Myslím, že mám docela štěstí. Nedaleko mého pracoviště se nachází knihovna, a ne lecjaká, totiž Knihovna Biskupství brněnského. Kamenná ulice č. 36 v budově Kláštera Alžbětinek není dobrá adresa pro ty, kteří čtou rádi pouze beletrii. Nabídka knihovny uspokojí čtenáře, kteří si chtějí prohloubit náboženské vzdělání, rozšířit obzory z filozofie, pedagogiky, psychologie a dalších příbuzných oborů. Duchovní hlad dostávám až po obědě, ale při výběru menu postupuji stejným způsobem. I před odchodem do knihovny si na internetu musím prohlédnout a vybrat novinky z knihovního fondu. Knihovna má jednu nevýhodu, že knihy nelze přímo vybírat z regálů.

Knihovník odchází do skladu splnit moje přání, tak si usedám na volnou židli u počítače, který mohou čtenáři využít pro brouzdání na internetu. Vedle monitoru se tyčí metrová hromada vrácených knih. Ráda se brouzdám tituly a můj pohled uvízne na nejtenčí a nejmenší publikaci. Knížka v zeleném obalu, formátu A5, titul: „Modlitby marnotratných synů a dcer“. Vezmu ji do ruky, zběžně kouknu do obsahu a namátkou začnu číst. Co stránka, to jedno vyznání: „Nedokáži ovládnout své tělo“, „Není snadné být dobrou matkou“, „Pane, učiň, aby se mi chtělo chtít“, „Jsem workholik“, „Neumím čekat“, „Rozčílili mě“… atd. Co stránka, to jedno trápení. Co stránka, to hřích a svědectví těch, kteří hledají a snaží se objevit příčinu svého neklidu v srdci. Mají sílu a odvahu upřímně a otevřeně promluvit s Bohem o svých proviněních. Sdělují Bohu svou lítost, touhu, úctu i radost, prosby i díky. Kniha nepatří k těm, které přečtete plynule od začátku do konce. Můžete kdykoliv vrátit a začít číst třeba uprostřed. Někdo nalezne stejnou chybu, která tíží jeho svědomí a zjistí, že když věří, není na nápravu nikdy sám… Jiný získá návod, jak prostými slovy se lze k Bohu modlit. Někdo si uvědomí, jakého možného pokušení je ve svém životě uchráněn a může za to Bohu děkovat. Další rozpozná, že rozhodnutí, které v životě dělá, nevede k dobru. K ostatním vypůjčeným knihám jsem přidala i tuto knížečku. R. Guardini říká: „Nejživější forma modlitby je ta, která vzniká přímo ze srdce toho, kdo se modlí.“ Přesvědčit se o tom, že tato věta zcela platí v knize Modlitby marnotratných synů a dcer vám umožní níže uvedená ukázka.

<img vspace="10" hspace="10" border="1" align="right" style="width: 212px; height: 332px;" alt="" src="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/clanky/image/708_modlitby_marnotratnych.jpg" /> Osudová chyba
Pane, celý život jsem čekala, že mi svěříš takový úkol, který by odpovídal mým schopnostem. Pořád mi připadalo, že mě podceňuješ. Mám vysokoškolské vzdělání, jsem všestranně nadaná, a ty jsi mě nechal starat se o děti, které obtížně učím oblékat se. Nevdala jsem se. Neudělala jsem žádnou kariéru, připadá mi, že jsem život promarnila... K čemu jsi mi, Pane, dal tolik hřiven a svěřil jsi mě tak zoufalou práci. Dnes stojím před tebou a stydím se. Viděla jsem krásný cyklus obrázků ze slámy. Tento obyčejný materiál se dostal do rukou umělci a ten z něj vykouzlil takovou nádheru. Neobyčejně jasně jsem v tu chvíli pochopila, že kdybych se od začátku zaměřila na to, abych tu každodenní slámu svých povinností proměnila v umělecká díla byl bys dnes na mě hrdý a já bych byla hrdá na své dílo. A já čekala na drahý materiál a nedočkala jsem se. Pane, teď chápu, proč jsi mi nedal zlato. Když jsem nedokázala využít slámu, neudělala bych ani nic ze zlata.

Edward Staniek, Modlitby marnotratných synů a dcer, Karmelitánské nakladatelství 2003.