Ráno začalo zmateně. V Bílém domě zazvonil červený telefon. Ten, který měl sloužit výhradně pro kontakt s Marsem, ale Pentagon si ho včera omylem přesměroval na východní Evropu.
„Pane prezidente, frontová linie zmizela, respektive došlo k jejímu výraznému zkrácení“ hlásil analytik s hlasem, který zněl jako kdyby se zrovna dozvěděl, že jeho hypotéka byla převedena do Donbasu.
Trump se rozespale otočil, zamžoural na mapu a pronesl:
„Vždyť jsem říkal, že vyhrajeme. Nikdo nevěřil, ale teď… teď máme Ukrajinu. Celou! No dobře, skoro celou. Trumplandie až po Užhorod!“
Poté, co to vyhlásil na Twitteru (přes účet své dcery, protože jeho byl zase na chvíli zablokován kvůli sdílení receptu na atomový guláš), Pentagon začal jednat.
Generální štáb USA v domnění, že prezident Ukrajiny je obklíčen v „poslední pevnosti svobody“ (kterou omylem zaměnili s luxusním wellness hotelem v Svaljavě), vyslal elitní tým SEAL Team 6¾, aby ho zachránili.
Nasazení bylo spektakulární. Vrtulníky se snesly pod krytím mraků, které si s sebou přivezli v kontejnerech. Vojáci se spustili do vířivky, kde prezident právě ležel v županu a četl si návod ke kandidatuře na guvernéra.
„Pane prezidente, jdete s námi!“
„Ale já jsem v klidu…“
„Tohle je válka!“
„Ale vždyť skončila!“
„My máme rozkaz!“
Po mírné potyčce a jednom politováníhodném incidentu s masáží lávovými kameny byl prezident nakonec přesvědčen, aby s nimi odletěl – výměnou za kelímek matcha latté a slib, že mu ve Washingtonu najdou nějaký vhodný úřad. Třeba správce dvou Georgií.
Mezitím ruský generální štáb pojal celou věc pragmatičtěji. Vzhledem k tomu, že v Kyjevě už nikdo nebyl, kromě pár zvědavých norských novinářů a jednoho zapomenutého polského diplomata, vyslal plukovníka Alexeje Fjodoroviče z oddělení proviantu, aby zajistil:
- Ubytování pro ruské důstojníky (pokoj s výhledem a bez zápachu revoluce),
- Banket na oslavu vítězství (mořem vodky, několika kachnami a jedním harmonikářem),
- A případně i uklidil vestibul ministerstva obrany, kde někdo přespal v pytli na brambory.
Fjodorovič, muž s dvacetiletou zkušeností v servírování kaše a tichém přežívání všech režimů, přistál v Kyjevě s Antonovem z něhož vypálil ve starém UAZu a hned věděl kam ho kola nesou. Kyjev znal, vždyť to bylo naše a tedy i jeho, Alexeje Fjodoroviče, ruské město. Okamžitě objednal 600 litrů vodky a 12 táců nakládaných okurek. S úsměvem a zavařovačkou v ruce pronesl:
„Nu vot charašo. Eto naše dělo. Spokojno“
Rada Ukrajiny tentokrát doplatila na dokonalost své tajné služby operující po celém světě. Jelikož měli tajný přímý vstup z Oválné pracovny, bohužel na solární napájení, takže fungoval převážně jen ve dne, hned ráno si všimli, že jsou několik set kilometrů v týlu nepřítele. Nemuseli ani vyhlašovat osvědčené heslo všech kapitulujících: spas se kdo můžeš a jak můžeš. Nikdo se tedy Alexeji Fjodoroviči zatím do cesty nestavěl, celá ukrajinská armáda se zabývala strategickým manévrem „ústup do připravených pozic“, než někoho napadlo, že všechny vojáky pošle na zaslouženou dovolenou. A byla to správná úvaha, celá armáda se vytratila než bys řekl švec.
ukrajinská armáda jede na dovolenou do Evropy
Mezitím v Bílém domě uspořádal Trump tiskovou konferenci, kde před mapou nové Unie (včetně Aljašky, Užhorodu a části Grónska) oznámil:
„Spojené státy vítězí! Ukrajina je teď náš třiapadesátý stát! No... vlastně čtyřiapadesátý. Čekejte... Gruzie... Dvě Georgie? Kdo to... kdo to schválil?!“
Tiskový mluvčí se zatvářil, jako by právě snědl ústavu.
Trump zavrtěl hlavou. „To musíme dořešit. Každý stát má mít jednu jmenovku. Tohle není Starbucks!“
Ukrajinský prezident, který právě přistával ve Washingtonu, se z okénka podíval dolů. Vzpomněl si na slova starého ukrajinského mudrce:
„Někdy je nejlepší bitva ta, která se odehraje v hlavách generálů — protože tam aspoň nikdo skutečný nezemře.“
A Yoscheková?
Ta se vrátila do pokoje, lehla si na postel a otevřela obálku. Uvnitř bylo ručně psané poděkování:
„Díky za mír.
P.S. Frontu jsme našli na chodbě – v automatu na kávu.“
Usmála se.
Mír.
Zatím.
Alespoň do zítřejší snídaně.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!