Proběhlo celkem sedm setkání mezi prezidentem Vladimírem Putinem a premiérem Benjamínem Netanjahuem a mnoho dalších setkání mezi ruskými a izraelskými představiteli. Navzdory tomu nedokázal Tel Aviv pochopit, že nemůže v Sýrii dělat co chce, aniž by nebyl potrestán. Rusko se rozhodlo dát izraelskému "nezbedovi" zásadní lekci tím, že zlepšilo syrskou obranu a dodalo Sýrii moderní systém raket typu PVO.

Izraeli navíc nedochází, že došlo k posunu rovnováhy na Blízkém východě a že skončila unipolární převaha světa. To vede k další přímé konfrontaci s Íránem, opět kvůli syrskému konfliktu. Írán tvrdí, že je připraven reagovat na izraelské porušení všech "červených na semaforu". Rusko se snaží zkrotit vysoké napětí mezi oběma hašteřivci, ale je celkově potěšeno z ponížení Netanjahua.

Izraelský premiér prozatím ignoruje změnu pravidel hry na Blízkém východě a fakt, že Moskva vede zdejší show. To dokazuje vyprázdněný obsah ženevských rozhovorů určených Západem, což směřuje k minimalizaci role prozápadních mezinárodních organizací v mírových rozhovorech o Sýrii. Je načase, aby Izrael přehodnotil svou politiku a uvědomil si, že má jen relativní roli v mnohem větší hře.

Po desetiletí byl ruský medvěd v hibernaci. Nyní shromáždil potřebnou ekonomickou a vojenskou sílu, ale kvůli nedostatku jiných alternativ umožnil USA, aby tak zvaně vládly světu. To je jeden z důvodů, proč Moskva dovolila Libyi, aby se dostala do rukou mezinárodního společenství. Tento krok byl asi účelový a záměrně dovolil, že země bohatá na ropu se stala po zničení tzv. "darebáckým státem".

Když se Rusko rozhodlo zapojit do Sýrie, veřejnost byla manipulována hlavními masovými médii a panoval všeobecný výsměch ohledně mocenského záměru Rusů. Ti chtěli zastavit vojenský tlak na změnu režimu v Sýrii. Západ chtěl zničit režim prezidenta Bašára Asada podobně jako Muhammara Kadáfího pod vedením Evropy, bohatých zemí v Perském zálivu, Turecka a Spojených států. Rusku se však podařilo zastavit tento proces společně se spojeneckými pozemními jednotkami, které jsou součástí tzv. "osy odporu".

Jednou z dohod, které Rusko uzavřelo s Izraelem, bylo, že Izrael se zdrží útoku na jakoukoli pozemní sílu - íránskou, Hizballáh nebo iráckou - zapojenou do války proti džihádistům a salafistům. Nicméně Moskva vysvětlila Tel Avivu, že nebude bránit tomu, aby blokoval syrské dodávky zbrani a armádních vozů Hizballáhu. Nikdy to nebyly "konvoje zbraní", jak tvrdí Izrael. Tyto dodávky směřují ze Sýrie do Libanonu. Dohoda Izraele a Moskvy spočívala v tom, že Izrael informoval ruské vojenské koordinační centrum o každé izraelské letecké misi nad Sýrií.

Izrael neochotně souhlasil s dodržováním pravidel stanovených ruskou velmocí. Jeho letectvo a dělostřelectvo však začalo útočit na pozice syrské armády. To se dělo před očima znechucených Rusů a na podporu džihádistů, kterým Izrael potřeboval dát manévrovací a mocenský prostor na jihu Sýrie. Pro Izrael je mnohem výhodnější přítomnost teroristů Islámského státu a al-Káidy, než syrská armáda a její spojenci na přímo na hranicích nezákonně okupovaných Golanských výšin. Izrael si uvědomuje, že Sýrie navede své zbraně a své zkušené organizované místní skupiny, aby se přesunuly směrem k okupovanému území. Pak se armády pokusí zabrat Golany dříve nebo později stejným vojenským způsobem, jako to udělala Sýrie v Libanonu v roce 2000. Nicméně izraelský pokus o vytvoření džihádistické nárazníkové zóny byl zneškodněn a selhal. Syrská armáda se zotavuje, získala sílu a velkou část země. Asadova SAA a její spojenci vyhráli každou bitvu, do které se v loňském roce zapojili.

