K historii Facebooku si nalistujte <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Facebook">Wikipedii</a>, je tam všechno podstatné. Tento produkt mne zaujal v momentu, kdy se s jeho přičiněním provozovala volební kampaň proti Paroubkovi. Mnozí z vás si řeknou, že v případě tohoto pána přece o nic nejde. Ve skutečnosti se stalo hodně, protože volební kampaň se začala poprvé v českých dějinách manipulovat přes internet, respektive přes jeho socializační sítě.

<strong>1. Jak funguje Facebook</strong>
Facebook funguje jednoduše. Zaregistrujete se a pak si vytvoříte vlastní profil podle předloženého dotazníku. Ten si následně mohou prohlédnout uživatelé, které dotyčný označí jako „přátele“. O těch si můžete vést další data, což má nekonečně mnoho možností. Navíc je možné nastavit profil tak, aby byl dostupný všem. Okruh „kamarádů“ se tak neustále rozšiřuje. Na podobném principu fungují i jiné komunikátory, například web pod jménem Twitter. Facebook je populární i díky pohodlnému vkládání fotografií, které si mohou vybraní kamarádi prohlédnout. Například někdo z vašich blízkých okomentoval snímek z vaší narozeninové oslavy. Fotku a komentář uvidí i lidé, které vůbec neznáte. Ti už nepatří do okruhu vašich známých, ale známých vašich přátel, o nichž už nic nevíte. Na stejném principu pyramidové hry fungují i diskuze a vzkazy vkládané na fóra. Například moje soukromá mailová adresa se objevila na tomto webu s tím, že dotyčná osoba se rozhodla zařadit mne mezi své „přátele“. A my přátelé opravdu jsme, to je na tom to nejstrašnější. Už jsem dostal na svou privátní mailovou adresu dvě automatem generovaná upozornění, abych konečně zareagoval a rozšířil řady blbců krmících Facebook. Automatem posílané vzkazy znamenají, že jsem navždy uveden v databázi zneužitelné prakticky pro cokoliv a pro kohokoliv. Třeba dotyčná osoba napsala do profilu i co dělám, kde bydlím, čím se živím, jaké jsou moje záliby, telefon, kamarádi atd. A moje soukromá mailová adresa, popřípadě i údaje, které jsem nikomu nedovolil dát na veřejnou síť, nyní nekontrolovaně kolují tímto webem. Stalo se tak v dobré vůli. Data spojená s mou mailovou adresou, o nichž nic nevím a vědět nemohu, se stala potenciální kořistí všech sběračů pro spam, trojány, viry, porno, reklamy, manipulování a oblbování všeho druhu. Doufejme, že tam nedali mou fotku, by si ji mohli elektronicky sejmout a pak identifikovat v kamerách monitorovacího systému v metru a na ulicích. Tato verze moderního „Big Brother“ systému dovoluje legální&#160; nekontrolované sbírání neuvěřitelného množství osobních dat. Evropská komise <a href="http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/159832-evropska-komise-varovala-pred-facebookem.html">varovala uživatele Facebooku</a> před vkládáním citlivých dat na osobní webové profily. Navíc jsou již dokumentované případy, kdy nevinný kec v prostředí „přátel“ způsobil, že dotyčná byla vyhozena z práce (viz <a href="http://cs.wikinews.org/wiki/Britská_firma_vyhodila_zamÄ›stnankyni_za_poznámku_na_Facebooku">tento případ</a> z Británie). Ale zpět k tématu. Normální zasíťovaný teenager, sebevědomý tvor s mozkem slepice, představuje jedinečné sousto pro <em>legálního sociálního hackera</em> typu provozovatelů Facebooku. Kolegům sociologům připomínám, že jde o můj termín, pokud vím (nezaměnit s prostou krádeží identity!). Při běžném šíření může během pár hodin dostat stejné zprávy kolem 30-40 tisíc lidí.

<strong>2. Vejce pro Paroubka aneb Facebook v akci</strong>
Mám si objednat drahý volební plakát, který anonymně osloví pár lidí? Nebo téměř zadarmo připravit akci k narušení volebních shromáždění dané strany? Ve druhém případě se o tom bude psát v novinách, negativní kampaň je zaručena, zvedne to škodolibé nálady v naštvané společnosti. Mladí hlupáci to navíc budou dělat zadarmo a s nadšením. Ideologicky či finančně podvázaní pisálkové novin budou politicky motivované hulvátství obhajovat jako neškodný happening, celá sabotáž dostane nádech estetické iniciativy. Nic lepšího si nelze přát. Jak na to?
1. Objednám kampaň u nesolidní reklamní agentury. Cíl kampaně: narušení veřejných akcí strany XY.
2. Vybraná agentura se spojí se servisní organizací vyhodnocující data uživatelů profilu Facebook.
3. Agentura pak pro tuto organizaci zpracuje následující scénář.
a) Zvolí přitažlivý název a vymyslí akci, třeba typu „Vejce pro Paroubka“.
b) Připraví tvrdé jádro nespokojenců, kteří založí tuto iniciativu. Usnadní tvorbu jejich osobních profilů a sdílení pomocí předem připravených formulářů a hezké grafiky.
c) Zorganizuje první házení vajec, které blahovolně okomentuje smečka spřátelených novin, plus veřejnoprávní a soukromé TV.
d) Zaručí rychlé šíření zpráv na sdílených stránkách Facebooku a na dalších webových médiích věnovaných tomuto tématu. (Poznámka: umlaufoviny o tom píší až nyní).
e) Přitom si posbírá profily a adresy aktivních a zaregistrovaných hulvátů, včetně jejich kamarádů. S tímto tvárným materiálem je přece možno kdykoliv pracovat znovu.
4. Agentura vyinkasuje peníze za splněný úkol: buď platbou na anonymní konto nebo dostane další velkou zakázku v sektoru, na něž má daná partaj vliv.

