožím, dnešní peníze žádnou hodnotu nemají. Jsou pouze komunikačním prostředkem, statkem, který zprostředkovává směnu, a jsou založeny na důvěře.
Ve zdravé společnosti platí pravidlo reciprocity. Chci-li peníze, musím vykonat práci nebo službu. Peníze nejsou ničím jiným než poukázkou na část produktu, který je vyroben v ekonomice, a já se na něm rovněž svou prací podílím.
Za jakých okolností mohou peníze fungovat jako směnný prostředek? Pouze tehdy, když byly získány na základě výkonu. Pokud tomu tak není, hrozí zneužití peněz, kdy si někdo přivlastní produkt cizí práce, ale neposkytl reciproční plnění.
Práce není zboží
Může být práce zbožím? Směňovat lze jen něco, co má charakter zboží. Tedy výrobky, nikoliv práci. To je „jádro hříchu“, příčina největších sociálních problémů. Důsledně se touto problematikou zabýval na počátku 20. století Rudolf Steiner.
Odtud dnešní „pronajímání pracovníků“, „trh práce,“ „lidské zdroje“. Člověk jako výrobní faktor je v technologicky stále vyspělejší ekonomice stále příliš drahý. O nějaké „reciprocitě“, právním principu ve vztahu zaměstnavatel-zaměstnanec nemůže být ani řeči. A nikdy nemůže být řeč o „svobodném rozhodování“.
Shrnuto a podtrženo: Centrální funkcí peněz je zprostředkování vzájemné směny výrobků a služeb vytvořených prací. Proto práce nemůže být předmětem této směny.
Peníze: Žolík s nadhodnotou
Peníze jsou nadřazeny zboží. Proč? Souvisí to s likviditou. Něco se dá rychle směnit, něco hůře, avšak vždy hrají roli transakční náklady, než najdu někoho, kdo má o mé výrobky zájem a chce je směnit. Mezitím se ovšem moje výrobky mohou zkazit. Peníze jsou nejlikvidnější, kdykoliv a kdekoliv je mohu utratit. Zboží se opotřebovává, kazí, spotřebovává. Peníze lze stáhnou z oběhu a nechat je „aby se za úrok rozmnožovaly.“
Směnná funkce se dostává do konfliktu s funkcí peněz jako zachovatele hodnoty. Přerušení cirkulace peněz znamená potíže v hospodářském koloběhu. Podle Prof. Dietera Suhra a dalších teoretiků peněz jsou peníze proti zboží nadřazeny o 5 % ročně. Pouze stárnutím peněz by se tento rozdíl vyrovnal. Teprve pak by peníze byly „neutrální vůči zboží“.
Příklady z vrcholného středověku. A jak jsme chudí dnes:
- Brémy v roce 1400: Za den práce 3 grooty, 1 vykrmené prase stálo 24 grootů.
- Amiens ve Francii: Za 8 dnů práce 1 malý vůl.
Zákaz braní úroku a snižování hodnoty peněz přetiskem umožnilo, že nikdo neměl zájem hromadit peníze. Zvýšená cirkulace peněz přinášela práci. Profesor Dieter Suhr (1939-1990) byl nejenom ekonomem, ale i špičkovým právníkem a výzkumu organizace peněžního systému z hlediska práva věnoval 10 let. Jeho dílo "Netzwerk NeutralesGeld - Kritická analýza současného systému a koncept finanční inovace pro neutrální peníze", se stalo základem zkoumání dalších teoretiků a ustanovení řady iniciativ, MoMo, Vollgeld a dalších.
Peter Knauer: „Unser liebes Geld“ (Aktuální úvahy k systémové chybě)
Zatímco u nás je debata o potřebě reformy peněžního systému nežádoucí, jak jsme se právě přesvědčili, tak v Německu, Rakousku i jinde existuje v rámci vzdělávacího programu dokonce i u katolíků program doporučující semináře na toto téma. Dopady chybně nastaveného systém, kde úrok a složený úrok díky exponenciální funkci funguje jako vysavač bohatství od pracující většiny směrem k nepracujícímu procentu a současně díky existence peněz, které vznikají prostřednictvím dluhu, je dluhová past opcí.
K samotné emisi peněz, které vyrábějí soukromé obchodní banky, a to už bez jakékoliv nutné rezervy, která by kryla ztráty z neefektivních obchodů, se na tomto fóru věnovat nebudeme, avšak jak brizantní je to téma, ukazuje, že dílko Irvinga Fischera "100% Money" bylo přeloženo do němčiny až v roce 2006! Jeho motto: „Zestátněme peníze, ale nechejme fungovat komerční banky,“ je tedy 80 let po uveřejnění jeho práce víc než aktuální.
Výše uvedený autor, jezuita Peter Knauer, navazuje na profesora Dietera Suhra.
Jedině přes státní zadlužení a spotřební úvěry lze opět navýšení poptávky směrem ke spotřebitelům na konci řetězce. To je ovšem značně krátkodobé a krátkozraké řešení, které vede ke krachu státu a dalšímu oslabování koupěschopné poptávky se všemi sociálními důsledky a především stále rostoucí nezaměstnaností. Jsme dnes svědky historického experimentu dneška, kdy americký Fed a ECB tisknou likviditu, která opět nejde ale do oživení ekonomiky, jak deklarují bankéři, nýbrž do nafukování bublin a dalšímu zadlužování.
Knauer dochází k závěru, že peníze nejsou kapitál, kapitál jsou pouze výrobní prostředky a lidská schopnost vyrobit zboží. Peníze jsou pouze komunikačním prostředkem. Optimalizovat systém podle něj znamená osvobodit tržní systém od kapitalismu. Cesta humánní tržní ekonomiky.
Závěr k obecně definovaným funkcím peněz
Nemá smysl zkoumat, jak fungují další funkce peněz. Život sám ukazuje, jak fungují a jak jsou zneužívány opět k přerozdělování (tlak na placení bezhotovostně, kreditní karty, digitální technologie nasměrované tak, aby byl status quo zachován).
Funkce jako měřítko hodnoty a prostředek uchování hodnoty by bylo možné vyškrtnout z učebnic. Otázkou bude funkce peněz jako platidla. Zda tato funkce nebude zneužita k totalitní kontrole nad obyvateli zeměkoule. Prozatím k tomu vše směřuje. Do té doby, kdy ještě budou existovat bankovky a mince, budeme ještě pořád mít alespoň malou část svobody. Ta je dnes ohrožena více než kdy jindy.
Kromě uvedených funkcí peněz je však evidentní, že existuje funkce „přerozdělovací“. Toto přerozdělování prostředků probíhá prostřednictvím úroku obsaženého v cenách zboží a služeb, prostřednictvím devizového kurzu na úrovni mezinárodního obchodu, kdy je závislá země využita jako levná kolonie prostřednictvím právně neukotveného privilegia obchodních bank (u nás monopol zahraničních bank) poskytovat úvěry bez 100% krytí a ovlivňovat tím hospodářskou strukturu země a odvádět dividendy do zahraničí.
A na nadnárodní úrovni vidíme roli ECB jako nejsilnější politické instituce, která umožňuje realizovat geopolitické zájmy v Evropě a vytvářet uměle nerovnosti mezi národy a podmínky k nenávisti a akceptovatelnosti války jako řešení nahromaděných problémů.
Článek bude součástí příštího tematického čísla a byl financován díky Vašim darům na rozvoj webu. Děkujeme! Redakce a spolek E-republiky.