Rusové se rozhodli, že omezí izraelskou vojenskou aroganci. Už se příliš spoléhali na svou "šťastnou hvězdu", jak mi řekl vysoký ruský představitel v Damašku. Moskva dala Tel Avivu lekci tím, že syrské velení včas upozornila na izraelské porušování syrského vzdušného prostoru. Neustálé izraelské útoky na syrskou armádu rušily plán Ruska na ukončení války a na porážku všech džihádistických skupin v zemi. Izrael vstoupil do spolku USA a některých evropských zemí. Připojil se k jejich snaze o to, aby se zabránilo Rusku v nastolení míru v Sýrii.

Když Izrael začal přelétávat Libanon, tak dělal zbytečnou chytristiku, jak řekl jeden ruský představitel. Jak izraelské armádě tak ruské straně je dobře známo, že každý izraelský letoun opouštějící jakékoliv vojenské letiště, je identifikován na ruských radarech ve Středozemí. Když Izrael začal zasahovat cíle s íránskými jednotkami, tak tím ohrožoval i ruské důstojníky působící v celé oblasti Sýrie.

Rusko mnohokrát varovalo Tel Aviv, že by se situace mohla vymknout kontrole, kdyby pokračovala tato narušení vzdušného prostoru. Izrael ani po varování nijak nezměnil průběh vojenských akcí v Sýrii, ale otravoval všechny strany ruské "osy odporu" ve stylu mouchy obtěžující slona. Rusko pomohlo syrské jednotce protivzdušné obrany a umístilo protiletadlové raketové baterie tak, aby pokryly celé území Sýrie. Rakety PVO byly rozmístěny s úkolem zneškodnit letecké nálety z Libanonu, z Golan a z al-Badíje v syrské poušti. Další baterie byly rozmístěny u Damašku s jasným pokynem velitelům jednotek: mají střílet při prvním porušení syrského vzdušného prostoru podle vlastního rozhodnutí.

Izrael pochopil rozmístění raket a dešifroval tyto nové rozkazy. Je třeba vědět, že Rusko chce snížit míru své intervence v Sýrii. Írán se chce zase vyhnout přímé válce s Izraelem, protože jeho priorita dosud není směrována k jihu, kde leží Sýrie. Ale Tel Aviv, zkažený desetiletími amerického rozmazlování a bezpodmínečné podpory, se rozhodl chovat jako nezbedný spratek. Chtěl se stát další velmocí ve hře, porušovat libanonský vzdušný prostor a střílet z dálky proti cílům v Sýrii. Toto židovské chucpe opravdu dopálilo Rusko a Írán.

Rusko nejprve vysvětlovalo Izraeli, že nevidí z hlediska "osy odporu" žádný zisk nebo pozitivní výsledek v jeho náletech v Sýrii. Jediný "zisk" bombardování byl v tom, že boje vedené takto oslabenou syrskou armádou jen prodlouží válku v posledních fázích před jejím vítězným koncem. Rusko a Írán se shodují na hlavních strategických liniích v Sýrii, ale nesouhlasí spolu v mnoha detailech. Rusko nechce provokovat Izrael v otázkách hranic, protože to není jeho prioritou. Pro Írán a Damašek je důležité zpětné získání Golan a převedení území ovládaných Izraelem do jejich původní velikosti před prohranou válkou z roku 1973.