<strong>3. Politicko-průmyslové mafie a sběr citlivých osobních dat</strong>
Zdá se vám to jako příliš velká paranoia? Nemyslím: poté, co zasáhla policie, byla celá akce najednou odpískána a rozbíječi kampaně zalehli jako na povel. A nezapomeňme, že agitátory označil za narušitele veřejného pořádku až nový ministr vnitra Martin Pecina. Za agilního vnitráka Langera by asi celá záležitost vypadala jinak. Navíc Facebook používají firmy, které mají zákonem zakázanou nebo velmi omezenou reklamu, například na cigarety (viz tento <a href="http://www.madcow.cz/vzorek/?p=231">reklamní vzorek</a>). Byznys na sběrači ksichtů se dělá pomocí programů, které si lidé posílají sami: za své peníze a ve svém volném čase (viz <a href="http://www.candytech.cz/facebook-aplikace/">příklad reklamních aplikací</a>). Díky vykradeným adresám do toho vtahují i nevinné duše jako například mne. Naopak mnohé dobré iniciativy a věci jsou potichu staženy z oběhu. Třeba se nehodí do krámu skupinám, které ovládají socializační weby. Jejich majitelé se mohou přiklánět k vyhraněným hodnotám a ideologii a na svém webu si prakticky mohou dělat, co chtějí (viz třeba tento <a href="http://www.pooh.cz/pooh/a.asp?a=2015397">příklad blokace</a>). Pokud k tomu přičteme fakt, že český Facebook běží z velké části i na českých serverech, pak je jasné, že zájmové skupiny mají zásadní kontrolu nad uživateli a nad jejich soukromými daty. V tomto Banánistánu se přece nedodržují ani klíčové zákony, ne tak podobné trapnosti jako právo na ochranu soukromí. Příkladem budiž historie exekučního serveru dlužníků ovládaných jednou soukromou firmou. Nebo nezákonné shromažďování dat do centrálního úložiště léků ovládaných taktéž několika zajímavými soukromníky.

Dejte si tu práci a zjistěte si, kdo všechno se čirou náhodou setkal v Toskánsku či na jachtách v létě 2009, které jen tak zakotvily vedle sebe. Vůbec mne nezajímá profláknutý Topolánek. Z hlediska datových manipulací byla mnohem důležitější <a href="http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=644375">schůzka bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila</a> (ODS), který během své dovolené v Toskánsku navštívil ředitele energetického gigantu ČEZ Martina Romana. Společně s ním se také setkal s majitelem firmy Neutrics, která spravuje centrální evidenci exekucí a má blízko k finanční skupině Appian Group. To jsou ti borci, kteří dostali proti podpisu české hnědouhelné doly. A pokud vás zajímá, jak se zachází s našimi zdravotními údaji, klikněte si na historii Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Sbírá osobní data pacientů a lékařů, konkurz vyhrála zajímavá firma Netprosys s.r.o. Vlastnická struktura firmy a její záměry <a href="http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2009081301">jsou naprosto neprůhledné</a> a nikomu z politiků to očividně nevadí. Jako společníci této jsou uvedeny Vítkovice a.s. a dále jedna kyperská a jedna anonymní Lichtensteinská společnost. Můžeme jen spekulovat, kdo ve skutečnosti za touto firmou stojí. Na Umlaufovinách jsme zmiňovali prapodivné počínání ředitele SÚKL (<a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=576">květen 2009</a>) v souvislosti s činností privátních podnikatelských skupin ve zdravotnictví typu Chrenkova zkrachovaného a pak sloučeného Agelu. Tato neprůhledná firma Netprosys shromažďuje s úchvalou ministerstva zdravotnictví klíčová data o pacientech. Eviduje naše nemoci, předepisované léky, včetně dat o osobních lékařích, kteří nás ošetřují. Z toho se dá slušně žít, nemyslíte? A jak dopadnete, budete-li nemocní a ucházíte se o práci v nějaké firmě skrytě napojené na informace z tohoto komplexu dat?

Všimněte si, že oba příklady se týkají starodávného lupičského zvolání: Peníze nebo život! Registr dlužníků a centrální evidence lékařských předpisů pokrývá obojí. Nová elita dobře ví, že klíčová bitva se zde a nyní odehrává v přístupu k informacím o občanech, jejichž užití každý slušný stát přísně brání a kontroluje zákonem. Stejná elita si zajistila přístup k privatizačním možnostem po roce 1989. Takže si můžete spočítat, jak to s námi dopadne, pokud se tato parta navíc dostane k neomezené politické moci ve státě. Třeba přes <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=611">servisní spolek TOP 09</a>, který se jistě stane ideální platformou pro tento typ byznysu.