Napálený Izrael

A nyní k osudovému okamžiku. Íránské Revoluční gardy, které udržují vojenskou základnu pro boj s džihádisty v centrální Sýrii, vyslaly vojenské drony do Izraele ze svého syrského vojenského letiště známého jako T4. Teoreticky by to nemělo vyvolat nějakou velkou odvetu. Izrael neustále posílá drony nad Sýrii a jeho letouny pravidelně porušují syrský vzdušný prostor. Íránské síly spolupracují se syrskou armádou pod oficiálním krytím syrské vlády. Ale Írán správně předpokládal, že Izrael neodolá pokušení a okamžitě pošle svoje letouny, aby zničily tyto drony.

Írán stáhl svůj dron na základnu T-4, odkud vyletěl. Past byla nastražena. Několik syrských systémů protivzdušné obrany čekalo na F-16, aby jim daly do těla. Překvapení bylo drtivé. Izraelští piloti neočekávali takové množství raket, které vylétly z blízkého okolí proti jejich stíhačkám. Výsledek podle ruských zdrojů byl pro Izrael zničující: dva tryskáče byly zničeny. Izrael uznal jen jeden sestřel, ale ne druhý, což uvedl můj zdroj. Třetí letoun byl sice poškozen, ale dokázal přistát.

Nástraha způsobila šok v zelených mozcích Izraele. Izraelci se cítili frustrovaní, že je Írán dostal jak malé kluky. Vyběhli jako býk na červený hadr, a také tak dopadli. Izraelská pýcha byla zasažena a hledala pomstu. První krok bylo typické prohlášení. Izraelský náčelník štábu vydal prohlášení, že jeho armáda "už nemá zájem létat nad Sýrií". Avšak členové "osy odporu" jsou velmi dobře obeznámeni s izraelským mlžením a lhaním. Na strategických pozicích byl držen minimální personál a všechny kamiony nesoucí zbraně do Libanonu byly zastaveny.

Nikdo neočekával útok proti základně T4, protože by to znamenalo, že se Izrael by se proti Íránu postavil přímo na bojišti. Také Hizballáh v dlouhém boji proti Izraeli vždy udělal vše proto, aby jakákoli akce nevedla ke ztrátě izraelské sebekontroly. Nikdo nechce neočekávané a nepřiměřené reakce Izraele. Z tohoto důvodu generální tajemník Sayyed Hassan Nasrallah neustále varoval před jakýmkoli vážným činem. Kromě toho byly všechny izraelské zásahy nákladních vozů Hizballáhu dělané mírným způsobem. Izrael na náklaďáky nejprve vystřelil tak, že vyslal jasnou zprávu, že za méně než minutu zničí cíl. Řidiči a eskorta opustili vozy před přímým zásahem. Tento postup dodržují obě strany a udržuje situaci alespoň trochu pod kontrolou. Hizballáh nevrací úder pokud Izrael neprovede úder na libanonském území. Kdykoli je porušeno toto nepsané pravidlo, je zaplacena cena. Izrael přijímá drobné následky, jak tomu bylo v případě mnoha předchozích událostí. Když Írán vylákal izraelské tryskáče do léčky a sestřelil je, tak přišel s něčím, co šlo mimo obvykle přijatý scénář. Izrael neútočí na vysoké íránské velitelství a na kontrolní body připojené k Damašku, ale proti jiným cílům. Pro Netanjahuovu hrdost bylo příliš obtížné polknout výsledek 1-0 pro Írán. Chtěl výsledek přinejmenším 1-1.

Mohli bychom také říci, že Izrael neposlouchal řadu ruských varování a choval se mimo zavedená pravidla hry. Hráče otravoval tím, že nepřetržitě rušil všechny síly bojující proti džihádistům v Sýrii. Rusko oznámilo Izraeli, že takové otravování není na místě a že by se s tím mělo přestat. Závěr by jistě byl ten, že Izrael má na Středním východě pocit nadřazenosti. Myslí si, že může svobodně porušovat jakýkoli vzdušný prostor. Proto má minimální respekt k mezinárodnímu právu a k daným hranicím, neustále hledá konfrontaci. A přitom navenek vehementně vyjadřuje pravý opak.

Bez ohledu na tento arogantní postoj, který je této zemi vlastní, Izrael ví, že jeho hřiště se zmenšuje. Rusko je odhodlané zvýšit syrský potenciál obranných protileteckých systémů. Sýrie nedávno získala 40 kanónových systémů protiraketové obrany krátkého dosahu Pantsir-S2. Vyzbrojení bylo provedeno navzdory izraelskému pokřiku v Moskvě, že tento krok nesmí dělat. Izrael má důvod k obavám: jakýkoli systém PVO obrany v Sýrii znamená zvýšení manévrovací schopnosti osy odporu. Pokud bude ruský moderní S-300 ochráněn Pantsirem S-2, tak eliminuje jakoukoliv izraelskou nebo americkou raketu s dlouhým doletem, nebo podobný typ leteckých raket. Dodávky S-300 by znamenaly, že Izrael už nebude moci beztrestně porušovat vzdušný prostor svého souseda.

Bude-li izraelské letectvo omezeno v manévrovacích možnostech, tak skončí izraelská nadřazenost na Blízkém východě. V roce 2006 dokázal Hizballáh zničit Izrael tak, že jeho armáda ukončila ozbrojené střety po jediném měsíci bojů. O dvanáct let později jsou rakety Hizballáhu mnohem větší, přesnější a je jich mnohem více. S omezenými leteckými silami a velkou palebnou silou nepřítele už nelze jít do války, což byla předešlá alternativa Izraele. Je to ideální situace, i když ne možná v izraelské mysli a dlouhodobých cílech.

Chce Írán provést odvetný úder?

Írán je svrchovaná země a podle nálad v sociálních sítích neinklinuje k odvetným úderům. Úder jedné země proti druhé má vlastní dynamiku. Írán má mnoho přátel a spojenců na Středním východě a mimo tento region. Proto se obecně domnívám, že odplata za útok nebude bezprostřední. Pokud k ní dojde, může mít velmi nízký profil a bude tzv. "zapíratelným činem". Ale Izrael bude vědět, kdo za ním stojí. Když Izrael zasáhne, úniky o jeho akcích prochází americkými médii. Když Írán zaútočí, americká média spekulují, ale Írán nezveřejňuje informace, naopak vše popírá. Tyto dva různé styly při používání médií mluví za sebe.

Tajemník ruské bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev se sešel v Soči s íránskými a izraelskými protějšky Ali Shamkhani a Eytanem Ben Davidem, aby uklidnil napětí mezi Teheránem a Tel Avivem v souvislosti s posledním izraelským útokem na íránskou vojenskou základnou na T-4. Rusko se domluvilo s Damaškem, že změní trasy PVO raket nad civilními izraelskými oblastmi, když izraelské letouny porušují syrský vzdušný prostor. A Sýrie se naučila hodně za sedm let války, stala se tvrdší a zkušenější v boji. Proto je načase, aby Izrael přehodnotil svou bojovou strategii. Izraelské nepřetržité strašení, které bylo zahájeno prostřednictvím médií, znamená ve skutečnosti následující poselství: "Nejsme ochotni jít do války, protože nejsme připraveni, ale nechceme ztrácet tvář. Proto budeme hlasitě křičet a provedeme několik operací Mossadu. Ale jediné, čeho chceme dosáhnout, je nechat svět mluvit o tom, jak moc jsme silní." Je načase, aby byl Izrael upřímnější sám k sobě a nepřeceňoval se. Pravidla hry se změnila. Blízký východ již není jako dřív a rozhodčí si vyměnili strany.

Originální článek Syria: Russia is teaching Israel, “the naughty boy”, a lesson and Iran is watching. Přeložil Aleš Macháček

Psali jsme k tématu
Jaké bude poválečné uspořádání na Blízkém a Středním východě
Válečný vichr zesílil v Sýrii po útocích ze 30. dubna

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!